Detail rozhodnutí

II.ÚS 747/02

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2003:2.US.747.02
Datum: 3. 11. 2003
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 747/02 ze dne 11. 3. 2003

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky v právní věci ústavní stížnosti navrhovatelky K. zastoupené advokátkou JUDr. M. W., proti:

1. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 30 Ca 270/2002,

2. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 30 Ca 272/2002,

3. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 30 Ca 273/2002,

4. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 30 Ca 274/2002,

5. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 23 C 96/2002,

6. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 23 C 97/2002,

7. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 23 C 98/2002,

8. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 23 C 99/2002,

9. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 23 C 100/2002,

10. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 9. 2002. čj. 30 Ca 200/2002,

11. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 9. 2002. čj. 30 Ca 201/2002,

12. rozhodnutí Okresního úřadu Frýdek-Místek ze dne 6. 9. 2002, čj. RKP/vol-46/2002,

13. rozhodnutí Okresního úřadu Karviná ze dne 6. 9. 2002, čj. RKP/vol-1039/2002,

14. rozhodnutí Magistrátu m. Ostravy ze dne 6. 9. 2002, čj. Vnitř./5320/2002/La,

15. rozhodnutí Okresního úřadu Přerov ze dne 6. 9. 2002, čj. VV/5549/02,

16. rozhodnutí Okresního úřadu Olomouc ze dne 6. 9. 2002, čj. RVV/7130/02,

17. rozhodnutí Okresního úřadu Znojmo ze dne 6. 9. 2002, čj2231/2002-volby/Ly,

18. rozhodnutí Okresního úřadu Vyškov ze dne 6. 9. 2002, čj. 3/02-386,

19. rozhodnutí Okresního úřadu Uherské Hradiště ze dne 6. 9. 2002, čj. 1385/2002,

20. rozhodnutí Okresního úřadu Žďár nad Sázavou ze dne 6. 9. 2002, čj. RVV/446/02/Fr,

21. rozhodnutí Magistrátu m. Plzně ze dne 6. 9. 2002, čj. Vnitř./1280/02,

22. rozhodnutí Okresního úřadu Cheb ze dne 6.

2002, čj.

VV-1043/02, spojené s návrhem na zrušení § 61 odst.

2, písm. a), e) a § 62 odst.

2, písm. c) a e) zákona č.

247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu, ve znění pozdějších předpisů (dále volební zákon), t a k t o : Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í : Ústavní soud obdržel elektronickou poštou dne 2.

12.

2002 a dne 5.

12.

2002 písemně poštou návrh, jímž se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil shora uvedená rozhodnutí, jimiž byla odmítnuta její přihláška k registraci pro volby do Senátu podle § 62 odst.

2 písm. e) volebního zákona, (ke zrušení navržená rozhodnutí č.

12-22), a soudní rozhodnutí, kterými byly zamítnuty návrhy na zrušení rozhodnutí o odmítnutí přihlášek k registraci (ke zrušení navržená rozhodnutí č.

1 až 11).

Stěžovatelka v odůvodnění své stížnosti uvedla, že podala přihlášku k registraci pro volby do Senátu ve volebních obvodech Znojmo, Vyškov, Uherské Hradiště, Žďár nad Sázavou, Ostrava-město, Karviná, Frýdek-Místek, Olomouc, Přerov, Plzeň a ?heb.

Po výzvě okresního úřadu odstranila ve stanovené lhůtě všechny závady na přihlášce samotné (§ 61 odst.

1 volebního zákona), avšak nepřipojila k ní potvrzení o složení kauce 20.000,- Kč dle § 61 odst.

2 písm. e) volebního zákona.

Registrační úřady proto její přihlášku nezaregistrovaly.

Stěžovatelka se domáhala soudní ochrany podle § 86 volebního zákona, soudy však její návrhy usnesením zamítly.

Stěžovatelka je toho názoru, že přihlášky zaregistrovány být měly.

Své tvrzení podpořila vlastním výkladem ust. §§ 60 - 62 volebního zákona a namítla, že krajský soud se její právní argumentací vůbec nezabýval.

Z uvedeného dovodila, že usnesením krajského soudu bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý a veřejný proces zakotvené v čl.

6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), pasivní volební právo a právo na svobodnou soutěž politických stran/sil, zakotvené v Ústavě České republiky a čl.

21 Listiny základních práv a svobod, i právo na svobodné volby dle "čl.

3 Úmluvy" (správně čl.

3 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod).

Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení výše uvedených ustanovení volebního zákona, a to, "pokud by Ústavní soud nerozhodl ve prospěch stěžovatelky".

Neústavnost citovaných ustanovení spatřuje ve třech důvodech: 1/ protiústavní je jakákoli kauce, 2/ kauce 20.000,- Kč je příliš vysoká a 3/ protiústavní je každé zákonné ustanovení omezující svobodnou soutěž politických stran/sil.

Nastínila návrhy de lege ferenda, jak upravit volební kauce, poukázala na judikaturu Ústavního soudu a uvedla důvody svého tvrzení.

Následně v části XII. ústavní stížnosti uvedla pod písmeny a) až w) argumenty, jimiž se dle jejího názoru Ústavní soud ve své judikatuře dosud nezabýval.

Ústavní soud posoudil obsah napadeného rozhodnutí i dalších podkladů pro rozhodnutí zaslaných stěžovatelkou, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v postupu registračních úřadů (tj. okresních úřadů a magistrátů) ani v postupu soudů neshledal nic, co by nasvědčovalo nedodržení ústavních procesních práv stěžovatelky či ústavně nekonformní interpretaci hmotněprávních ustanovení volebního zákona, použitých v projednávané věci.

Jádrem ústavní stížnosti a návrhu s ní spojeného je nesouhlas stěžovatelky se zněním napadeného ust. § 61 odst.

2 písm. e) volebního zákona.

Ústavní soud ovšem neshledává důvod odchýlit se od názoru, který vyjádřil v usnesení sp. zn.

Pl.

ÚS 32/02 ze dne 27.

2002, kterým odmítl pět identických návrhů Krajského soudu v Ostravě na zrušení stejného ustanovení cit. zákona.

Stejný názor byl vyjádřen i v usnesení sp. zn.

Pl.

ÚS 24/02 ze dne 24.

2002, Pl.

ÚS 37/02 ze dne 3.

10.

2002, Pl.

ÚS 36/02 ze dne 15.

11.

2002 a IV.

ÚS 708/02 ze dne 2.

12.

2002.

V těchto jmenovaných rozhodnutích Ústavní soud zaujal názor, že volební kauce mají své specifické odlišnosti v systému poměrného zastoupení, který platí pro volby do Poslanecké sněmovny, a jiné v souvislosti s většinovým systém platným pro volby do Senátu.

Specifické rysy jsou spjaty s odlišnou charakteristikou obou volebních systémů, z nichž první je založen především na principu výběru a diferenciace a na základním hodnotovém kritériu proporcionality reprezentace politických sil vůči počtu jimi získaných hlasů, zatímco druhý zdůrazňuje význam volební diferenciace jako východisko pro politickou integraci ve prospěch vyjádřené většiny.

Volební kauce v případě voleb do Senátu tedy představují určitou záruku vážnosti úmyslu volební strany realizovat ústavně zaručená základní politická práva, zakotvená především v čl.

21 Listiny základních práv a svobod.

Jinými slovy řečeno: funkcí volební kauce v malých volebních obvodech v rámci většinového volebního systému je odrazovat od realizace pasivního volebního práva takové jednotlivce a skupiny jednotlivců, kteří hodlají kandidovat z jiných než z vážných politických důvodů a jejichž předpokládané šance na volební úspěch jsou nereálné.

Stanovená částka 20.000,- Kč nepředstavuje diskriminační opatření ani ve formálním (tzv. přímá nerovnost) ani v neformálním (tzv. nepřímá nerovnost) smyslu.

Volební kauce je formálně upravena pro všechny kandidující subjekty stejně a její výše není tak nepřiměřená, že by z politické soutěže apriori fakticky vylučovala subjekty, které hodlají svoji kandidaturu pojmout vážně.

Zákonné stanovení volebních kaucí ve volbách do Senátu PČR respektuje obecné požadavky, kladené na tvorbu zákonů: podmínky dostupnosti zákona, jeho srozumitelnosti a předvídatelnosti následků, které vyvolá.

Volební zákon je nesporně dostupný, stanovení volebních kaucí splňuje rovněž požadavek srozumitelnosti a následek nesplnění povinnosti složení volební kauce, tedy odmítnutí přihlášky kandidáta k registraci, byl a je zřejmý a předvídatelný.

Domněnce o principiální protiústavnosti volebních kaucí v rámci většinového volebního systému nesvědčí ostatně ani argument komparativní, neboť volební kauce jsou v řadě demokratických zemí s tímto volebním systémem známy (jejich příkladmý výčet viz. např.

Filip, K otázce ústavnosti volebních kaucí, in: Časopis pro právní vědu a praxi č.

2/1996, str.

273).

Ústavní soud tedy konstatuje, že zákonné stanovení volební kauce v předmětné výši ve volbách do Senátu PČR respektuje ústavní kautely, vymezené zejména v čl.

5 Ústavy ČR, v čl.

21 a 22 Listiny základních práv a svobod.

Vzhledem k tomu, že napadená usnesení orgánů veřejné moci vycházela z textu zákona, jehož obsah, jak výše uvedeno, neshledává Ústavní soud rozporným s ústavním pořádkem, a ani interpretace aplikovaných ustanovení nikterak nevybočila z ústavních mezí, nezbylo, než ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítnout jako zjevně neopodstatněný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst.

2 písm. a) a b) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. března 2003 Vojtěch Cepl předseda senátu