Detail rozhodnutí

I.ÚS 551/01

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2002:1.US.551.01
Datum: 5. 7. 2002
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 551/01 ze dne 7. 5. 2002

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. M., zastoupeného JUDr. V. H., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 3 To 9/2001, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2000, sp. zn. 2 T 28/99,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým byl spolu s dalšími obžalovanými odsouzen pro přípravu trestného činu vydírání podle § 7 odst. 1, § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c), odst. 3 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3,5 roku se zařazením do věznice s ostrahou a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, rovněž shora citovaný, kterým byl rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen z podnětu odvolání státního zástupce ohledně všech tří obžalovaných ve výroku o trestech a způsobu jejich výkonu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu bylo nově rozhodnuto tak, že se obžalovaným ukládá podle § 235 odst. 3 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 5 roků se zařazením do věznice s ostrahou. Stěžovatel je toho názoru, že uvedenými rozsudky a postupem orgánů činných v trestním řízení byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 2, odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1, odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soudce zpravodaj z podání stěžovatele zjistil, že ústavní stížnost byla osobně předána Ústavnímu soudu dne 14. 9. 2001, takže zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla dodržena a ústavní stížnost byla podána opožděně. Ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta začala běžet v tomto případě dnem, kdy bylo rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, doručeno. V daném případě se jedná o rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 3 To 9/2001, který byl doručen stěžovateli dne 16. 7. 2001. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uběhla dnem 13. 9. 2001, neboť do zákonné lhůty pro podání ústavní stížnosti se započítává i den doručení příslušného rozhodnutí. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebylo ani možno se zabývat meritorním obsahem podaného návrhu. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 7. května 2002 JUDr. Eliška Wagnerová místopředsedkyně Ústavního soudu