Detail rozhodnutí

IV.ÚS 241/99

Soud

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:1999:4.US.241.99

Datum

8. 3. 1999

Stav textu

plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 241/99 ze dne 3. 8. 1999

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti J. Z. a V. Z., zastoupených JUDr. L. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 2. 1999, č.j. 21 Co 82/96-100, a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 1995, č.j. 11 C 306/91-64,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 7.

5.

1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25.

2.

1999, č.j.

21 Co 82/96-100 a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4.

10.

1995, č.j.

11 C 306/91-64.

Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že napadeným rozsudkem krajského soudu bylo porušeno jejich ústavně zaručené vlastnické právo zakotvené v čl.

11 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), aniž by blíže rozvedli v čem, především z ústavněprávních hledisek, toto porušení spatřují.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelé v podstatě zopakovali svá tvrzení, jež uplatnili již v odvolacím řízení, tedy že porušení spatřují zejména v nesprávném zjištění skutkového stavu a nesprávném právním výkladu skutkových zjištění.

Krajský soud v Hradci Králové dle jejich názoru pochybil, když v bodě I. napadeného rozsudku konkrétněji nestanovil, jakým způsobem se žalovaný má zdržet zapříčiňování podmáčení domu v J.

Dle jejich názoru měl uvedený soud také uložit žalovaným povinnost odstranit víceúčelový hospodářský objekt, který je dle jejich přesvědčení tzv. černou stavbou.

Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku, a dále uvedl, že pokud se jedná o výrok I. rozsudku, byl soud vázán petitem, a v případě výroku II. je nutno vycházet s ohledem na tvrzení žalobců z ustanovení § 127 obč.zák.

Dále uvedl, že netrvá na ústním jednání a navrhl, aby Ústavní soud nálezem ústavní stížnost zamítl.

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn.

11 C 306/91, a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady, dospěl k závěru, že ústavní stížnost a návrhy s ní spojené je třeba odmítnout, a to z následujících důvodů.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů s právními závěry obecných soudů, jak byly vyvozeny na základě hodnocení zjištěných podkladů pro rozhodnutí.

Z ústavněprávního hlediska pak jde především o posouzení otázky, zda napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno právo stěžovatelů vlastnit majetek, zakotvené v čl.

11 odst.

1 Listiny, případně zda těmito rozhodnutími došlo k jinému zásahu, v ústavní stížnosti výslovně nenamítanému, do ústavně zaručených základních práv nebo svobod, zejména pak k porušení čl.

36 odst.

2 Listiny, zaručujícího právo na spravedlivý proces.

Pokud jde o polemiku stěžovatelů s právními názory obecných soudů, Ústavní soud, v souladu se svoji judikaturou, která je obecně přístupná, konstatuje, že z ústavního principu nezávislosti soudu (čl.

82 Ústavy České republiky) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.), jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují, jak v posuzované věci se stalo, kautely dané ustanovením § 132 o.s.ř., nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.

Zásada, že Ústavní soud nepřehodnocuje dokazování, provedené obecnými soudy, je prolomena tehdy, jestliže jsou právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají (viz např. nález sp. zn.

III.

III.

ÚS 84/94 , zveřejněný ve svazku 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, str.

257), což ovšem není případ napadených rozhodnutí.

Ústavní soud nemůže přisvědčit ani v obecné úrovni namítanému porušení čl.

11 Listiny.

Ochranou vlastnictví zakotvenou v čl.

11 Listiny není míněna tradiční právní ochrana subjektivního práva vlastnického reivindikací a negatorní žalobou, jak je zakotvena v přísl. ustanoveních občanského zákoníku, ale je zde především vyjádřen princip, že každý může být vlastníkem a nikdo ve svém vlastnictví nesmí být diskriminován ve vztahu k ostatním vlastníkům.

Každý má nepochybně právo bránit svá vlastnická práva v nezbytném případě i u soudu.

Skutečnost, že nesdílí názor soudu vyjádřený v rozhodnutí o takovém sporu, však nezakládá porušení čl.

11 Listiny.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3.

8.

1999 JUDr.

Eva Zarembová předsedkyně senátu