Detail rozhodnutí

I.ÚS 227/03

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2003:1.US.227.03
Datum: 22. 10. 2003
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 227/03 ze dne 22. 10. 2003

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti K., spol. s r.o., zastoupené JUDr.

K., advokátkou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j.

6 Cmo 266/2001-114 ze dne 1.

11.

2002 a proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze č.j.

36 Cm 326/96-77 ze dne 20.

11.

2000 ve znění opravného usnesení č.j.

36 Cm 326/96-103 ze dne 11.

2002, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í : Stěžovatelka podala dne 16.

2003 ústavní stížnost, která směřovala proti v záhlaví uvedeným rozsudkům Vrchního soudu v Praze a Krajského obchodního soudu v Praze.

Napadenými rozsudky byla podle názoru stěžovatelky porušena ustanovení čl.

36 odst.

1 a čl.

11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Podle § 75 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na obnovu řízení.

V předmětné věci rozhodl nejdříve Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem č.j.

36 CM 326/96-39 ze dne 19.

1999 tak, že žalobu podanou proti stěžovatelce, která měla v řízení před obecnými soudy postavení žalované, zamítl.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem č.j.

6 Cmo 370/99-60 ze dne 25.

2000 zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení a současně vyslovil závazný právní názor na konkrétní spornou otázku.

V dalším řízení Krajský obchodní soud - byv vázán podle § 226 o.s.ř. právním názorem odvolacího soudu - rozhodl rozsudkem č.j.

36 Cm 326/96-77 ze dne 20.

11.

2000 tak, že uložil stěžovatelce jako žalované povinnost zaplatit žalobci stanovenou částku 24.120,- DEM s příslušenstvím.

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem č.j.

6 Cmo 266/2001-114 ze dne 1.

11.

2002 potvrdil rozsudek soudu I. stupně.

Vzhledem k tomu, že původní rozhodnutí soudu I. stupně (rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze č.j.

36 CM 326/96-39 ze dne 19.

1999) bylo vydáno před změnou o.s.ř. zákonem č.

30/2000 Sb., kterým se mění zákon č.

99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen "zákon č.

30/2000 Sb."), musí se další řízení před odvolacím soudem i dovolacím soudem řídit o.s.ř. ve znění platném do 31.

12.

2000.

Při posuzování přípustnosti dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j.

6 Cmo 266/2001-114 ze dne 1.

11.

2002 je proto vzhledem k ustanovení hlavy I bodu 17 zákona č.

30/2000 Sb. nutno postupovat podle dosavadních právních předpisů.

Podle ustanovení § 238 odst.

1 písm. b) o.s.ř., ve znění platném do 31.

12.

2000 před novelizací provedenou zákonem č.

30/2000 Sb., je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

Z tohoto ustanovení vyšel i Vrchní soud v Praze, který poučil stěžovatelku, že proti rozsudku je dovolání podle § 238 odst.

1 písm. b) o.s.ř. přípustné. (Ostatně stejná právní úprava je obsažena i v ustanovení § 237 odst.

1 písm. b) o.s.ř. ve znění platném po 31.12.2000.) V předmětné věci, jak je výše uvedeno, nastala právní situace sledu rozhodnutí obecných soudů, předvídaná v § 238 odst.

1 písm. b) o.s.ř., ve znění platném do 31.

12.

2000.

Stěžovatelka také sama v ústavní stížnosti uvádí, že dovolání jako přípustný prostředek k ochraně práva podala.

Za této situace, jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž je přípustné dovolání, nebyly ve smyslu § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje.

Vzhledem k uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. října 2003 JUDr.

Vojen Güttler soudce zpravodaj