Detail rozhodnutí

IV.ÚS 192/99

Soud

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:1999:4.US.192.99

Datum

18. 5. 1999

Stav textu

plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 192/99 ze dne 18. 5. 1999

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 192/99

Ústavní soud rozhodl dne 18. května 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti M. S., zastoupeného JUDr. L. K., advokátkou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1999, čj. 44 To 92/99-27,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze stěžovatel tvrdí, že v něm byla zcela pominuta ta závažná skutečnost, totiž že o prodloužení vazby, v projednávané věci již delší než jeden rok, rozhodoval soudce, ačkoli tak měl učinit senát.

Obecné soudy se vůbec nenamáhaly s individuálním odůvodněním trvání vazebních důvodů, a to jak pokud jde o vazební důvod podle ustanovení § 67 písm. a) trestního řádu, tak i vazební důvod podle ustanovení § 67 písm. b) trestního řádu.

Nevzaly proto ani v úvahu, že obviněný U. byl vzat do vazby půl roku před vzetím stěžovatele do vazby, aniž by se během této doby stěžovatel pokusil o útěk nebo ovlivňoval svědky.

V projednávané věci nejsou splněny ani podmínky dané v ustanovení § 71 odst.

1, 2 trestního řádu v tom smyslu, že případ vyšetřuje jediný vyšetřovatel, přičemž od února tohoto roku neprobíhají ve věci žádné úkony.

Z těchto, jakož i dalších důvodů, domáhá se proto stěžovatel zrušení napadeného usnesení.

Z obsahu spisu Nt 514/98 Obvodního soudu pro Prahu 7 Ústavní soud zjistil, že podáním ze dne 2.

12.

1998 požádal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze o prodloužení, a to rovněž stěžovatelovy vazby, a to do 30.

6.

1999, s odůvodněním, že u stěžovatele přetrvávají vazební důvody uvedené v ustanovení § 67 písm. a), b) trestního řádu.

O tomto návrhu rozhodl Obvodní soud v Praze 7 při neveřejném zasedání senátu dne 14.

12.

1998 usnesením z téhož data čj.

Nt 514/98-9 tak, že stěžovateli se vazba prodlužuje do 30.

6.

1999.

K odvolání stěžovatele a dalších obviněných rozhodl městský soud rovněž v neveřejném zasedání senátu napadeným usnesením tak, že stížnosti obviněných podle ustanovení § 148 odst.

1 písm. c) trestního řádu zamítl s odůvodněním, že i nadále trvají vazební důvody, tedy u stěžovatele vazební důvody podle ustanovení § 67 písm. a), b) trestního řádu.

Z uvedeného tedy předně vyplývá, že neobstojí stěžovatelovo tvrzení potud, že o prodloužení jeho vazby rozhodoval soudce, neboť v obou stupních rozhodnutí vydal senát.

Tím také byla splněna podmínka uvedená v ustanovení § 71 odst.

2 trestního řádu.

Pokud pak jde o namítané průtahy v řízení, bylo by možno stěží přičítati k tíži městskému soudu, rozhodujícímu dne 29.

1.

1999, nezohlednění toho, že od února tohoto roku vyšetřovatel neprovádí žádné úkony směřující k objasnění věci.

Pokud jde o vazební důvod podle ustanovení § 67 písm. b) trestního řádu, shledal v posuzovaném případě městský soud konkrétní skutečnosti odůvodňující tzv. koluzní vazbu ve vzájemné provázanosti trestné činnosti u všech obviněných, jejichž výpovědi se odlišují nejen v detailech, ale i v podstatných věcech.

Tento názor městského soudu má evidentně své opodstatnění, pokud jde o dobu, předcházející jeho rozhodování, neboť v období od 25.

4.

1998 do 24.

11.

1998 byla vypracována celkem 23 sdělení obvinění vztahující se současně vždy ke čtyřem obviněným, mezi nimi i k stěžovateli.

1998 byla vypracována celkem 23 sdělení obvinění vztahující se současně vždy ke čtyřem obviněným, mezi nimi i k stěžovateli.

Vyskytly-li se v této věci skutečně, jak stěžovatel tvrdí, následně nijak neopodstatněné průtahy, a to dokonce v tom směru, že od února neprobíhají ve věci žádné úkony, nemůže Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému tuto skutečnost nijak zkoumat ani zohlednit, když tak však přirozeně budou muset činit obecné soudy, a to již vzhledem k tomu, že stěžovatelova vazba byla prodloužena pouze do 30.

6.

1999.

Pokud jde o vazební důvod podle ustanovení § 67 písm. a) trestního řádu, třeba přisvědčiti argumentům ústavní stížnosti potud, že ačkoli obviněný P.

U., od něhož měl stěžovatel získat řadu motorových vozidel, byl vzat do vazby s účinností od 17.

9.

1997, zatímco stěžovatel teprve dne 5.

3.

1998, neuvedly obecné soudy právě vzhledem k chování stěžovatele v tomto období žádnou přesvědčivou a konkrétní skutečnost odůvodňující reálnou obavu, že stěžovatel uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu.

Protože v době, kdy ve věci rozhodoval městský soud, již konstatované skutečnosti evidentně svědčily pro existenci vazebního důvodu podle ustanovení § 67 písm. b) trestního řádu, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č.

77/1998 Sb., odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 18. května 1999 JUDr.

Eva Zarembová předsedkyně senátu