Detail rozhodnutí

IV.ÚS 458/98

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1999:4.US.458.98
Datum: 1. 11. 1999
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 458/98 ze dne 11. 1. 1999

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 458/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. J.S., zastoupeného Mgr. L.R., proti usnesení OSZ, č.j. 2 Zt 1116/98-6, ze dne 2. 9. 1998, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení čl.

2 odst.

2, čl.

11 odst.

1 a čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zrušení shora označeného usnesení OSZ, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR, sp. zn.

ČVS:OVV-494/10-98, ze dne 7.

1998, o postoupení věci obviněných B.S. a J.S., stíhaných pro trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytového prostoru podle ust. § 249a odst.

1 tr. zák., správnímu orgánu k projednání přestupku ve smyslu ust. § 50 odst.

1 písm. b) zákona č.

200/1990 Sb., o přestupcích (ve znění pozdějších předpisů). .

Stížnost stěžovatele okresní státní zástupce podle ust. § 148 odst.

1 písm. c) tr. ř. usnesením zamítl, neboť neshledal námitky stěžovatele, zpochybňující zejména hodnocení stupně nebezpečnosti jednání obviněných pro společnost (vyšetřovatelem a státním zástupcem) ve smyslu ust. § 3 odst.

2 tr. zákona, důvodnými.

Stěžovatel je přesvědčen, že rozhodnutím státního zástupce bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, a proto navrhuje, aby stížností napadené usnesení bylo Ústavním soudem zrušeno.

Z vyšetřovacího spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel nabyl předmětný dům na základě kupní smlouvy ze dne 4.

1997 od bývalých manželů P.Š. a J.Š. již však 25.

1997 nynější manželé B.S. a J.S. uzavřeli se stěžovatelem další kupní smlouvu, na základě které od stěžovatele kupují 2 IV.

ÚS 458/98 předmětný dům zpět za stanovenou kupní cenu ve výši 1 300 000,- Kč.

V části III. této kupní smlouvy je uvedeno, že B. a J.S. ( kupující) zaplatili stěžovateli (prodávající) 400 000,- Kč před podpisem smlouvy.

Zbytek kupní ceny (900 000,-Kč) má být splacen nejpozději do 10.

1998.

Stěžovatel dne 25.

1997 udělil manželům S., souhlas k užívání předmětného domu.

Z obsahu připojeného spisu je dále patrné, že nedošlo ke splacení zbytku kupní ceny ve sjednané lhůtě (tj. do 10.

1998), stěžovatel proto využil svého oprávnění, vyhrazeného v kupní smlouvě, a od smlouvy odstoupil.

Prohlášení o odstoupení od smlouvy bylo učiněno a dáno na vědomí manželům S. dopisem ze dne 29.

1998.

Současně s tímto je stěžovatel písemně vyzval, aby byla předmětná nemovitost vyklizena a předána nejpozději do 15.

1998, na což však nebylo ze strany manželů S. reagováno.

Stěžovatel se tedy domáhal ochrany svého vlastnického práva k předmětné nemovitosti jednak u Okresního soudu ve Vsetíně, kde podal žalobu na vyklizení, jednak podáním trestního oznámení na protiprávní jednání manželů S. pro podezření z trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a tr. zákona.

Okresní soud ve Vsetíně svým rozhodnutím, sp. zn.

6 C 51/98, ze dne 25.

1998, přiznal stěžovateli vlastnické právo k předmětné nemovitosti a manželům S. uložil povinnost vyklidit předmětnou nemovitost do tří dnů od doručení rozsudku.

Na základě podaného trestního oznámení bylo manželům S. sděleno obvinění pro trestný čin podle § 249a odst.

1 tr. zákona, jehož se měli dopustit tím, že od 15.

1998 do sdělení obvinění (22.

1998) neoprávněně užívali v K. dům majitele J.S.

Vyšetřovatel na základě provedeného vyšetřování v dané věci dospěl k závěru, že výsledky přípravného řízení ukazují, že nejde o trestný čin, že však jde o skutek, který by mohl být jiným příslušnými orgánem posouzen jako přestupek.

V souladu s tímto závěrem usnesením věc podle § 171 odst.

1 tr. řádu postoupil příslušné komisi k projednání přestupku ve smyslu § 50 odst.

1 písni. b) zákona č.

200/1990 Sb., o přestupcíeh, ve znění pozdějších předpisů.

Vyšetřovatel ve svém rozhodnutí vycházel ze závěru, že jednání obviněných sice po formální stránce vykazuje znaky trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytového prostoru ve smyslu odst.

1 § 249a tr. zákona, avšak nebezpečnost jednání obviněnýeh je pro společnost nepatrná (§ 3 odst.

2 tr. zákona), vzhledem k nevyřešenému finančnímu vyrovnání za uskutečněný prodej domu.

Uvedený postup ve věci byl jako věcně správný potvrzen usnesením státního zástupce.

Státní zástupce při posuzování materiální podmínky trestného činu vzal v úvahu zjištění, že obvinění před dnem 15.

1998 dům stěžovatele užívali oprávněně, a dále pak i to, že odmítají vyklidit dům před vypořádáním finančních závazků, čímž vyklizení podmiňují.

1 když jednání obviněných naplňuje formální znaky trestného činu podle § 249a odst.

1 ti.. zákona, nebot' v současné době užívají dům protiprávně, nevykazuje jejich jednání potřebný stupeň nebezpečnosti pro společnost ve smyslu § 3 odst.

2 tr. zákona.

Stěžovatel však ve své ústavní stížnosti namítá že takový výklad tzv. společenské nebezpečnosti je natolik extrémní, že jej považuje za ústavně nonkonformní interpretaci hmotněprávní normy.

Ústavní soud z připojeného vyšetřovacího spisu zjistil, že stěžovatel vystupoval v dané věci, která byla podle § 171 odst.

1 tr. řádu postoupena příslušnému orgánu k projednání přestupku, jako poškozený.

Právní postavení poškozeného v trestním řízení je trestním řádem explicitně specifikováno v zákonných ustanoveních, stanovících jejich oprávnění v trestním řízení, která jsou orgány činné v trestním řízení povinny respektovat.

Ustanovení § 43 tr. řádu tak vymezuje pojem poškozeného a uvádí jeho základní procesní práva, která jsou dále konkretizována v dalšíeh ustanoveních trestního řádu.

Pokud jde o možnost podání opravných prostředků do rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, konkrétně stížnosti do usnesení vyšetřovatele o postoupení věci, není poškozený oprávněn podat stížnost (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č.

24/73).

Stížnost tak v posuzovaném případě byla podána osobou neoprávněnou a měla být státním zástupcem podle § 148 odst.

1 písm b) tr. řádu zamítnuta.

Proto nelze stěžovatele považovat ani za osobu oprávněnou k podání ústavní stížnosti.

Z uvedeného důvodu proto musela být ústavní stížnost stěžovatele podle § 43 odst.

1 písm. c) zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. ledna 1999 JUDr.

Eva Zarembová soudce zpravodaj