Detail rozhodnutí

II.ÚS 80/01

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2001:2.US.80.01
Datum: 7. 4. 2001
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 80/01 ze dne 4. 7. 2001

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.

Antonína Procházky a soudců JUDr.

Vojtěcha Cepla a JUDr.

Jiřího Malenovského v právní věci navrhovatele P.

P., zastoupeného advokátem JUDr.

V., o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26.

2000, čj.

5 Nc 1160/2000-30, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.

11.

2000, čj.

39 Co 561/2000-73, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí.

Domnívá se, že jimi došlo k porušení jeho práv garantovaných čl.

3 odst.

3, čl.

36 odst.

1 a čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Takové porušení konkrétně spatřuje v tom, že soud zahájil řízení o způsobilosti k právním úkonům v podstatě z "vlastního podnětu", na základě "návrhu" Ministerstva vnitra ČR, jenž obsahoval pouze subjektivní hodnocení osobnosti stěžovatele, aniž by je doložil lékařským posouzením.

Dle názoru stěžovatele nemělo být řízení v projednávané věci bez řádného návrhu vůbec zahájeno.

V řízení dosud nebyl vyslechnut ve smyslu ustanovení § 187 zák. č.

99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o.s.ř."), soudní znalec.

Stěžovatel se dále domnívá, že se mu v průběhu řízení nedostalo řádného poučení ve smyslu ustanovení § 5 o.s.ř., ani poučení o možnostech obstarat si právního zástupce, jakého se mu dostalo u Ústavního soudu.

Upozorňuje konečně, že v řízení vznesl námitku podjatosti.

Nesouhlasí s tím, že o ní bylo rozhodnuto "okrajově" v usnesení o odmítnutí odvolání účastníka, a nikoli samostatným usnesením.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn.

5 Nc 1160/2000, který si Ústavní soud k rozhodnutí vyžádal, bylo zjištěno následující.

Prvním z napadených rozhodnutí - usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26.

2000, čj.5 Nc 1160/2000-30, soud zahájil řízení o způsobilosti stěžovatele k právním úkonům a jeho opatrovníkem pro toto řízení ustanovil paní V.

D., pracovnici Městské části Praha 5.

Učinil tak na základě podnětu Ministerstva vnitra ČR s tím, že stěžovatel "podává zmatečné a urážlivé návrhy a podání".

Proti uvedenému rozhodnutí se stěžovatel odvolal, a to dne 18.

2000 proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka a dne 29.

2000 proti rozhodnutí o zahájení soudního řízení.

Později uplatnil námitku podjatosti soudkyně, jíž byla jeho věc přidělena k projednání.

Městský soud k odvolání stěžovatele usnesení soudu prvního stupně druhým z napadených usnesení potvrdil.

V odůvodnění uvedl, že odvolání podané proti výroku, jímž bylo zahájeno řízení o způsobilosti k právním úkonům, podal stěžovatel opožděně.

Dále konstatoval, že o nepodjatosti soudkyně nelze mít pochybnosti.

Soudkyně stěžovatele nezná a nemá zájem na výsledku řízení.

Pouhé zajištění justiční stráže k zabezpečení pořádku při jednání u soudu není nepřátelským postojem z její strany vůči stěžovateli.

Důvod ke zrušení napadeného usnesení podle § 221 odst.

1 písm. b) o.s.ř. nebyl tedy dán.

Soud k tomu dále uvedl, že samostatné usnesení podle § 16 o.s.ř. nebylo třeba vydávat samostatné usnesení, neboť otázku podjatosti vyřešil v rámci rozhodování o odvolání.

K námitkám stěžovatele proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka soud poznamenal, že uvedený postup vyžaduje ustanovení § 187 odst.

1 o.s.ř. k ochraně zájmu osoby, jejíž způsobilost se v řízení projednává.

Má chránit pouze zájmy uvedené osoby, o něž jde v tomto řízení, nikoli zájmy jiné.

Nejedná se též o zastupovaní účastníka na základě zmocnění či žádosti, ani o případy povinného zastoupení advokátem.

S ohledem na to námitku stěžovatele odmítl jako nepřípadnou.

Ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud již mnohokrát v minulosti zdůraznil, že není vrcholem soustavy obecných soudů a že není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. čl.

81, čl.

90 Ústavy).

Nemůže na sebe proto atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností za předpokladu, že soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny (čl.

83 Ústavy ČR).

Porušení uvedených ustanovení Listiny Ústavní soud v projednávaném případě neshledal.

Podstatou ústavní stížnosti je polemika, nesouhlas stěžovatele s právními závěry a především s procesním postupem obecných soudů.

Soud prvního stupně na základě podnětu ministerstva vnitra usnesením podle § 81 odst.

1 o.s.ř. zahájil řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům.

Řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům je jedním z typů řízení, u nichž zákon stanoví, že je lze zahájit i bez návrhu, například na základě vlastních poznatků soudu či na základě podnětu jiného soudu, orgánu státní správy (jako tomu bylo v projednávaném případě), orgánu samosprávy, fyzické či právnické osoby.

Soud prvního stupně dále v souladu s ustanovením § 187 o.s.ř. ustanovil stěžovateli k ochraně jeho práv opatrovníka.

Městský soud jako soud odvolací se ve svém rozhodnutí řádně vypořádal se všemi námitkami, které stěžovatel proti rozhodnutí soudu prvního stupně uplatnil.

Své rozhodnutí vyčerpávajícím a ústavně konformním způsobem odůvodnil.

Rozvedl, proč nebylo odvolání stěžovatele vyhověno.

Ústavní soud shledal, že napadená rozhodnutí nevybočují z mezí zákona a jsou z ústavního hlediska plně akceptovatelná.

Nezasahují do ústavních práv stěžovatele.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. července 2001 JUDr.

Antonín Procházka předseda senátu