Detail rozhodnutí

IV.ÚS 461/98

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1999:4.US.461.98
Datum: 7. 12. 1999
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 461/98 ze dne 12. 7. 1999

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 461/98

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr.

Evy Zarembové a soudců JUDr.

Miloše Holečka a JUDr.

Vladimíra Čermáka o ústavní stížnosti L.E., zastoupeného JUDr.

J.Š., proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn.

3 T 37/98, ze dne 16.

1998 a usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn.

6 To 222/98, ze dne 2.

1998, za účasti Okresního soudu v Jihlavě a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení čl.

40 odst.

3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.

V odůvodnění ústavní stížnosti uvádí, že byl shora označeným rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst.

1, § 247 odst.

1 písm. a), e) tr. zákona, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců se zařazením do věznice s dozorem.

Odvolání stěžovatele bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2.

1998 zamítnuto.

V důvodech své ústavní stížnosti stěžovatel v podstatě uvedl, že v řízení před soudem I. stupně bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, která byla způsobena okolnostmi objektivní povahy, neboť v době konání hlavního líčení byl v pracovní neschopnosti.

Stěžovatel se tedy domnívá, že pokud proběhlo hlavní líčení v jeho nepřítomnosti i přesto, že byly splněny zákonné podmínky § 202 tr. řádu, došlo k porušení jeho práva na obhajobu, a proto navrhuje, aby Ústavní soud stížností napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.

Ústavní soud si vyžádal vyjádření Okresního soudu v Jihlavě a Krajského soudu v Brně.

Okresní soud v Jihlavě ve svém písemném podání poukazuje zejména na to, že obžalovaný byl včas a řádně předvolán k hlavnímu líčení, vyrozuměn byl i jeho obhájce.

K hlavnímu líčení dne 16. dubna 1998 se obžalovaný ani jeho obhájce včas nedostavili a soud po zjištění, že jsou ve věci splněny podmínky ust. § 202 odst.

2 tr. řádu, rozhodl o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného.

Okresní soud dále poukazuje na to, že doklad o pracovní neschopnosti obžalovaného nebyl soudu k dispozici, obhájce obžalovaného, který se posléze k hlavnímu líčení dostavil, nepožádal o jeho odročení.

Podle názoru okresního soudu bylo právo obžalovaného na obhajobu zachováno.

Krajský soud v Brně ve svém písemném podání odkazuje na rozhodnutí odvolacího senátu a navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti.

Krajské státní zastupitelství se postavení vedlejšího účastníka tohoto řízení vzdalo.

Dále si Ústavní soud připojil spis Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn.

3 T 37/98.

Poté, co se seznámil s obsahem těchto podkladů, dospěl k závěru, že stížnost není opodstatněná.

I přesto, že přítomnost obžalovaného při hlavním líčení je zásadně pravidlem, upravuje trestní řád v ustanovení § 202 odst.

2, 3 tr. řádu podmínky pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti.

V návětí k tomuto ustanovení jsou vymezeny základní materiální podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného - věc lze spolehlivě objasnit i bez přítomnosti obžalovaného a účelu trestního řízení lze dosáhnout bez jeho přítomnosti.

Formální předpoklady konání hlavního líčení jsou stanoveny v odst.

2 písm. a), a b) a spočívají v řádném doručení obžaloby obžalovanému a jeho včasném a řádném předvolání k hlavnímu líčení a dále ve splnění předpokladu, že o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut, dodržení ustanovení o sdělení obvinění, upozornění na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování.

Pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného je pak nutné naplnění jak materiálních, tak i formálních, podmínek daných v písm. a) a b) odst.

2 § 202 tr. řádu a dále neexistence překážek podle odst.

3 téhož ustanovení.

I když stěžovatel ve své ústavní stížnosti nezpochybňuje naplnění zákonných podmínek pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, Ústavní soud po přezkoumání předloženého spisového materiálu konstatuje, že v projednávané věci byly splněny zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti.

Ústavní soud v této souvislosti poukazuje na sdělení obvinění vyšetřovatelem Policie ČR, sp. zn.

ČVS: OVV-10/98, ze dne 5.

1998, pro pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst.

1 k § 247 odst.

1 písm. a) tr. zákona, jehož se měl dopustit tím, že dne 5.

1998 kolem 10.

30 hodin se pokusil odcizit v O., koženou bundu v hodnotě 9.

450,- Kč, a to tak, že tuto sundal společně s ramínkem ze stojanu, oblékl si ji na sebe, odstranil zabezpečovací kód a tento společně s etiketou a ramínkem odložil do regálu se spodním prádlem, bundu si oblékl na sebe a na tuto oblékl své oděvní svršky.

Při procházení oddělením byl zadržen prodavačkou.

Dne 5.

1. a 6.

1998 byl stěžovatel ke skutku vyslechnut vyšetřovatelem (protokoly o výslechu obviněného, sp. zn.

ČVS:OVV-10/98, ze dne 5.

1998, 6.

1998).

Dále je ve spise založen záznam o prostudování spisu obviněným ze dne 29.

1998, v jehož rámci byl stěžovatel poučen o právu navrhnout doplnění vyšetřování.

V rámci prostudování spisu dne 29.

1998 byl stěžovatel upozorněn na změnu právní kvalifikace skutku, kdy skutek byl kvalifikován též podle písm. e) § 247 tr. zákona.

Poté byla podána na stěžovatele obžaloba, která jej vinila ze spáchání pokusu trestného činu krádeže podle § 8 odst.

1, § 247 odst.

1 písm. a), e) tr. zákona.

Dále z obsahu spisu je patrno, že obžaloba byla stěžovateli doručena a stěžovatel byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán (předvolání k hlavnímu líčení na 16.

1998 bylo stěžovateli doručeno dne 16. března 1998, jeho obhájci dne 13. března 1998).

Z porovnání těchto časových údajů je zcela evidentní, že stěžovateli byl ze strany soudu sdělen termín konání hlavního líčení takřka s měsíčním předstihem.

Stěžovatel svoji neúčast u hlavního líčení (z důvodu pracovní neschopnosti) nedal soudu včas na vědomí (do doby zahájení hlavního líčení, či v jeho průběhu), jeho neúčast nebyla omluvena ani ze strany jeho obhájce, který se k hlavnímu líčení po jeho zahájení dostavil.

Za tohoto stavu soud, který neměl vědomost o existenci pracovní neschopnosti stěžovatele, přistoupil k vynesení usnesení, kterým rozhodl o konání hlavního líčení v nepřítomnosti stěžovatele, neboť shledal splnění podmínek stanovených v ustanovení § 202 odst.

2 t. řádu.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti argumentuje porušením čl.

40 odst.

3 Listiny, přičemž není zcela jasné, v čem konkrétně spatřuje porušení tohoto ústavně zaručeného práva na obhajobu, když nepopírá splnění podmínek § 202 tr. řádu v jeho věci.

Ze strany soudu I. stupně bylo zachováno vůči stěžovateli právo na osobní účast při řízení, dále hlavnímu líčení byl přítomen obhájce stěžovatele, který se k němu sice dostavil po jeho zahájení, avšak byl již přítomen provedení výslechů svědků, a setrval až do skončení hlavního líčení.

Proto Ústavní soud neuznal námitku neúčasti stěžovatele v řízení před soudem, když k němu nedošlo pochybením ze strany soudu I. stupně a když byl v tomto řízení zastoupen přítomným obhájcem, jako porušení čl.

40 odst.

3 Listiny.

Závěrem Ústavní soud připojuje, že z protokolu o veřejném zasedání ze dne 2. července 1998 je patrno, že odvolacímu řízení byl již osobně přítomen jak stěžovatel, tak i jeho obhájce, přičemž námitka porušení práva na obhajobu z důvodu nepřítomnosti stěžovatele v řízení před soudem I. stupně uplatněna nebyla.

Ústavní soud tak nezjistil, že by v projednávané věci došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a za tohoto stavu byla proto ústavní stížnost z uvedených důvodů podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. července 1999 JUDr.

Eva Zarembová předsedkyně senátu