Detail rozhodnutí

II.ÚS 120/01

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2001:2.US.120.01
Datum: 24. 4. 2001
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 120/01 ze dne 24. 4. 2001

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.

Antonína Procházky a soudců JUDr.

Vojtěcha Cepla a JUDr.

Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti Z.

N., zastoupeného JUDr.

J., proti usnesení Okresního státního zastupitelství Plzeň - město ze dne 28.12.2000, čj.

2 Zt 2078/2000, a usnesení Policie ČR , Městského úřadu vyšetřování v Plzni ze dne 8.12.2000, čj.

ČVS MVPM-2365/40-00-JK, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í : Včas podanou ústavní stížností napadá stěžovatel usnesení Policie České republiky, Městského úřadu vyšetřování v Plzni ze dne 8.12.2000, čj.

ČVS: MVPM-2365/40-00-JK, a usnesení Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 28.12.2000, čj.

2 Zt 2078/2000.

Důvodem rozhodování orgánu Policie ČR bylo podezření stěžovatele ze spáchání trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle ust. § 176 odst.

1 trestního zákona a ve druhém případě byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení o odložení věci.

Stěžovatel v ústavní stížnosti obsáhle dovozuje, že konstatováním podezření ze spáchání trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny (dle ust. § 176 odst.

1 trestního zákona) a odložení věci pouze z důvodu promlčení (podle ust. § 159 odst.

2 trestního řádu s odvoláním na ust. § 11 odst.

1 písm. b) tr. řádu) za absurdní a domnívá se, že tímto postupem došlo ke zneužití a zveřejnění informací schopných poškodit důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a jméno stěžovatele.

Podle názoru stěžovatele napadeným usnesením vyšetřovatele ze dne 8.12.2000, čj.

ČVS:MVPM-2365/40-00-JK, došlo k porušení čl.

10 odst.

1, odst.

3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a napadeným usnesením okresního státního zástupce ze dne 28.12.2000, čj.

2 Zt 2078/2000, bylo prý porušeno právo zakotvené v čl.

36 odst.

1, čl.

38 odst.

2, čl.

40 odst.

1, odst.

2 Listiny.

Z napadeného usnesení Policie ČR, Městského úřadu vyšetřování Plzeň se konstatuje, že podezření ze spáchání tr. činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle ust. § 176 odst.

1 tr. zákona, kterého se měl dopustit podezřelý (stěžovatel), bylo podle ust. § 159 odst.

2 trestního řádu s odvoláním na § 11 odst.

1 písm. b) tr. řádu odloženo, neboť trestní stíhání je nepřípustné z důvodu promlčení.

Usnesením Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 28.12.2000, čj.

2 Zt 2078/2000, byla stížnost stěžovatele proti usnesení vyšetřovatele podle ust. § 148 odst.

1 písm. b) tr. řádu zamítnuta, jako stížnost podaná osobou neoprávněnou.

Je nutno konstatovat, že stěžovatel v návrhu směšuje dva zcela rozdílné zájmy.

Jde jednak o veřejný zájem společnosti na postihu jednání, které je společnosti škodlivé a dále soukromý zájem jednotlivce na osobní cti, dobrém jménu, důstojnosti.

Veřejný zájem je chráněn sankcemi trestního zákona a trestního řádu.

Soukromý zájem jednotlivce, popsaný výše, je rovněž v některých případech chráněn za použití příslušných ust. trestního práva nebo lze dosáhnout zadostiučinění cestou občanskoprávního řízení.

V případě stížností napadeného usnesení vyšetřovatele o odložení věci je nutno zdůraznit, že se jedná o rozhodnutí obligatorní povahy, vydané z úřední povinnosti, kdy však předmětným rozhodnutím nebylo rozhodováno o vině či nevině stěžovatele, ale " pouze" o podezření ze spáchání určitého tr. činu konkrétní osobou, k němuž byl dán podnět podáním trestního oznámení.

Rozhodováno o odložení věci bylo v době, kdy ještě nebylo vůči stěžovateli vzneseno obvinění (dle ust. § 160 tr. řádu) a trestní stíhání stěžovatele tedy nebylo zahájeno.

V takovém případě nelze v nezahájeném trestním stíhání pokračovat.

Trestní řád ve smyslu ust. § 159 odst.

5 přiznává pouze poškozenému, je-li znám, možnost podat proti usnesení o odložení věci stížnost.

Okresní státní zastupitelství proto správně podanou stížnost stěžovatele zamítlo.

Za této procesní situace není ústavní stížnost opodstatněná, neboť shora uvedenými usneseními nebyla porušena základní práva a svobody, uváděná stěžovatelem.

Ve smyslu ust. § 43 odst.

2 písm. a) zák.č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr.

Antonín Procházka předseda senátu ÚS V Brně dne 24. dubna 2001