Detail rozhodnutí

I.ÚS 504/2000

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2003:1.US.504.2000
Datum: 22. 8. 2003
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 504/2000 ze dne 22. 8. 2003

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr.

Vojenem Güttlerem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing.

K., zastoupeného advokátem JUDr.

V. proti rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Policejního prezídia ČR ze dne 15.

2000, č.j.

PPR-3111/RCP-C-245-2000, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

Uvedl, že tímto rozhodnutím bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Správy hlavního města Prahy, odboru cizinecké policie, ze dne 2.

2000, č.j.

PSP-27 585/OCP-p-99, kterým byla zamítnuta jeho žádost o povolení trvalého pobytu na území ČR z humanitárních důvodů.

Stěžovatel se domnívá, že správní orgány obou stupňů (a především Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Policejního prezídia ČR), porušily jeho základní právo zaručené čl.

14 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť "příklady podmínek" pro udělení souhlasu k trvalému pobytu (uvedené v § 7 tehdy platného zákona č.

123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon č.

123/1992 Sb.") musí být posuzovány se zřetelem ke skutečnosti, že ČR je v souladu s čl.

1 Ústavy ČR demokratickým právním státem založeným na úctě k právům a svobodám člověka.

Proto orgán státní moci, který ve věci rozhoduje, je v "rámci zásad právního státu povinen přihlédnout ke všem okolnostem, kterými je posuzovaná žádost odůvodněna.

V souladu s tím musí být pojem humanitárního případu vyložen v souladu s obsahem a smyslem základních práv, jak vyplývají z Listiny...".

Stěžovatel se dále domnívá, že nepochybně existuje podstatný rozdíl mezi jeho právním postavením, jestliže jako cizinec musí řešit otázky zaměstnání a bydlení s perspektivou maximálně jednoho roku, a situací, kdy by mohl zaměstnavateli či pronajímateli dát perspektivu pracovního poměru nebo nájemního vztahu na delší dobu.

Omezení pobytu jej proto znevýhodňuje na trhu práce, neboť se nemůže ucházet o zaměstnání v řídících funkcích, které by odpovídaly jeho schopnostem a kvalifikaci, stejně jako je při hledání podnájmu na dobu vždy nejvýše jednoho roku vystaven tlaku "tržního nájemného".

Stěžovateli prý svědčí ústavně zaručené právo pobytu a pohybu na území ČR nejen ze studijních důvodů (kvůli nímž přicestoval jako vládní stipendista dne 17.

1988 do tehdejší ČSSR), ale zejména "drastické politické změny a současný diktátorský režim" v jeho vlasti (poznámka: Republika Kongo), pro které se nemůže vrátit domů bez nebezpečí ohrožení života.

Stěžovatel proto považuje za diskriminující (a přehnaně byrokratickou) skutečnost, že je nucen, aby přes předem známé okolnosti o neměnnosti jeho statusu, nadále do budoucna "podle nového, pro povolení pobytu cizinců přísnějšího zákona" (poznámka: zákona č.

326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon č.

326/1999 Sb.") opakovaně prokazoval splnění podmínek pro udělení pobytového víza nad 90 dnů, takže tím de facto nemůže dosáhnout změny k lepšímu.

Stěžovatel konečně tvrdí, že odvolací orgán opomenutím individuálních okolností, o něž se jeho žádost o udělení povolení k trvalému pobytu opírá, překročil rámec správního uvážení až k hranici libovůle.

Proto navrhl, aby Ústavní soud nálezem rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Policejního prezídia ČR ze dne 15.

2000, č.j.

PPR-3311/RCP-C-245-2000, zrušil.

Z ustanovení §183 odst.

1 citovaného zákona č.

326/1999 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1.

2000, plyne, že správní řízení zahájená přede dnem nabytí jeho účinnosti se dokončí podle právních předpisů platných v době zahájení řízení.

Tímto předpisem byl době zahájení správního řízení ve věci (tj. ke dni 30.

11.

1999) výše uvedený zákon č.

123/1992 Sb., který soudní přezkum rozhodnutí učiněných podle zákona č.

123/1992 Sb. umožňoval (srov. např. nález Ústavního soudu č.

160/1998 Sb., který je vykonatelný dnem 13.

1999).

Je proto zřejmé, že ústavní stížností napadené rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Policejního prezídia ČR bylo soudem přezkoumatelné a že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ustanovení § 75 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud navíc dodává, že rozhodnutí týkající se trvalého pobytu jsou přezkoumatelná také podle současně platné právní úpravy, tj. podle ustanovení § 171 zákona č.

326/1999 Sb.

Na základě těchto skutečností soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. srpna 2003 JUDr.

Vojen Güttler soudce zpravodaj