Detail rozhodnutí

II.ÚS 173/2000

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2001:2.US.173.2000
Datum: 14. 8. 2001
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 173/2000 ze dne 14. 8. 2001

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr.

Antonína Procházky a soudců JUDr.

Vojtěcha Cepla a JUDr.

Jiřího Malenovského, o ústavní stížnosti P.

L., zastoupeného JUDr.

V., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.

2000, č.j.

22 Ca 156/99-27, ve spojení s rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 14.

1999, č.j.

FŘ/4632/130/98, a rozhodnutím Finančního úřadu ve Frýdlantě nad Ostravicí ze dne 3.

1998, č.j.

4529/98/363920/1119, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.

2000, č.j.

22 Ca 156/99-27, jímž bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 14.

1999, č.j.

FŘ/4632/130/98, kterým byl potvrzen dodatečný platební výměr Finančního úřadu ve Frýdlantě nad Ostravicí ze dne 3.

1998, č.j.

4529/98/363920/1119.

Rozhodnutí Finančního ředitelství nebylo stěžovateli řádně doručeno, dověděl se o něm při návštěvě správce daně v jiné záležitosti, vyžádal si jeho fotokopii a bezprostředně na to podal žalobu, kde kromě věcných nesprávností upozornil, že rozhodnutí žalobou napadené mu nebylo doručeno a není mu známa jakákoli výzva k vyzvednutí zásilky.

Navrhl proto, aby soud ve smyslu § 250b odst.

2 o.s.ř. nařídil správnímu orgánu doručit mu správní rozhodnutí.

Krajský soud s poukazem na § 250 odst.

1 o.s.ř. řízení zastavil s odůvodněním, že bylo doručeno fikcí a zmeškání lhůty k podání žaloby nelze prominout.

Argumentací stěžovatele ohledně nedostatků doručení se nezabýval.

Podle stěžovatele tak nebyly splněny podmínky § 17 odst.

5 zákona č.

337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

O zásilce uvědomen nebyl, tím méně dvakrát, jak to požaduje zákon.

Přitom i jeho manželka se v té době vždy v dopoledních hodinách zdržovala doma, protože chodila do zaměstnání až na odpoledne.

Upozornění manželky spolu s předáním výzvy by proto bylo vhodným způsobem uvědomění, které má na mysli zákon.

Žádný doklad o postup doručovatele předložen nebyl.

Z usnesení krajského soudu však vyplývá, že byla zaznamenána jen jedna výzva, a nikoli postup podle § 17 odst.

5 zákona o správě daní a poplatků.

Tímto postupem, kdy nebyl ověřen postup stěžovatele, ani nebylo uloženo správnímu orgánu napravit pochybení podle § 250b odst.

2 o.s.ř., představuje zásah do jeho práv podle čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod a čl.

90 Ústavy ČR.

Stěžovatel tím utrpěl citelnou újmu ve výši 685.084,- Kč, proti které se nemohl bránit.

Navrhl proto zrušení rubrikovaného usnesení krajského soudu.

Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníků řízení.

Za Krajský soud v Ostravě se vyjádřila předsedkyně jeho senátu JUDr.

C., podle které nelze vytýkat zásah do základního práva stěžovatele, protože soud postupoval zákonem stanoveným způsobem podle o.s.ř. a příslušných ustanovení zákona č.

337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Proto navrhla, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.

Za vedlejšího účastníka Finanční ředitelství v Ostravě se vyjádřila Ing.

L., podle které byl postup Finančního ředitelství v Ostravě správný a ústavní stížnost ve skutečnosti směřuje proti postupu doručovatele, za který však nese odpovědnost Česká pošta, s.p.

Vedlejší účastník se svého postavení vzdal.

Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatel byl řádně zastoupen ve smyslu ustanovení § 30 odst.

1 a § 31 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Návrh byl přípustný a Ústavní soud byl k jeho projednání příslušný.

Ústavní stížnost proto byla shledána přípustnou.

Věc byla Ústavním soudem posouzena z hlediska její opodstatněnosti.

Opodstatněností ústavní stížnosti je přitom třeba v řízení před Ústavním soudem rozumět to, že rozhodnutí, které je stížností napadeno, porušilo, nikoli pouze zasáhlo, základní práva a svobody stěžovatelky.

Přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů a posouzením právního stavu, došel Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je v tomto směru zjevně neopodstatněná, neboť stěžovateli se nepodařilo prokázat porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod.

Ústavní soud především konstatuje, že nepřezkoumává dále rozhodnutí krajského soudu z hlediska přezkumu zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy.

V dané věci ani k takovému přezkumu nedošlo, neboť podle názoru krajského soudu pro to nebyly splněny podmínky.

Správní žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě, č.j.

FŘ/4632/130/98, byla zcela nepochybně podána po lhůtě stanovené zákonem.

V tomto směru nelze mít proti postupu krajského soudu námitek.

Otázkou zůstalo pouze posouzení jeho postupu při hodnocení toho, zda byly skutečně splněny podmínky pro postup podle § 17 odst.

5 zákona č.

337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění před novelou § 17 odst.

5 zákonem č.

29/2000 Sb., o poštovních službách, a o změně některých zákonů.

V původním znění v době rozhodování toto ustanovení znělo: "Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že písemnost přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení.

Zůstane-li nový pokus o doručení bezvýsledný, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a příjemce o tom vhodným způsobem vyrozumí.

Nevyzvedne-li si příjemce písemnost do patnácti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se příjemce o uložení nedozvěděl".

Protože ani stěžovatel nenamítá, že by se v kritické době v místě doručení nezdržoval, když výslovně uvádí, že "přitom i jeho manželka se v té době zdržovala vždy v dopoledních hodinách doma", bylo nutno posoudit, zda se krajský soud vypořádal s dodržením zbývajících podmínek doručení, tj. uvědomění, že doručovatel písemnost přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení a v případě bezvýsledného pokusu uvědomění, že písemnost je uložena na poště nebo u orgánu obce.

Vyhodnocení údajů na doručence je v působnosti obecného soudu a úkolem Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti není ještě jednou hodnocení obecného soudu přehodnocovat.

Ze zaslané fotokopie rozhodnutí Finančního ředitelství v předmětné věci nevyplývá žádný extrémní rozpor mezi záznamy na doručence a závěry, které krajský soud z těchto záznamů na doručence učinil.

Krajskému soudu sice lze vytknout, že se výslovně jednotlivými podmínkami § 17 odst.

5 cit. zákona nezabýval, nicméně na ústavnosti jeho postupu to nic nemění.

V takovém případě již nebylo třeba zabývat se otázkou nařízení doručení podle § 250b odst.

2 o.s.ř.

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem dospěl proto Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím nebylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. srpna 2001 JUDr.

Antonín Procházka předseda senátu Ústavního soudu