Detail rozhodnutí

II.ÚS 211/99

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2000:2.US.211.99
Datum: 23. 3. 2000
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 211/99 ze dne 23. 3. 2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Cepla a soudců Antonína Procházky a Miloše Holečka ve věci ústavní stížnosti ing.

T., zastoupeného Mgr.

K., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.

1999, sp. zn.

7 Tvo 45/99, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti domáhal s odvoláním na porušení čl.

3 odst.

3 a čl.

8 odst.

5 Listiny základních práv a svobod zrušení shora uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, zamítajícího jeho stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4.

1999, sp. zn.

9 Ntv 2/99, kterým byla stěžovateli dle § 71 odst.

3 tr. řádu prodloužena vazba do 31.

1999.

V odůvodnění své včas podané ústavní stížnosti namítal, že nejsou dány důvody ani tzv. koluzní vazby dle § 67 odst.

1 písm. b), ani tzv. útěkové vazby dle § 67 odst.

1 písm. a) tr. řádu.

V prvém směru uvedl, že Nejvyšší soud zcela pominul novelu § 67 odst.

1 písm. b) tr. řádu, provedenou zák. č.

166/1998 Sb., dle níž vazební důvody jsou dány jen tehdy, jsou-li zde konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že obviněný bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit ověřování skutečností závažných pro trestní stíhání.

Protože v souzené věci byli již všichni svědci vyslechnuti v průběhu přípravného řízení a současně byly opatřeny veškeré důkazy, a navíc nebyl zjištěn ani nejmenší konkrétní důvod, který by opodstatňoval úvahu o pokusu maření nebo objasňování věci, dovodil stěžovatel porušení svých základních práv.

Ve druhém směru, ohledně tzv. útěkové vazby dle § 67 odst.

1 písm. a) tr. řádu namítal, že v odůvodnění rozhodnutí se konstatuje vyhýbání trestnímu stíhání bez jediného konkrétního důkazu, když kromě míst svého podnikání a svého bydliště se nikde jinde nezdržoval a nebylo prokázáno, že by orgán činný v přípravném řízení měl problém s jeho zajištěním.

Navíc uvedl, že operativnímu orgánu poskytl telefonní číslo, na kterém mohl být zastižen.

Dle ustanovení § 67 odst.

1 písm. a) tr. řádu obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jsou-li tu konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště a nebo hrozí-li mu vysoký trest.

Dle ustanovení § 67 odst.

1 písm. b) tr. řádu obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jsou-li tu konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání.

Dle ustanovení § 71 odst.

3 tr. řádu vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky.

Pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud.

Z připojeného spisu Vrchního soudu v Praze, sp. zn.

9 Ntv 2/99, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je stíhán pro tři trestné činy podvodu dle § 250 odst.

1 a 4 tr. zákona, které měl spáchat šesti útoky se způsobenou škodou 12 milionů Kč, za což mu hrozí trest v rozmezí pěti až dvanácti let, dále zjistil, že do vazby byl vzat usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 4.

1997, sp. zn.

10 Nt 983/97, z důvodů § 67 písm. a), b) tr. řádu a že předmětným usnesením Nejvyššího soudu byla zamítnuta stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým byla vazba stěžovatele prodloužena dle § 71 odst.

3 tr. řádu.

V odůvodnění tohoto ústavní stížností napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu se potom výslovně k vazebnímu důvodu dle § 67 odst.

1 písm. a) - útěková vazba - tr. řádu uvádí, že: "obžalovaný se nedostavil k policejnímu orgánu na ústní předvolání, požadoval předvolání písemné, doručené zásilky nepřebíral".

Uvedenému konstatování také odpovídají doklady založené na čl.

39 a 40 spisu.

Za této situace má Ústavní soud za to, že stěžovatelem namítaný nedostatek jediného konkrétního důkazu stran naplnění vazebního důvodu dle § 67 odst.

1 písm. a) tr. řádu neodpovídá skutečnosti, a to s tím důsledkem, že vazební důvod dle § 67 odst.

1 písm. a) tr. řádu je vzhledem k vysokému trestu v rozmezí od pěti do dvanácti let dán, stejně tak, jako jsou splněny i podmínky prodloužení vazby dle § 73 odst.

3 tr. řádu, týkající se jednak obtížnosti věci, určené nejen charakterem trestné činnosti, ale i rozsahem spisu, a dále skutečnosti, že vazebním důvodem dle § 67 odst.

1 písm. a) tr. řádu - útěková vazba je současně naplněna i hrozba zmaření nebo podstatného ztížení dosažení účelu trestního řízení.

Za tohoto stavu věci a vzhledem k ústavnímu principu nezávislosti soudů lze proto stěží mít za to, že napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu bylo zasaženo do stěžovatelových ústavně zaručených práv, v důsledku čehož se údajným nenaplněním vazebního důvodu dle § 67 odst.

1 písm. b) tr. řádu Ústavní soud již ani nezabýval.

Všechny uvedené skutečnosti a závěry považuje Ústavní soud za natolik evidentní, že mu nezbylo než ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr.

Vojtěch Cepl V Brně dne 23.

2000 předseda senátu