Detail rozhodnutí

IV.ÚS 190/02

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2003:4.US.190.02
Datum: 7. 7. 2003
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 190/02 ze dne 7. 7. 2003

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 190/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.

Pavla Varvařovského a soudců JUDr.

Vladimíra Čermáka a JUDr.

Evy Zarembové o ústavní stížnosti V.S. a M.S., a L.

G., všichni zastoupeni JUDr.

Š., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6.

11.

2001, sp. zn.

30Ca 219/2001, rozhodnutí Okresního úřadu Rokycany ze dne 11.

2001, čj.

RR/315/2001, a rozhodnutí Městského úřadu Zbiroh ze dne 11.

2001, čj.

Výst.

2357/00, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í : Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces a čl.

4 Listiny základních práv a svobod, dále čl.

90 Ústavy ČR, domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se stěžovatelé domáhali přezkoumání rozhodnutí rovněž v záhlaví uvedených rozhodnutí správních orgánů, kterými bylo stěžovatelům dle ust. § 5 obč. zák., jako povinným osobám, nařízeno uvést do pokojného stavu přístup přes jejich pozemky tak, aby byl umožněn bez omezení přístup žadatelů k jejich nemovitostem, a to za podmínek v rozhodnutí uvedených, tzn. odstranit neprodleně veškeré zámky ze vstupů na nemovitosti a umožnit bez prodlení neomezenou chůzi a jízdu přes uvedené pozemky v šíři 4 m žadatelům, členům jejich rodiny, hostům a ostatním osobám zajišťujícím obslužnost, s tím, že veškeré podmínky a nařízení jsou platné do vydání pravomocného rozhodnutí soudu.

Stěžovatelé namítají, že i když nebylo prokázáno, že by žadatelé měli vůbec jakékoliv právo, zejména pak ve formě věcného břemene získaného vydržením, k průchodu na předmětných pozemcích, stěžovatelé jim přístup k jejich nemovitosti po svých pozemcích umožnili.

Je pravda, že z důvodu chovu domácích zvířat byla na pozemek osazena vrata, ale žadatelé mají od vrat klíč a mohou bez jakýchkoliv omezení průchod až do vyřešení věci užívat.

Správním orgánům i soudu vytýkají, že se nevypořádaly s tím, co, respektive který časový okamžik, je třeba považovat za původní stav, ke kterému měl sloužit postup dle § 5 obč. zák. a zůstává tak sporné, který stav je v dané věci rozhodný pro navrácení věci v předešlý stav dle § 5 obč. zák.

V této souvislosti podotýkají, že k osazení vrat na jejich pozemky došlo v roce 1998, kdy nikomu nevadilo, a teprve v roce 2001 bylo zahájeno správní a soudní řízení.

Krajský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a navrhl odmítnutí ústavní stížnosti.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost a dospěl k závěru, že není přípustná a opodstatněná.

Plénum Ústavního soudu na svém zasedání dne 13.

2003 přijalo stanovisko, sp. zn.

Pl.ÚS-st.-18/03, dle kterého proti rozhodnutí orgánu státní správy, vydanému podle ustanovení § 5 obč. zák., nebylo před 1. lednem 2003 možno brojit správní žalobou podle části páté hlavy druhé občanského soudního řádu, ve znění tehdy platném a účinném.

Podle přesvědčení pléna stanoví-li poslední věta ust. § 5 obč. zák., že rozhodnutím správního orgánu není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu, měl zákon nepochybně na mysli normální civilní řízení.

Teprve v takovém řízení soud, který posoudí občanskoprávní aspekty věci, rozhodne s konečnou platností.

Případné vyhovění ústavní stížnosti by tedy pouze prozatímní stav prodlužovalo a bylo by zbytečným mezikrokem.

V projednávané věci sice na rozdíl od ústavní stížnosti, která byla podnětem pro citované stanovisko pléna Ústavního soudu, kdy řízení o přezkoumání rozhodnutí dle § 5 obč. zák. bylo zastaveno s odůvodněním, že se jedná o rozhodnutí předběžné povahy ve smyslu ust. § 248 odst.

2 písm. e) o. s. ř., bylo předmětné rozhodnutí obecních úřadů krajským soudem přezkoumáno, avšak soud se při posuzování tohoto rozhodnutí zabýval pouze zákonností postupu příslušných úřadů, tj. zda byly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí dle § 5 obč. zák o obnovení pokojného stavu, nikoliv posuzováním právního stavu věci, tj. zda skutečně došlo k zásahu do subjektivního práva, a závěry pléna Ústavního soudu je proto možné aplikovat i na projednávanou ústavní stížnost.

Ústavní soud nahlíží na požadavek vyčerpání všech procesních prostředků, který je podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti (§ 75 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) nikoliv izolovaně, ale důsledně se řídí zásadou subsidiarity svých rozhodnutí.

Zastává proto názor, že rozhodnutí vydané podle ust. § 5 obč. zák. je přezkoumatelné v rámci obecného civilního řízení, ve kterém bude rozhodováno o hmotných právech stěžovatele, a že tedy při úpravě platné a účinné před 1. lednem 2003 nebylo možno takové rozhodnutí napadnout správní žalobou.

Ústavní stížnost, směřující proti rozhodnutím Okresního úřadu Rokycany a rozhodnutí Městského úřadu Zbiroh, proto Ústavní soud shledal nepřípustnou pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, a v části směřující proti zamítavému rozhodnutí krajského soudu, i když tento, jak patrno ze shora uvedeného stanoviska, se žalobou neměl věcně zabývat, za zjevně neopodstatněnou.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst.

1 písm. e) a § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. července 2003 JUDr.

Pavel Varvařovský, v.r. předseda senátu