Detail rozhodnutí

IV.ÚS 333/98

Soud

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:1999:4.US.333.98

Datum

1. 7. 1999

Stav textu

plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 333/98 ze dne 7. 1. 1999

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti I.P., zastoupeného JUDr. M.D., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 1997, sp.zn. 6 To 463/97, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 9. 1997, sp.zn. 3 T 29/97, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Dne 27.

7.

1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2.

12.

1997, sp.zn.

6 To 463/97, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23.

9.

1997, sp.zn.

3 T 29/97.

Uvedenými rozhodnutími byl stěžovatel pravomocně odsouzen pro trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst.

1, 2 písm. a) a c) tr. zákona, šíření toxikomanie podle § 188a odst.

1 a 2 tr. zákona a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zákona.

Podle § 187 odst.

2 tr. zákona, za použití § 35 odst.

1 tr. zákona, byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, a podle § 57a odst.

1 tr. zákona k trestu zákazu pobytu na území P. na dobu pěti let.

Stěžovatel je přesvědčen, že v řízení před obecnými soudy byla porušena zásada rovnosti účastníků zaručená v čl.

37 odst.

1 Ústavy České republiky ("Ústava"), patrně však má na mysli čl.

37 odst.

3 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), a dále právo vyjádřit se k prováděným důkazům, zaručené v čl.

38 odst.

2 Listiny, a právo na přípravu obhajoby a na obhajobu, zaručené v čl.

40 odst.

3 Listiny.

Současně poukázal na čl.

6 odst.

1 a 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), zaručující právo na spravedlivý proces a právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout jejich předvolání a výslechu.

Dle jeho názoru k porušení ústavně zaručených práv došlo nedodržením principu kontradiktorního projednávání věci, neboť mu ani jeho obhájci nebyla dána možnost klást otázky svědkům P.G., D.N., K.B. a S.B.

Uvedl, že otázky uvedeným svědkům kladl pouze vyšetřovatel, protože s ohledem na tehdejší právní kvalifikaci skutků neměl v době jejich výslechů ustanoveného obhájce.

U hlavního líčení pak byly výpovědi těchto nejdůležitějších svědků pouze čteny podle § 211 odst.

2 písm. a) tr. řádu, neboť se soudu nepodařilo zajistit jejich účast u hlavního líčení.

Jediný důležitý svědek Š.H. pak u hlavního líčení podstatnou měrou změnil svoji výpověď oproti přípravnému řízení, a to ve prospěch stěžovatele.

Na základě uvedených skutečností stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil.

Městský soud v Praze, jako účastník řízení, se k ústavní stížnosti nevyjádřil a odkázal na napadená rozhodnutí, v nichž je názor soudů na důkazy opatřené v řízení přípravném a jejich hodnotu vyjádřen.

Vrchní státní zastupitelství v Praze sdělením ze dne 4.

12.

1999, č.j.

III VZz 6104/98-27, mj. uvedlo, že podle sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 23.

11.

1998, sp. zn.

8 Tp 170/98, uvedené ministerstvo po přezkumném řízení ve věci stěžovatele neshledalo důvody k podání stížnosti pro porušení zákona.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn.

3 T 29/97 a poté, co se seznámil s jeho obsahem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání.

Podle ustanovení § 72 odst.

Podle ustanovení § 72 odst.

2 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů.

Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy (§ 75 odst.

1 zákona).

Jak zjistil Ústavní soud z výše uvedeného spisu, byl napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2.

12.

1997, sp.zn.

6 To 463/97 prokazatelně doručen stěžovateli do věznice P., jakož i právní zástupkyni stěžovatele, a to dne 13. ledna 1998.

Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena osobně dne 27. července 1998, tedy zcela jednoznačně po uplynutí zákonné lhůty S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle § 43 odst.

1 písm. b) zákona odmítl jako návrh podaný opožděně, tj. po lhůtě stanovené pro jeho podání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7.

1.

1999 JUDr.

Pavel Varvařovský soudce zpravodaj