Detail rozhodnutí

IV.ÚS 708/02

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2002:4.US.708.02
Datum: 12. 2. 2002
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 708/02 ze dne 2. 12. 2002

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti K., zastoupené JUDr. M. W., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2002, čj. 11 C 35/2002-21 a rozhodnutí Okresního úřadu Strakonice ze dne 10. 9. 2002, čj. 2118/2002/VV/LP, spojené s návrhem na zrušení ust. § 61 odst. 2 písm e) zák.č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,

takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený, se odmítají.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 19.

11.

2002 se K. (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10.

2002, čj.

11 C 35/2002-21, kterým byl podle § 200m o.s.ř. zamítnut její návrh na vydání rozhodnutí o zaregistrování přihlášky pro volby do Senátu dne 25. a 26.

2002 ve volebních obvodě Strakonice.

Současně navrhla zrušit i předcházející rozhodnutí Okresního úřadu Strakonice ze dne 5.

2002, čj.

2118/2002/VV/LP, o odmítnutí přihlášky k registraci, vydané podle § 62 zák.č.

247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů ("volební zákon").

V odůvodnění své stížnosti stěžovatelka uvedla, že podala přihlášku k registraci pro volby do Senátu ve volebním obvodu Strakonice.

Po výzvě okresního úřadu ve stanovené lhůtě odstranila všechny závady na přihlášce samotné (§ 61 odst.

1 volebního zákona), avšak k přihlášce nepřipojila potvrzení o složení kauce 20 000 Kč dle § 61 odst.

2 písm. e) volebního zákona.

Okresní úřad proto její přihlášku nezaregistroval.

Stěžovatelka je toho názoru, že přihláška měla být zaregistrována a své tvrzení podpořila vlastním výkladem ust. §§ 60 - 62 volebního zákona.

Namítla, že krajský soud se její právní argumentací vůbec nezabýval a dále uvedla blíže nekonkretizované námitky týkající se lhůty pro rozhodnutí okresním úřadem, což mělo způsobit nerovnost procesní i nerovnost volebních stran.

Z uvedeného pak stěžovatelka dovodila, že usnesením krajského soudu bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý a veřejný proces, zakotvené v čl.

6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), pasivní volební právo a právo na svobodnou soutěž politických stran/sil, zakotvené v Ústavě České republiky a čl.

21 Listiny základních práv a svobod, i právo na svobodné volby dle čl.

3 Úmluvy.

Spolu s ústavní stížností stěžovatelka podala návrh na zrušení ust. § 61 odst.

2 písm e) zák.č.

247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů a to "pokud by Ústavní soud nerozhodl ve prospěch stěžovatelky".

Neústavnost cit. ustanovení obecně spatřuje ve třech důvodech: 1/ protiústavní je jakákoliv kauce, 2/ kauce 20 000 Kč je příliš vysoká a 3/ protiústavní je každé zákonné ustanovení omezující svobodnou soutěž politických stran/sil.

Nastínila návrhy de lege ferenda, pokud jde o úpravu volebních kaucí, poukázala na judikaturu Ústavního soudu a uvedla důvody svého tvrzení.

V části XII. ústavní stížnosti pak uvedla pod písmeny a) až o) argumenty, jimiž se dle jejího názoru Ústavní soud ve své judikatuře dosud nezabýval.

Po posouzení obsahu napadeného rozhodnutí, jakož i dalších stěžovatelkou zaslaných podkladů pro rozhodnutí, Ústavní soud v postupu krajského soudu neshledal nic, co by nasvědčovalo nedodržení ústavních procesních práv stěžovatelky, či ústavně nekonformní interpretaci hmotněprávních ustanovení volebního zákona,aplikovaných v projednávané věci.

Jádrem ústavní stížnosti a návrhu s ní spojeného, je nesouhlas stěžovatelky se zněním napadeného ust. § 61 odst.

2 písm. e) zákona č.

247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

V této souvislosti konstatuje Ústavní soud, že neshledává důvod odchýlit se od názoru, který vyjádřil v usnesení ze dne 27.

2002, sp. zn.

Pl.

ÚS 32/02 , kterým odmítl pět identických návrhů Krajského soudu v Ostravě na zrušení stejného ustanovení cit. zákona.

Stejný názor byl vyjádřen i v usnesení ze dne 24.

2002, sp. zn.

Pl.

ÚS 24/02 .

V těchto rozhodnutích Ústavní soud zaujal názor, že volební kauce mají své specifické odlišnosti v systému poměrného zastoupení, který platí pro volby do Poslanecké sněmovny, a jiné v souvislosti s většinovým systém platným pro volby do Senátu.

Tyto specifické rysy jsou spjaty s odlišnou charakteristikou obou volebních systémů, z nichž první je založen především na principu výběru a diferenciace a na základním hodnotovém kritériu proporcionality reprezentace politických sil vůči počtu jimi získaných hlasů, zatímco druhý zdůrazňuje význam volební diferenciace jako východisko pro politickou integraci ve prospěch vyjádřené většiny.

Volební kauce v případě voleb do Senátu tedy představují určitou záruku vážnosti úmyslu volební strany realizovat ústavně zaručená základní politická práva, zakotvená především v čl.

21 Listiny základních práv a svobod.

Jinými slovy řečeno: funkcí volební kauce v malých volebních obvodech v rámci většinového volebního systému je odrazovat od realizace pasivního volebního práva takové jednotlivce a skupiny jednotlivců, kteří hodlají kandidovat z jiných než z vážných politických důvodů a jejichž předpokládané šance na volební úspěch jsou prakticky nereálné.

Stanovená částka 20.000,- Kč nepředstavuje diskriminační opatření ani ve formálním (tzv. přímá nerovnost) ani v neformálním (tzv. nepřímá nerovnost) smyslu.

Volební kauce je formálně upravena pro všechny kandidující subjekty stejně a zároveň její výše není tak nepřiměřená, že by z politické soutěže apriori fakticky vylučovala subjekty, které hodlají svoji kandidaturu pojmout vskutku seriózně.

Zákonné stanovení volebních kaucí ve volbách do Senátu PČR respektuje obecné požadavky, kladené na tvorbu zákonů: podmínky dostupnosti zákona, jeho srozumitelnosti a předvídatelnosti následků, které vyvolá. "Za "zákon" lze tedy považovat pouze normu formulovanou dostatečně přesně na to, aby občanovi umožnila přizpůsobit chování" (věc Hashman a Harrupová vs.

Spojené království, in: Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva č.

1/2000, str.

46).

Volební zákon je nesporně dostupný, stanovení volebních kaucí splňuje rovněž požadavek srozumitelnosti a následek nesplnění povinnosti složení volební kauce, tedy odmítnutí přihlášky kandidáta k registraci, byl a je zřejmý a předvídatelný.

Domněnce o principielní protiústavnosti volebních kaucí v rámci většinového volebního systému nesvědčí ostatně ani argument komparativní, neboť volební kauce jsou v řadě demokratických zemí s tímto volebním systémem známy (jejich příkladmý výčet, publikovaný v češtině, viz např.

Filip, K otázce ústavnosti volebních kaucí, in: Časopis pro právní vědu a praxi č.

2/1996, str.

273).

Vzhledem k tomu, že napadená usnesení orgánů veřejné moci vycházela z textu zákona, jehož obsah, jak výše uvedeno, neshledává Ústavní soud rozporným s ústavním pořádkem, a ani interpretace aplikovaných ustanovení nikterak nevybočila z ústavních mezí, nezbylo, než ústavní stížnost a návrh s ní spojený podle ust. § 43 odst.

2 písm. a) a b) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustné odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. prosince 2002 JUDr.

Pavel Varvařovský předseda senátu