Detail rozhodnutí

III.ÚS 339/02

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2002:3.US.339.02
Datum: 17. 10. 2002
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 339/02 ze dne 17. 10. 2002

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky R.

M., zastoupené JUDr.

S., advokátkou, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícím v nesprávném zápisu jména navrhovatelky do matriky vedené u Obvodního úřadu Městské části Praha 6, spojeného s návrhem na zrušení § 69 zákona č.

301/2000 Sb., t a k t o : N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í Navrhovatelka se návrhem, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 29.

11.

1999 domáhala změny v zápise do matriky, vedené při Obvodním úřadu Městské části Praha 6, který v rozporu se souhlasným prohlášením snoubenců před příslušným orgánem církve o jejich společném příjmení, které mělo znít "R.", na základě žádosti manželů o zápis do matriky, knihy manželství, s uvedením společného příjmení ve znění výše uvedeném, zapsal do sloupce týkajícího se nevěsty příjmení "R.".

Podle názoru navrhovatelky došlo tímto postupem Obvodního úřadu k porušení jejího práva na ochranu jména podle čl.

10 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Navrhovatelka současně požadovala, aby Ústavní soud zrušil ust.

69 zákona č.

301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů.

Ve smyslu § 35 a 75 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat.

Podle § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

V předmětné věci návrh směřoval proti postupu Obvodního úřadu Městské části Praha 6, oddělení matriky, který provedl zápis do matriky v jiné podobě než navrhovali tehdejší snoubenci svým souhlasným prohlášením.

Výsledek činnosti Obvodního úřadu - výpis z matriky má povahu správního aktu, protože zasahuje do práv občana, konkrétně pak do práva na jméno, určené dohodou snoubenců při uzavírání manželství a takto zapsané do knihy manželství.

Jedná se akt veřejnoprávní, autoritativní, od něhož se potom odvozují další správní akty a úkony (vydání průkazu totožnosti, pasu, atd.).

Tento správní akt je schopen právní moci, i když ne formální ve smyslu § 52 zák. č.

71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, ale materiální, protože je schopen vyvolat změnu v právním stavu.

Výpis z matriky nemá charakter pouze osvědčovacího aktu, ale správního aktu, kterým se zakládá právo, ale i povinnost užívat jméno v jeho konkrétní podobě.

Vzhledem k uvedené charakteristice není tento správní akt vyloučen ze soudního přezkumu jeho zákonnosti.

Jak vyplývá ze spisového materiálu (mj. i z přípisu právní zástupkyně navrhovatelky ze dne 25.

2002), navrhovatelka se svým návrhem domáhala přezkoumání postupu správního orgánu přímo Ústavním soudem, aniž by využila možnosti soudního přezkumu výpisu z matriky ve výše uvedeném smyslu.

Vzhledem k této situaci nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout, jako návrh nepřípustný ve smyslu § 75 odst.

1 cit. zákona.

K návrhu na zrušení ustanovení § 69 zákona č.

301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, pak Ústavní soud konstatoval, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta [§ 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu § 74 tohoto zákona.

Je-li totiž samotná ústavní stížnost zjevně neopodstatněná a tedy věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení.

Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (§ 64 odst.

1 a 2 citovaného zákona) zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni - nemají.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne17. října 2002