Detail rozhodnutí

II.ÚS 768/2000

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2001:2.US.768.2000
Datum: 2. 7. 2001
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 768/2000 ze dne 7. 2. 2001

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele ing.

Š., zastoupeného advokátem JUDr.

M., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27.

2000, čj.

24 Co 165/2000-86, a rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 30.

11.

1999, čj.

6 C 100/99-61 a čj.

6 C 153/99-13, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel (v původním řízení žalovaný) se svou stížností domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ve výroku, jímž bylo určeno, že Město D. je vlastníkem pozemku parc. č.

2948/3 v obci a katastrálním území D., a shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ve výrocích, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o určení vlastnictví a ve výrocích o nákladech řízení.

Navrhovatel se domnívá, že uvedená rozhodnutí jsou nesprávná a nespravedlivá a došlo jimi k porušení ústavních principů ČR jako právního státu a práv navrhovatele, garantovaných čl.

90 Ústavy ČR a čl.

11, čl.

36 odst.

1 a 2 a čl.

37 Listiny základních práv a svobod.

Z napadených rozhodnutí, jež byla přiložena k ústavní stížnosti, a ze spisů Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, sp. zn.

6 C 100/99 a 6 C 153/99, jež si Ústavní soud k posouzení stížnosti vyžádal, bylo zjištěno následující: Věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn.

6 C 100/99 a 6 C 153/99 byly usnesením vyhlášeným při ústním jednání dne 27.

10.

1999 spojeny ke společnému projednávání.

Okresní soud prvním z napadených rozhodnutí zamítl žalobu, kterou by bylo uloženo navrhovateli, aby zaplatil žalobci (Město D.) 144.900,- Kč s příslušenstvím (výrok I.).

Dále Okresní soud určil, že žalobce je vlastníkem shora uvedené pozemkové parcely (výrok II.) a uložil žalobci povinnost nahradit navrhovateli náklady řízení ve výši a způsobem v rozhodnutí uvedeným (výrok III.) Při ústním jednání před odvolacím soudem dne 27.

2000 navrhl zástupce navrhovatele, aby soud pro případ, že by rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o určení vlastnictví potvrdil nebo změnil-li by výrok sub.

I uvedeného rozhodnutí, připustil dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu (§ 239 zák. č.

99/1963 Sb, občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.), kterou formuloval do protokolu (čl.

83 spisu).

Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil, ve výroku III. změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, a výrokem IV. napadeného rozhodnutí návrhu na připuštění dovolání nevyhověl.

Podle ustanovení § 75 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Za procesní prostředek k ochraně práva nutno přitom považovat pouze takový přezkumný procesní postup, jenž je v procesní dispozici účastníka řízení a je nezávislý na rozhodnutí příslušného orgánu.

Z uvedeného důvodu jím není jak podnět ke stížnosti pro porušení zákona v řízení trestním, tak ani návrh odvolacímu soudu na připuštění dovolání dle § 239 odst.

2 o.s.ř. v občanském soudním řízení.

Nadto je nutno zdůraznit, že účelem přípustnosti dovolání dle § 239 je přezkoumání dovolacích důvodů dle § 241 odst.

3 o.s.ř. pouze v těch případech, jedná-li se o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, čili, je-li dána potřeba sjednotit interpretaci a aplikaci jednoduchého práva.

Vyhovění návrhu na připuštění dovolání dle § 239 odst.

2 o.s.ř. není proto spjato s možným dotčením na právech účastníků řízení, nýbrž výhradně se závažností potřeby sjednocení judikatury.

Pokud však účastník řízení podá návrh na připuštění dovolání dle § 239 odst.

2 o.s.ř., jenž byl odvolacím soudem zamítnut, nutno pro přípustnost ústavní stížnosti vyžadovat podání dovolání dle uvedeného ustanovení o.s.ř.

Jak se podává ze spisu a nepřímo též z ústavní stížnosti, navrhovatel v projednávané věci dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nepodal.

S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a jeho stížnost podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. e) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustnou odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2001 JUDr.

Jiří Malenovský soudce zpravodaj