Detail rozhodnutí

I.ÚS 695/01 #2

Soud

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2002:1.US.695.01.2

Datum

13. 5. 2002

Stav textu

plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 695/01 ze dne 13. 5. 2002

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, týkající se průtahů v soudním řízení a nezákonných rozhodnutí státních orgánů v soudním sporu vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Cm 181/99,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 4.

12.

2001 a na výzvu Ústavního soudu doplněna dne 5.

2.

2002, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud přijal rozhodnutí, kterým vysloví, že byla porušena jeho níže uvedená základní práva a zavázal odpovědnou osobu, aby mu zaplatila patřičné finanční zadostiučinění.

Stěžovatel má za to, že tím, že v jeho věci nebylo za více než tři roky rozhodnuto a vzhledem k nedůvěrohodnosti soudu (dle stěžovatele byl přesvědčován soudcem i žalovaným před začátkem soudního řízení, aby přijal plnění ve výši 150 000,-- Kč a nepožadoval penále), byla porušena Ústava ČR v čl.

4, čl.10 a čl.

90 a Listina základních práv a svobod v čl.

1, čl.

10 odst.

1, čl.

11 odst.

1, čl.

17 odst.

1, čl.

36 odst.

2 a 3 a čl.

38 odst.

2.

Je toho názoru, že soud mu na jeho dotaz ohledně chronologie vyřizování soudních sporů poskytl jinou informaci, než kterou žádal a tím dle stěžovatele dokázal, že došlo ke zbytečným a úmyslným průtahům.

Stěžovatel je přesvědčen, že k porušení jeho práv došlo i ze strany státního orgánu (soudu), který spravuje obchodní rejstřík.

Ten ve výpise z obchodního rejstříku uvedl obchodní název jinak, než byl uvedený v předložených podkladech.

Tuto skutečnost pak uvedl žalovaný v odporu proti platebnímu rozkazu, neboť tím došlo ke škodě velkého rozsahu.

Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale zabývá se otázkou, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele (čl.

83 Ústavy ČR).

Z předložených písemných materiálů Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal návrh na vydání platebního rozkazu, aby žalovaný S., spol. s r.o., byl zavázán zaplatit stěžovateli částku 690 187,70 Kč s 17% úrokem z prodlení dne 15.

5.

1998 Krajskému obchodnímu soudu v Brně.

Dne 30.

7.

1998 vyzval uvedený soud stěžovatele k doplnění tohoto podání tak, aby doložil svou právní subjektivitu nebo se řádně označil a rozepsal jednotlivé faktury - na jaké částky znějí, kdy jsou splatné a jaká část a na které konkrétní faktury již byla žalovaným uhrazena a dne 18.

12.

1998 vydal platební rozkaz.

Dne 4.

1.

1999 podal žalovaný proti platebnímu příkazu odpor.

Dne 9.

2.

1999 v odpovědi na dotaz na stav vyřizování spisu sdělil soudce stěžovateli, že nařízení jednání v jeho věci lze očekávat koncem druhého pololetí roku 1999.

Dne 17.

1.

2000 stěžovatel požádal ministra spravedlnosti, aby přešetřil průtahy v soudním řízení.

Ministerstvo spravedlnosti stěžovateli sdělilo dne 7.

2.

2000, že jeho stížnost na průtahy v soudním řízení byla postoupena k přímému vyřízení předsedovi Krajského obchodního soudu v Brně.

Předseda Krajského obchodního soudu dne 15.

2.

2000 stěžovateli sdělil, že nezjistil bezdůvodné průtahy v řízení, že jsou projednávány v současnosti spory z roku 1998, a nelze proto některé účastníky řízení upřednostňovat jen na základě stížností o průtazích v řízení.

Na základě žádosti stěžovatele pak místopředseda Krajského soudu v Brně zaslal stěžovateli dne 16.

3.

3.

2001 přehled o počtu napadených a vyřízených sporů podle jednotlivých měsíců od 1.

1.

1999 jeho zákonným soudcem Mgr.

R.

S.

Dne 15.

3.

2001 vyzval soud stěžovatele, aby předložil doklad o oprávnění osoby podepsané za P. o. s. k udělení plné moci zástupci V.

L. a aby vylíčil rozhodující skutečnosti, ze kterých vyvozuje svůj nárok vůči žalovanému.

Dne 17.

4.

2001 vyzval soud stěžovatele, aby sdělil své stanovisko k podání žalovaného.

Na den 28.

5.

2001 bylo nařízeno jednání ve věci stěžovatele.

Dne 9.

7.

2001 proběhlo jednání mezi stěžovatelem a žalovaným o mimosoudním vypořádání pohledávek a závazků, které vzešlo ze soudního jednání.

Dne 22.

10.

2001 se konalo jednání u Krajského soudu v Brně se závěrem, že jednání bylo odročeno na neurčito za účelem doplnění dokazování.

Dále z poskytnutých písemných materiálů stěžovatelem Ústavní soud zjistil, že ve výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1, oddíl A, číslo vložky 12221, je jako obchodní jméno uvedeno: P.

Stěžovatel se především dovolává ochrany svého práva na soudní proces bez zbytečných průtahů podle čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod.

Ze spisového materiálu, jak uvedeno výše, vyplývá, že Krajský soud v Brně se žalobou stěžovatele od počátku zabýval, vyzýval stěžovatele k doplnění a upřesnění jeho návrhu, nařizoval ve věci jednání.

V této souvislosti tedy Ústavní soud nemohl přisvědčit námitkám stěžovatele, že by jeho proces byl zatížen zbytečnými průtahy.

Pokud se týká námitek stěžovatele ohledně údajů v obchodním rejstříku, Ústavní soud podotýká, že je především věcí stěžovatele, aby v případě své nespokojenosti se zápisem podal proti němu opravný prostředek.

Ústavní soud je nucen konstatovat, že jeho pravomoc je vybudována především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem.

V daném případě Ústavní soud neshledal stěžovatelem namítané porušení jeho základních práv a dospěl k závěru, že postupem Krajského soudu v Brně nedošlo k porušení ústavních práv stěžovatele, a musel proto pokládat jeho návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný.

K žádosti, aby Ústavní soud zavázal odpovědnou osobu, aby stěžovateli zaplatila patřičné finanční zadostiučinění, je třeba uvést, že Ústavní soud nemá jiné pravomoci, než upravené v čl.

87 Ústavy ČR a ani podle ustanovení § 72 a násl. zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nelze dovodit jeho oprávnění přikazovat jinému státnímu orgánu o čem má jednat, když má Ústavní soud především kasační pravomoci.

Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst.

1 písm. d) a odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. května 2002 JUDr.

Vojen Güttler předseda I. senátu Ústavního soudu