Detail rozhodnutí

II.ÚS 37/2000

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2000:2.US.37.2000
Datum: 5. 10. 2000
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 37/2000 ze dne 10. 5. 2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu II.ÚS 37/2000 Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti Mgr. V. V., zast. JUDr. V. K., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 26.10.1999 č.j. 1 Co 73/99-36 takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel podal ústavní stížnost proti pravomocnému usnesení Vrchního soudu v Praze z 26.10.1999 č.j.

1 Co 73/99-36 a navrhl zrušení tohoto rozhodnutí.

Uvedl, že odvolací soud potvrzením usnesení Městského soudu v Praze jako soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků porušil čl.3 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl.

37 odst.

3 Listiny.

Z přiložených opisů soudních rozhodnutí bylo zjištěno, že Městský soud v Praze usnesením z 11.5.1999 č.j.

34 C 138/98-25 v řízení o žalobě mgr.

V. proti žalovaným nakladatelské společnosti B. spol. s r.o. a H.

B. jednak jako jednateli této společnosti, jednak jako fyzické osobě o ochranu osobnosti nepřiznal žalobci (nyní stěžovateli) osvobození od soudních poplatků.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně zejména uvedl, že žalobce se domáhal ochrany osobnosti a tvrdil, že žalovaní opakovaně porušili jeho práva podle § 11 občanského zákoníku tím, že snížili jeho důstojnost a vážnost ve společnosti, narušili jeho rodinné vztahy a způsobili mu zdravotní potíže.

Z uvedených důvodů se domáhal i náhrady nemajetkové újmy v penězích ve výši 45 000 Kč.

Svůj návrh na osvobození od soudních poplatků žalobce odůvodnil tím, že ze svého platu právního čekatele státního zastupitelství ve výši 6 600 Kč měsíčně čistého není objektivně v jeho silách soudní poplatek zaplatit.

Z potvrzení vystaveného zaměstnavatelem bylo však zjištěno, že žalobcův průměrný čistý měsíční výdělek dosahoval 8 234 Kč v období od října 1998 do března 1999 a po připočtení dávek nemocenského pojištění se jeho celkový průměrný příjem zvýšil na 9 299 Kč měsíčně.

Podle § 138 odst.

1 věty první občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

Městský soud v Praze učinil závěr, že pro přiznání osvobození od soudních poplatků není splněna ani jedna ze stanovených podmínek.

Nejsou k tomu dány sociální důvody a navíc jde o zřejmě bezúspěšné hájení práva, když žalobcovo domnělé poškození osobnostních práv je pouze individuální negativní reakcí, která vyplývá ze vztahů z neplatně uzavřené nakladatelské smlouvy, jejíž neplatnost vyslovil Městský soud v Praze v řízení vedeném pod sp. zn.

32 C 250/93.

Vrchní soud v Praze napadeným usnesením z 26.10.1999 č.j.

1 Co 73/99-36 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Poukázal na odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze a konstatoval, že se tento soud, při rozhodování o návrhu na osvobození od soudních poplatků správně zabýval otázkou, nejde-li o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

Reprodukoval obsah všech výroků, v nichž žalobce spatřuje zásahy do svého práva na ochranu osobnosti a uvedl, že všechny tyto výroky a jednání s nimi souvisící mají spojitost se sporem účastníků ohledně nakladatelské smlouvy o vytvoření Právnického slovníku česko-německého a německo-českého.

Vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě i podle názoru odvolacího soudu odůvodňuje závěr vyslovený soudem prvního stupně, že jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

Jestliže žalovaní v rámci sporu vyplývajícího z nakladatelské smlouvy vůči žalobci uplatňovali námitky proti jeho autorství, kvalitě díla a jeho původnosti, lze říci, že vykonávali své subjektivní právo a nelze dovodit, že by tím překročili společenskou přiměřenost, a to bez ohledu na správnost napadených výroků.

Ústavní soud, aniž považoval za potřebné a účelné vyžadovat jiné podklady, případně provádět nějaké důkazy na základě zjištěných skutečností, učinil závěr, že obecné soudy obou stupňů při rozhodování o návrhu na osvobození od soudních poplatků postupovaly v souladu s § 138 odst.

1 o.s.ř. a neporušily při svém postupu a rozhodování žádnou povinnost, kterou jim vůči účastníkům řízení jako orgánům veřejné moci, vykonavatelům moci soudní, ukládají Ústava České republiky, Listina případně mezinárodní smlouvy podle čl.

10 Ústavy.

K tvrzeným porušením čl.

3 odst.

1 a čl.

37 odst.

3 Listiny nedošlo, neboť soudy při své činnosti žalobce ( v řízení před Ústavním soudem stěžovatele) nijak nediskriminovaly a neodkázaly ho do nerovného postavení.

Stěžovatelova ústavní stížnost byla proto shledána zjevně neopodstatněnou.

Z uvedených důvodů senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č.

77/1998 Sb.

Proti usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2000 JUDr.

Vojtěch Cepl předseda senátu