Vyhledat
Zpět na vyhledávání

Detail rozhodnutí

IV.ÚS 407/98

Soud
Ústavní soud
ECLI
ECLI:CZ:US:1999:4.US.407.98
Datum
6. 1. 1999
Stav textu
plný text dostupný
NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 407/98 ze dne 1. 6. 1999

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 407/98

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.

Evy Zarembové a soudců JUDr.

Vladimíra Čermáka a JUDr.

Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti P., právně zastoupené JUDr.

J.J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, čj.

11 Co 157/98-27, ze dne 29.

5.

1998, za účasti L., jako vedlejšího účastníka, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í : Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení čl.

90, čl.

95 odst.

1 a čl.

96 Ústavy ČR a dále čl.

36, čl.

37 a čl.

38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zrušení shora označeného usnesení obecného soudu.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že její návrh na povolení obnovy řízení ve věci, sp. zn.

8 C 165/92, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně, byl usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně, čj.

16 C 113/97-10, ze dne 17.

11.

1997, zamítnut s odůvodněním, že nález Ústavního soudu ze dne 10.

12.

1996, zveřejněný ve Sbírce zákonů pod č.

24/1997, na nějž se stěžovatelka odvolávala, není rozhodnutím, které má na mysli ustanovení § 228 odst.

1 písm. a) o. s. ř.

Ke stejnému závěru pak dospěl i Krajský soud v Ostravě, který svým usnesením, sp. zn.

11 Co 157/98, ze dne 29.

5.

1998, k odvolání stěžovatelky usnesení okresního soudu potvrdil, když zaujal stanovisko, že nález Ústavního soudu je závěrem právním, a nikoliv novou skutečností, rozhodnutím ani důkazem ve smyslu výše citovaného zákonného ustanovení.

S tímto závěrem obecných soudů se stěžovatelka neztotožňuje, neboť podle jejího názoru je nález Ústavního soudu evidentně novým rozhodnutím vydaným po skončení původního řízení a je tak splněna první podmínka důvodu povolení obnovy řízení.

Jak stěžovatelka dále uvádí, vyhodnotil obecný soud v jejím případě předběžnou otázku výkladu právní normy v rozporu s Ústavou ČR a citované rozhodnutí Ústavního soudu lze považovat za rozhodnutí, které může přivodit příznivější výsledek řízení.

Nesouhlasí proto s odůvodněním zamítavého rozhodnutí obecných soudů, podle něhož předmětný nález Ústavního soudu je závěrem právním a nikoliv novou skutečností, závěrem nebo důkazem.

Stěžovatelka se z těchto důvodu cítí být napadeným rozhodnutím dotčena ve svých základních právech zaručených jí čl.

90, čl.

95 odst.

1 a čl.

96 Ústavy ČR a dále čl.

36, čl.

37 a čl.

38 Listiny, když pojem rozhodnutí, které může být ve smyslu ustanovení § 228 odst.

1 písm. a) důvodem obnovy řízení, interpretovaly obecné soudy v rozporu s Ústavou ČR, neposkytly tak stěžovatelce náležitým způsobem soudní ochranu a porušily její právo na spravedlivý proces.

Navrhuje proto zrušení stížností napadeného rozhodnutí obecného soudu.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Krajského soudu v Ostravě a L., jako vedlejšího účastníka, a připojil si spisy Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn.

8 C 165/92 a sp. zn.

16 C 113/97.

Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti Krajský soud v Ostravě odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí a na svém právním názoru trvá.

Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti Krajský soud v Ostravě odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí a na svém právním názoru trvá.

Současně konstatuje, že argumenty obsažené v ústavní stížnosti jsou totožné s důvody, jimiž stěžovatelka odůvodnila svůj návrh na povolení obnovy řízení, jakož i odvolání proti zamítavému usnesení okresního soudu.

Krajský soud se s těmito důvody vypořádal v odůvodnění svého usnesení.

L., jako vedlejší účastník řízení, ve svém vyjádření pouze uvádějí, že rozhodnutí ponechávají plně na posouzení Ústavního soudu.

Jak Ústavní soud zjistil z připojených soudních spisů, podala stěžovatelka Okresnímu soudu v Novém Jičíně dne 3.

7.

1992 návrh, aby L., byly povinny uzavřít s ní dohodu o navrácení majetkových práv podle zákona č.

232/1991 Sb., ve znění zákona č.

312/1991 Sb.

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně, čj.

8 C 165/92-25, ze dne 7.

7.

1993, však byl návrh stěžovatelky zamítnut s odůvodněním, že stěžovatelka uplatnila nárok u žalované strany, která není právním nástupcem organizace uvedené v § 2 zákona č.

68/1956 Sb.

Podle § 2 zákona č.

232/1991 Sb., ve znění zákona č.

312/1991 Sb., nárok na navrácení majetkových práv vyplývajících ze zákona č.

173/1990 Sb., ve znění zákona č.

247/1991 Sb., uplatní oprávněná organizace u právního nástupce organizace uvedené v § 2 zákona č.

68/1956 Sb.

K odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí okresního soudu však Krajský soud v Ostravě rozsudek soudu prvního stupně potvrdil rozsudkem, sp. zn.

11 Co 37/94, ze dne 18.

3.

1994.

Podáním ze dne 22.

5.

1997 navrhla stěžovatelka, s poukazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10.

12.

1996, sp. zn.

Pl.

ÚS 46/95 , publikované pod č.

24/1997 ve Sbírce zákonů, obnovu výše uvedeného soudního řízení s odůvodněním, že daný nález Ústavního soudu je novým rozhodnutím vydaným po skončení původního řízení a tato nová skutečnost by mohla přivodit pro stěžovatelku příznivější rozhodnutí.

Stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě však bylo rozhodnuto o potvrzení zamítavého usnesení soudu I. stupně s odůvodněním, že nález Ústavního soudu je závěrem právním a nikoliv novou skutečností, rozhodnutím či důkazem ve smyslu ustanovení § 228 odst.

1 písm. a) o. s. ř., které stěžovatelka bez své viny nemohla použít v původním řízení, a nemůže být proto podkladem, jenž by zakládal zákonné důvody pro povolení přípustnosti obnovy řízení v projednávané věci.

Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a připojených soudních spisů dospěl Ústavní soud k závěru, který vyslovil již ve svém rozhodnutí ze dne 7.

5.

1998, sp. zn.

II.

ÚS 111/98 , v němž uvedl, že podle ustanovení čl.

89 odst.

2 Ústavy ČR jsou sice vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby bez výjimky, neboť Ústavní soud je nejvyšším orgánem ochrany ústavnosti podle čl.

83 a 87 Ústavy ČR a jeho nálezy jsou obecně závazné, nicméně právní názor či jeho změna nemohou být novou skutečností, která by měla nebo mohla být důvodem obnovy řízení podle § 228 o. s. ř.

83 a 87 Ústavy ČR a jeho nálezy jsou obecně závazné, nicméně právní názor či jeho změna nemohou být novou skutečností, která by měla nebo mohla být důvodem obnovy řízení podle § 228 o. s. ř.

Ústavní soud v tomto smyslu souhlasil s názorem, který Krajský soud v Ostravě vyslovil v odůvodnění stížností napadeného usnesení, a nezbylo mu než ústavní stížnost podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 1. června 1999 JUDr.

Eva Zarembová předseda senátu