Detail rozhodnutí

III.ÚS 206/01

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.206.01
Datum: 17. 5. 2001
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 206/01 ze dne 17. 5. 2001

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.

Pavla Holländera a soudců JUDr.

Vladimíra Jurky a JUDr.

Vlastimila Ševčíka, o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele P.Č., zastoupeného JUDr.

K.T., směřujícímu proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16.

2001, čj.

30 Ca 329/2000-17, ve spojení s rozhodnutím FŘ ze dne 7.

2000, čj.

1870/140/2000, takto: N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel podal dne 4.

2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16.

2001, čj.

30 Ca 329/2000-17, ve spojení s rozhodnutím FŘ ze dne 7.

2000, čj.

1870/140/2000.

Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Plzni, sp.zn.

30 Ca 329/2000 a z něj zjistil, že F.ú. dne 1.

12.

1999 vydal platební výměr, čj.

37179/99/125960/0365, kterým byla navrhovateli vyměřena daň z převodu nemovitostí.

Toto rozhodnutí napadl navrhovatel odvoláním, o kterém rozhodlo FŘ pod čj.

1870/140/2000, ze dne 7.

2000 tak, že jej zamítlo.

Navrhovatel požádal dne 15.

2000 podle § 55b zákona č.

337/1992 Sb. o přezkoumání zamítavého rozhodnutí finančního úřadu Ministerstvo financí.

Ministerstvo dne 19.10.2000, rozhodnutím čj.

393/93 284/2000, žádost o přezkoumání rozhodnutí finančního ředitelství zamítlo.

Navrhovatel následně dne 19.

12.

2000 napadl rozhodnutí FŘ ze dne 7.

2000, čj.

1870/140/2000, správní žalobou.

Krajský soud v Plzni dne 16.

2001 usnesením, čj.

30 Ca 329/2000-17, řízení zastavil.

Rozhodnutí odůvodnil tím, že podle § 250b odst.

1 občanského soudního řádu žaloba ve správním řízení musí být podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni.

Zmeškání lhůty nelze prominout.

V souzeném případě bylo takovým rozhodnutím zamítavé rozhodnutí FŘ ze dne ze dne 7.

2000, čj.

1870/140/2000.

Posledním dnem lhůty pro podání správní žaloby byl den 19.

2000.

Navrhovatel podal žalobu až dne 18.

12.

2000, tedy opožděně.

Soudu proto nezbylo než řízení podle § 250d odst.

3 občanského soudního řádu zastavit.

Uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni napadl navrhovatel včas ústavní stížností, v níž namítal, že krajský soud nevzal při rozhodování v úvahu rozhodnutí Ministerstva financí, jímž byl zamítnut návrh na přezkoumání rozhodnutí finančního ředitelství, ale vycházel pouze z rozhodnutí FŘ, které bylo navrhovateli doručeno dne 17.

2000.

Tímto postupem mělo být porušeno navrhovatelovo základní právo na spravedlivý proces, dané mu čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.

Ze spisového materiálu je zřejmé, že Krajský soud v Plzni postupoval při svém rozhodování v souladu s ust. § 250b odst.

1 občanského soudního řádu.

Přezkoumávání daňových rozhodnutí podle § 55b zákona č.

337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, je mimořádným opravným prostředkem.

V této souvislosti odkazuje Ústavní soud na stanovisko pléna, sp.zn.

Pl.

ÚS 12/2000 -st., ze dne 19.

12.

2000, podle kterého rozhodnutí o nepovolení přezkoumání rozhodnutí podle § 55b zákona č.

337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, má procesní povahu a tudíž nepodléhá soudnímu přezkumu.

Jedná se o prostředek dozorčí, který slouží k ochraně objektivního práva a strana na něj nárok nemá.

Takový prostředek tudíž nelze považovat za rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni, jak je má na mysli ust. § 250b odst.

1 občanského soudního řádu.

Jestliže tedy Krajský soud v Plzni považoval za rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni rozhodnutí FŘ ze dne 7.

2000, čj.

1870/140/2000 (nikoliv rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 19.

10.

2000, čj.

393/93 284/2000) a od doručení tohoto rozhodnutí FŘ počítal běh lhůty pro podání správní žaloby, postupoval plně v souladu s citovaným ustanovením občanského soudního řádu a tedy ústavně konformním způsobem.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Plzni nebylo zasaženo do navrhovatelových základních práv daných mu ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle čl.

10 Ústavy a nezbylo mu než návrh podle § 43 odst.

2 písmeno a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2001 JUDr.

Pavel Holländer předseda senátu