Detail rozhodnutí

II.ÚS 79/03

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2003:2.US.79.03
Datum: 17. 9. 2003
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 79/03 ze dne 17. 9. 2003

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele M.

P., zastoupeného advokátem JUDr.

S., o ústavní stížnosti proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 28.

1995, sp. zn.

KZv 109/94, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel se návrhem, podaným Ústavnímu soudu dne 3.

2003 a doplněným na základě výzvy Ústavního soudu dne 11.

2003, domáhal, aby Ústavní soud zrušil usnesení Městského státního zastupitelství v Praze uvedené v záhlaví.

Tvrdí, že státní zastupitelství pochybilo, když jeho trestní věc napadeným usnesením odložilo.

Je přesvědčen, že odložení nepřichází v úvahu a mělo být rozhodnuto o zastavení trestního stíhání.

Má za to, že jeho trestní stíhání pokračuje, příslušné orgány jsou nečinné a tím porušují článek 38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod.

Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením Generální prokuratury ČR ze dne 12.

1993, sp. zn.

VII Pz 7/93, bylo rozhodnuto, že se dle ustanovení § 33 odst.

1 zákona č.

119/1990 Sb. pokračuje v trestním stíhání stěžovatele.

Vyšetřovatel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Policie České republiky rozhodl dne 31.

1995, pod čj.

ÚDV-26/Vt-95, ve vztahu ke stěžovateli tak, že podle § 172 odst.

1 písm. d) trestního řádu s přihlédnutím k § 11 odst.

1 písm. b) trestního řádu zastavil jeho trestní stíhání pro trestný čin sabotáže podle § 84 odst.

1 písm. a), b), odst.

2 trestního zákona, pomoc k trestnému činu vraždy podle § 7 odst.

2 k § 216 odst.

1, odst.

2 písm. a), c) trestního zákona, trestný čin zběhnutí podle § 273 odst.

1 písm. a), odst.

3 trestního zákona, trestný čin velezrady podle § 78 odst.

1 písm. c), odst.

2 písm. a), odst.

3 písm. d) trestního zákona, a trestný čin vyzvědačství podle § 86 odst.

1, odst.

2 písm. a) trestního zákona, to vše dle zákona č.

86/1950 Sb.

Vyšetřovatel dospěl k závěru, že dílem je trestní stíhání promlčeno a dílem nejsou skutky trestnými činy a není důvod k postoupení věci.

Městské státní zastupitelství v Praze přezkoumalo usnesení vyšetřovatele v intencích ustanovení § 174 odst.

1 trestního řádu a poté je usnesením ze dne 28.

1995, sp. zn.

KZv 109/94, jako nezákonné zrušilo (výrok I.).

Samo rozhodlo tak, že podle § 159 odst.

2 trestního řádu z důvodů uvedených v § 11 odst.

1 písm. b) trestního řádu odkládá věc podezření z trestné činnosti stěžovatele, konkrétně popsané ve výroku II. usnesení.

Na rozdíl od vyšetřovatele dospělo k závěru, že trestní stíhání je vzhledem k promlčení nepřípustné.

Z vyžádaného přípisu Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 4.

2003 a z kopie příslušné doručenky Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení městského státního zastupitelství bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno v souladu s ustanovením § 137 odst.

2 trestního řádu dne 14.

1996.

Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti.

Primárně se zaměřil na posouzení otázky včasnosti podané ústavní stížnosti.

Podle ustanovení § 72 odst.

2 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů.

Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst.

1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Dle doplněného petitu návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti, jímž je Ústavní soud při svém rozhodování vázán, stěžovatel výslovně žádá, aby bylo zrušeno usnesení Městského státního zastupitelství v Praze, jímž státní zástupce zrušil usnesení vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání stěžovatele a jímž jeho trestní věc sám odložil.

Citované usnesení městského státního zastupitelství je zjevně rozhodnutím o posledním prostředku na ochranu práva stěžovatele ve smyslu ustanovení § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu.

60denní lhůta k podání ústavní stížnosti počala stěžovateli běžet doručením tohoto usnesení, tj. dnem 18.

1996.

Je zřejmé, že pokud byl návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dán k doručení poště dne 3.

2003, stalo se tak po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 72 odst.

2, věta první, zákona o Ústavním soudu.

Ústavnímu soudu tudíž nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst.

1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 17. září 2003 JUDr.

Jiří Malenovský soudce zpravodaj