Detail rozhodnutí

II.ÚS 240/99

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2000:2.US.240.99
Datum: 1. 10. 2000
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 240/99 ze dne 10. 1. 2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti, 1) J. A., 2) K. K., zastoupených JUDr. D. K., proti, postupu Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou, t a k t o: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Oba stěžovatelé podali společnou ústavní stížnost, která došla Ústavnímu soudu dne 14.

1999, v níž tvrdí, že v jejich trestní věci došlo k porušení jejich základních lidských práv podle čl.

8 odst.

1 a čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") postupem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou, který nerozhodl o jejich žádosti o propuštění z vazby spojené s nabídkou peněžité záruky.

Stěžovatel J.

A. pak v dalších podáních ze dne 25.

1999, ze dne 9.

1999 a ze dne 8.

1999 brojí proti postupu, který podle jeho názoru je nezákonný a obviňuje vyšetřovatele kpt.

K., npor.

Mgr.

K. a plk.

JUDr.

S., jakož i Okresní státní zastupitelství ve Žďáře nad Sázavou a Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou, že všichni porušují zákon, jeden kryje druhého a nereagují na stížnosti a podněty k trestnímu stíhání obou výše jmenovaných vyšetřovatelů.

Stížnosti jsou doplněny dvěma přípisy od každého z obou stěžovatelů, jakož i kopiemi korespondence jednak od okresního soudu stěžovatelům a jednak mezi okresním soudem a Ministerstvem spravedlnosti ČR.

Předmětem této korespondence je nakládání se šperky a peněžní hotovostí, které byly u stěžovatelů zajištěny.

V tomto směru rozhodoval Ústavní soud v jiné ústavní stížnosti obou stěžovatelů pod sp. zn.

ÚS 240/99 tak, že stížnost byla odmítnuta.

Ústavní soud si vyžádal trestní spis stěžovatelů sp. zn.

1 T 63/99 Okresního soudu ve Žďáře n.

Sázavou a z něho zjistil: V průběhu řízení bylo neprodleně rozhodováno o opakovaných žádostech obou stěžovatelů o propuštění z vazby spojených tu s písemným slibem, tu s nabídkou záruky ve smyslu ustanovení § 73 tr. ř. a o stížnostech stěžovatelů proti zamítavým usnesením.

Spis byl opakovaně předkládán krajskému soudu a konečně i Ústavnímu soudu.

Předsedkyně senátu a předseda okresního soudu se vyjadřovali o postupu v předmětné trestní věci ministerstvu spravedlnosti i prezidentské kanceláři.

Obsahem spisu jsou i žádosti orgánů policie o dodání k výslechu v jiné majetkové trestní věci stěžovatele K.

K. a dalšího spolupachatele, jehož věc byla posléze vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí.

Hlavní líčení muselo být pro dlouhodobější onemocnění předsedkyně senátu odročeno, takže trestní věc obou stěžovatelů dosud u soudu projednána a rozhodnuta nebyla.

Mnohočetné žádosti a stížnosti obou stěžovatelů měly na průběh dosavadního trestního řízení vliv v tom směru, že vyřízení jedné stížnosti bránilo vyřízení druhé, a tak měly celkový záporný vliv na možnost rozhodnutí ve věci.

V ústavní stížnosti vytýkaná nečinnost ohledně rozhodnutí o žádosti o propuštění z vazby spojená s návrhem na přijetí peněžité je zjevně neopodstatněná.

Podle obsahu výše uvedeného trestního spisu byly žádosti podány dne 17.

1999 u stěžovatele K.

K. a dne 19.

1999 u stěžovatele J.

Okresní soud podle shora uvedených možností neprodleně provedl šetření ve smyslu ustanovení § 73 a) odst.

1, 2 tr. ř., stanovil výši peněžité záruky a po jejím složení u stěžovatele J.

A. jej propustil na svobodu dnem 16.

1999 v 12,15 hod.

U stěžovatele K.

K. ke složení peněžité záruky nedošlo a jeho žádost byla proto usnesením ze dne 6.

1999 (na č. l.

495 spisu) zamítnuta a stěžovatel ponechán nadále ve vazbě.

Stížnost podána nebyla.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů.

Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl.

10 Ústavy.

Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotněprávních či procesněprávních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.

U žádného z obou stěžovatelů nebyla základní lidská práva žádným způsobem dotčena a v jejich trestní věci bylo postupováno s největšími ohledy za šetření příslušných ustanovení trestního řádu.

Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl.

8 odst.

1 a čl.

38 odst.

2 Listiny.

Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr.

Vojtěch Cepl předseda senátu ÚS V Brně dne 10. ledna 2000