Detail rozhodnutí

II.ÚS 764/2000

Soud

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2001:2.US.764.2000

Datum

19. 6. 2001

Stav textu

plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 764/2000 ze dne 19. 6. 2001

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti V. K., zastoupeného JUDr. A. M., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 28 Co 401/2000, a rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. 11. 1999, sp. zn. 6 C 1460/95, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel se svou ústavní stížností, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 29. 12. 2000, domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. 11. 1999, sp. zn. 6 C 1460/95, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 28 Co 401/2000. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze byl potvrzen ve věci samé, s výjimkou výroku o náhradě nákladů řízení, napadený rozsudek Okresního soudu v Nymburce, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele na zaplacení částky 121.486,80 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za zbouranou stodolu podle § 23 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Krajský soud v Praze současně ve výroku svého rozsudku zamítl návrh stěžovatele na připuštění dovolání. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že obecné soudy obou stupňů svými rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručená základní práva na soudní ochranu zaručená Listinou základních práv a svobod, a to zejména čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2. Stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 28 Co 401/2000, současně s ústavní stížností podal i dovolání. Nejvyšší soud České republiky shledal dovolání důvodným a rozsudkem ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 26 Cdo 15/2001, jak rozsudek krajského soudu, tak i rozsudek okresního soudu, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Nymburce k dalšímu řízení. Ústavní soud je při svém rozhodování podle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR vázán pravidly řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V předmětné věci byla napadená rozhodnutí krajského soudu i okresního soudu rozsudkem Nejvyššího soudu zrušena a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Nymburce k dalšímu řízení. Z pohledu shora uvedeného ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, tak věc nebyla dosud pravomocně skončena, protože ve věci bude znovu rozhodovat Okresní soud v Nymburce. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podle citovaného ustanovení v dané fázi řízení nepřípustná. Z uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení § 75 odst. 1 a § 43 odst. l písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 19. 6. 2001 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu