Detail rozhodnutí

II.ÚS 494/2000

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2000:2.US.494.2000
Datum: 19. 12. 2000
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 494/2000 ze dne 19. 12. 2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr.

Antonína Procházky a soudců JUDr.

Vojtěcha Cepla a JUDr.

Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti L.

W., zastoupené JUDr.

G., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.

2000, sp. zn.

13 Co 651/2000, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í : Stěžovatelka se ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16.

2000, domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.

2000, sp. zn.

13 Co 651/2000, s tím, že podle jejího přesvědčení soud porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu, zakotvené v čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a že jeho postup vůči stěžovatelce je odepřením spravedlnosti a odepřením majetku, což samo o sobě pokládá za výraz protiústavnosti.

Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost odpovídá všem formálním požadavkům stanoveným zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a s ohledem na ustanovení § 42 odst.

4 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si vyžádal vyjádření Krajského soudu v Ostravě, spis Okresního soudu v Karviné, sp. zn.

20 C 310/99, a vyjádření vedlejšího účastníka řízení.

Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 23.

10.

2000 uvedl, že trvá na svých závěrech vyjádřených v odůvodnění usnesení dotčeného stížností stěžovatelky a má za to, že jeho postupem nedošlo k žádnému zásahu do práv stěžovatelky zajištěných Ústavou ČR či Listinou.

Vedlejší účastník řízení - Školní statek Č.

T., se dopisem ze dne 9.

10.

2000 podle ustanovení § 28 odst.

2 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, svého postavení vedlejšího účastníka řízení výslovně vzdal.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadeného usnesení, dospěl k závěru, že okolnosti, uvedené v ústavní stížnosti, nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadeného usnesení zásadním způsobem zpochybnit a ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.

Při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti Ústavní soud vzal v úvahu jak výklad aplikovaných ustanovení citovaných právních předpisů zastávaný stěžovatelkou, tak výklad zastávaný ve věci rozhodujícího odvolacího soudu, a to při respektování skutečnosti, že Ústavní soud není další soudní instancí, ani vrcholem soudní soustavy a není tedy oprávněn přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, pokud v jejich rozhodovací činnosti současně nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod ve smyslu čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy ČR.

Z obsahu napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 6.

2000, č. j.

20 C 310/99-57, v napadené části, pokud jím bylo zastaveno řízení v rozsahu částky 559.827,- Kč a rozhodnuto o náhradě nákladů prvostupňového řízení, ani z předloženého spisu Okresního soudu v Karviné, sp. zn.

20 C 310/99, zásah do práv, kterých se stěžovatelka dovolává, shledán nebyl.

Označený soud se vypořádal se všemi námitkami, které byly v opravném prostředku uplatněny a své rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil.

Z ústavní stížnosti tedy nevyplývá nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny.

Stejně tak Ústavní soud neshledal namítané porušení vlastnického práva ve smyslu čl.

11 Listiny, neboť, jak vyplývá z konstantní a obecně dostupné judikatury Ústavního soudu, pokud je v čl.

11 Listiny chráněno vlastnické právo jako takové, musí jít zpravidla o vlastnické právo již konstituované a tedy již existující, a nikoli pouze o tvrzený nárok na ně.

Skutečnost, že odvolací soud opřel své rozhodnutí o právní názor, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá samo o sobě důvod k ústavní stížnosti (srov. např. nález sp. zn.

IV.

ÚS 188/94 publikovaný pod č.

39, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, str.

281).

Pro výše uvedené byl návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 19.

12.

2000 JUDr.

Antonín Procházka předseda II. senátu Ústavního soudu