Detail rozhodnutí

II.ÚS 228/2000

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2000:2.US.228.2000
Datum: 25. 10. 2000
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 228/2000 ze dne 25. 10. 2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.

Antonína Procházky a soudců JUDr.

Vojtěcha Cepla a JUDr.

Jiřího Malenovského v právní věci navrhovatele ing.

B., správce konkurzní podstaty, U., spol. s r.o. v likvidaci, se sídlem závod J., zastoupeného advokátem JUDr.

K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.

12.

1999, čj.

10 Cmo 308/99-16, t a k t o: Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í: Navrhovatel se s odvoláním na porušení čl.

37 odst.

3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského obchodního soudu v Praze, ze dne 6.

1999, čj.

62 Ro 1275/98-9.

Stěžovatel tvrdí, že žalovaná strana byla ve sporu neoprávněně zvýhodněna, a došlo tedy k porušení zásady rovnosti účastníků, neboť navrhovatel, coby správce konkurzní podstaty, vzhledem k neschopnosti uhradit vyměřený soudní poplatek ve výši Kč 979.372,- nemůže realizovat svá práva a nemůže ani plnit povinnosti, které mu z jeho postavení správce konkursní podstaty vyplývá.

Z přiloženého spisu Krajského obchodního soudu v Praze, sp. zn.

20 Cm 100/2000 (dříve 62 Ro 1275/98), Ústavní soud zjistil, že usnesením tohoto soudu ze dne 6.

1999, čj.

62 Ro 1275/98-9, byla žádost navrhovatele o osvobození od soudního poplatku ze dne 3.

12.

1998 zamítnuta s odůvodněním, že pro takové osvobození ve smyslu § 138 zák. č.

99/1963 Sb, občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), nebyly dány podmínky, neboť to majetkové poměry žalobce neodůvodňují.

K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze rozhodl napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

V odůvodnění uvedl, že stěžovatel neunesl důkazní břemeno ve smyslu ustanovení § 120 o.s.ř., tedy neprokázal, že jeho majetkové poměry neumožňují zaplacení soudního poplatku ve výši cca 1 mil.

Kč.

Na majetek společnosti U., spol. s r. o. v likvidaci, byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1.

1998, čj.

18 K 115/97-40, prohlášen konkurz.

V odůvodnění tohoto usnesení byla mimo jiné vymezena i aktiva této společnosti - pohledávky ve výši Kč 8.649.312,26, které ovšem nebyly blíže specifikovány.

Vzhledem k tomu nebylo lze dovodit, že pohledávky jsou nedobytné či že je nutno je vymáhat soudní cestou.

K rozhodnutí ve věci si Ústavní soud vyžádal též spis Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn.

18 K 115/97, kterým ověřil výše uvedené údaje ohledně usnesení o prohlášení konkurzu.

Ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutích konstatoval, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům.

Jakožto orgán ústavnosti se cítí být oprávněn zasáhnout do nezávislosti a nestrannosti obecných soudů toliko tehdy, byly-li postupem obecných soudů porušeny principy obsažené v hlavě páté Listiny.

Soudní poplatky jsou zákonem uložené poplatky, které musí jejich poplatník zaplatit za řízení nebo za jednotlivý úkon provedený soudem.

Plní současně preventivní úlohu ve vztahu k podávání neodůvodněných resp. zbytečných žalob.

Osvobození od soudních poplatků je oprávněn soud přiznat účastníkovi řízení, jsou-li pro to splněny zákonem stanovené předpoklady (§ 138 odst.

1 o. s. ř.), a je pak plně v kompetenci soudu, aby zvážil jak poměry navrhovatele, tak i otázku, zda by neschopnost úhrady mohla představovat překážku možnosti obrany jeho práv vůbec.

Žadatel o osvobození od soudních poplatků je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své majetkové a sociální poměry.

O to se stěžovatel coby účastník řízení před obecnými soudy pokusil, avšak neunesl podle nich důkazní břemeno.

Oba soudy tento svůj závěr řádně odůvodnily.

Ústavní soud neshledal, že by tento závěr byl v extrémním nesouladu se zjištěnými skutečnostmi (byla zjištěna aktiva společnosti U., spol. s r.o. ve výši přesahující 8,5 mil.

Kč), a proto není oprávněn do nezávislého rozhodování příslušných obecných soudů zasáhnout.

Skutečnost, že soudy nevyhověly návrhu a vyslovily závěr, se kterým se stěžovatelé neztotožňují, nezakládá sama o sobě důvod k vyhovění ústavní stížnosti.

Z důvodu shora uvedeného a vzhledem k tomu, že nebylo shledáno nic, co by nasvědčovalo porušení principů, upravených v hlavě páté Listiny, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. října 2000 JUDr.

Antonín Procházka předseda senátu