Detail rozhodnutí

IV.ÚS 355/2000

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2000:4.US.355.2000
Datum: 27. 7. 2000
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 355/2000 ze dne 27. 7. 2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu IV ÚS 355/2000 Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J.

H., proti rozhodnutí Obvodního státní zastupitelství v Praze 4, sp. zn.

Zt 2950/97, ze dne 13.

1998, rozhodnutí Městského státního zastupitelství, čj.

Kzt 26/98-38, ze dne 26.

1998, a sdělení Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 7.

2000, čj.

8 Tp 72/00, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel ve svém návrhu, který nemá formální náležitosti požadované zákonem č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, z jehož obsahu však lze dovodit, že se domáhá přezkoumání a zrušení ohora označených rozhodnutí Obvodního státního zastupitelství v Praze 4, Městského státního zastupitelství v Praze a sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR, uvedl, že u Ministerstva spravedlnosti ČR podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona proti rozhodnutím Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 a Městského státního zastupitelství v Praze, čj.

Kzt 26/98-38, ze dne 26.

1998, jimiž nebylo vyhověno jeho stížnosti proti rozhodnutí Policie ČR o zastavení řízení, ke kterému došlo z důvodů zrušení ust. § 156 odst.

3 tr. zák., čímž nastal i zánik trestnosti trestného činu, ze kterého byl obviněn (útok na veřejného činitele).

Ministerstvo spravedlnosti jej vyrozumělo přípisem ze dne 7.

2000, čj.

8T 72/00, o odložení jeho podnětu s odůvodněním, že nebyly shledány důvody pro podání stížnosti pro porušení zákona ve smyslu § 266 odst.

1 trestního řádu.

Stěžovatel namítá, že odmítnutím podnětu ke stížnosti pro porušení zákona došlo k porušení čl.

10 odst.1 a čl.

38 odst.

2 Ústavy ČR (správně Listiny základních práv a svobod), neboť tím, že nedošlo k projednání nespravedlivého a vykonstruovaného obvinění z trestného činu, kterého se nedopustil, neměl možnost se od nepravdivého nařčení očistit a u Policie ČR je nadále veden jako osoba trestně stíhaná z útoku na veřejného činitele.

Žádá proto, aby rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR bylo Ústavním soudem zrušeno a důvody pro podání stížnosti pro porušení zákona byly shledány, neboť Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 a Městské státní zastupitelství v Praze se svými rozhodnutími dopustily porušení zákona a Listiny základních práv a svobod .

Ústavní soud stížnost přezkoumal i s připojeným přípisem Ministerstva spravedlnosti ČR a dospěl k závěru, že není důvodná.

Dle ust. § 72 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl.

10 Ústavy.

Dle § 72 odst.

2 citovaného zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Jak již Ústavní soud judikoval (např.

II.ÚS 101/95 , III.ÚS 124/93 , II.ÚS 525/99 ), stížnost pro porušení zákona, jako mimořádný opravný prostředek, není prostředkem na ochranu práva ve smyslu § 72 odst.

2 zákona č.

182/1993 Sb., neboť nejde o prostředek ochrany práva poskytnutý stěžovateli, ale ministru spravedlnosti.

Z hlediska trestního práva procesního je možno považovat vyrozumění o vyřízení podnětu ke stížnosti pro porušení zákona pouze za informaci subjektům oprávněným k podání stížnosti pro porušení zákona, které však nezakládá zákonem stanovené důsledky (nemá vliv na běh lhůt k podání ústavní stížnosti podle § 72 odst.

2 zák.č.

182/1993 Sb.).

Je tedy věcí subjektu k podání stížnosti pro porušení zákona oprávněného, zda a jakou formou navrhovateli oznámí, jak z hlediska jeho podnětu věc posoudil (v daném případě se tak stalo oznámením Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 7.

2000).

Podle čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

Z uvedeného lze dovodit, že svého práva na přezkoumání rozhodnutí policie či státního zastupitelství se navrhovatel může domáhat jenom postupem stanoveným v trestním řádu.

Jak bylo uvedeno, podnět ke stížnosti pro porušení zákona trestní řád k takovémuto "stanovenému postupu" nezařazuje.

S ohledem na uvedené byl proto návrh ve vztahu k rozhodnutí Obvodního státního zastupitelství v Praze 4 Městského státního zastupitelství v Praze, čj.

Kzt 26/98-38, ze dne 26.

1998, odmítnut dle § 43 odst.

1 písm. b) zák.č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh evidentně podaný po lhůtě stanovené zákonem, a ve vztahu k vyrozumění Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 7.

2000, čj.

8T 72/00, o odložení podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, jako návrh podaný neoprávněnou osobou podle § 43 odst.

1 písm. c) citovaného zákona, aniž byl dále navrhovatel vyzýván k odstranění formálních vad jeho podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2000 JUDr.

Eva Zarembová soudce zpravodaj