Detail rozhodnutí

II.ÚS 158/01

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2002:2.US.158.01
Datum: 10. 3. 2002
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 158/01 ze dne 3. 10. 2002

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele L.

N., zastoupeného advokátem Mgr.

K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 5.

10.

2000, sp. zn.

1 T 89/2000, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16.

2001, sp. zn.

10 To 580/2000, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel se domáhá návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 10.

2001 zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Okresního soudu v Mladé Boleslavi a Krajského soudu v Praze.

Tvrdí, že obecné soudy přihlédly k důkazu, jenž byl proveden nezákonným způsobem, čímž porušily jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces dle článku 36 odst.

1 Listiny.

Z obsahu vyjádření Okresního soudu v Mladé Boleslavi a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.

2002, sp. zn.

4 Tz 36/2002, jenž byl k vyjádření připojen, Ústavní soud zjistil, že ministr spravedlnosti ČR podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16.

2001, sp. zn.

10 To 580/2000, stížnost pro porušení zákona ve prospěch stěžovatele.

Nejvyšší soud ve výroku citovaného rozsudku konstatoval, že byl porušen zákon v neprospěch stěžovatele a zrušil usnesení Krajského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jež oba byly napadeny ústavní stížností.

Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Trestní věc proti stěžovateli je nyní vedena u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn.

1 T 80/2002 a není pravomocně skončena.

Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Zaměřil se zejména na posouzení otázky, zda je k projednání ústavní stížnosti příslušný.

Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti.

Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst.

3 Ústavy a v článku 2 odst.

2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon.

Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překročit.

Kompetence Ústavního soudu jsou v případě ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí orgánu veřejné moci vymezeny v ustanovení § 82 odst.

3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Podle citovaného ustanovení je Ústavní soud oprávněn, v případě, že vyhoví ústavní stížnosti dle článku 87 odst.

1 písm.d) Ústavy, zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci.

Rozhodnutím ve smyslu citovaného článku Ústavy, je tedy jen rozhodnutí "pravomocné", a to nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečné".

Je tomu tak proto, že z přezkumu Ústavním soudem nemůže být vyňato rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Opačný postup by vedl k tomu, že by konečné rozhodnutí ve věci zůstalo rozhodnutím Ústavního soudu nedotčeno, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti napadá rozhodnutí Okresního soudu v Mladé Boleslavi a Krajského soudu v Praze a navrhuje jejich zrušení.

Tato rozhodnutí však byla v průběhu řízení před Ústavním soudem z podnětu stížnosti pro porušení zákona, již podal ministr spravedlnosti ČR ve prospěch stěžovatele, zrušena Nejvyšším soudem ČR.

Po jejich zrušení tu v současné době nejsou tedy žádná "pravomocná" a "konečná" rozhodnutí, která by byl Ústavní soud oprávněn přezkoumávat.

Věc byla vrácena soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Dle sdělení soudu řízení stále probíhá a není pravomocně skončeno.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle § 43 odst.

1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť jde o návrh, k jehož projednání není příslušný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 3. října 2002 JUDr.

Jiří Malenovský soudce zpravodaj :