Detail rozhodnutí

IV.ÚS 183/99

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1999:4.US.183.99
Datum: 7. 8. 1999
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 183/99 ze dne 8. 7. 1999

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 183/99

Ústavní soud rozhodl dne 8. července 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti W., s. r. o., zastoupené Mgr. V. P., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 1999, čj. 35 Ca 101/98-12,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti výše citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Brně, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu stěžovatelky na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí Katastrálního úřadu v Břeclavi ze dne 16.

10.

1998, čj.

V11-730/98, o povolení zápisu změny vlastnictví na LV č.

451 pro k. ú.

P., stěžovatelka uvádí, že ačkoliv upozornila Katastrální úřad v Břeclavi na skutečnosti zakládající podle jejího názoru důvodné pochybnosti o oprávnění účastníka řízení nakládat s předmětem právního úkonu, katastrální úřad řízení o povolení vkladu nezastavil ani nepřerušil a vklad práva povolil.

Podle stěžovatelky tak učinil v rozporu s ustanovením § 5 odst.

1 písm. e) zákona č.

265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, protože kupní smlouvu o prodeji nemovitostí, na jejímž základě došlo k převodu vlastnického práva, podepsal za stěžovatelku J.

V., který nebyl k takovému úkonu oprávněn, neboť jednak byl z funkce jednatele již dříve odvolán, jednak převod neprojednala valná hromada společnosti v souladu se společenskou smlouvou.

Stěžovatelka má za to, že rozhodování katastrálního úřadu o tom, zda povolí či nepovolí vklad, je zcela na jeho libovůli, přičemž v případě povolení vkladu jde o rozhodnutí konečné, proti němuž není podle ustanovení § 5 odst.

3 věty druhé citovaného zákona přípustný žádný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví.

Stěžovatelka se však domnívá, že rozhodování o vlastnickém právu by nemělo být vyloučeno ze soudního přezkumu, a proto s ústavní stížností spojila návrh na zrušení § 5 odst.

3 věty druhé zákona č.

265/1992 Sb., a to pro rozpor s článkem 11 odst.

3 a článkem 36 odst.

1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

S ohledem na tento návrh senát Ústavního soudu přerušil řízení o ústavní stížnosti usnesením ze dne 11.

1999.

Usnesením Ústavního soudu ze dne 8.

1999, sp. zn.

Pl.

ÚS 11/99 , byl návrh stěžovatelky na zrušení výše citovaného ustanovení odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu ustanovení § 43 odst.

2 písm. b) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č.

77/1998 Sb.

Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn.

35 Ca 101/98 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka napadla žalobou výše citované rozhodnutí Katastrálního úřadu v Břeclavi, kterým byla povolena změna zápisu vlastnických vztahů k nemovitostem zapsaným na LV č.

451 v k. ú.

P. podle kupní smlouvy uzavřené dne 1.

1998.

V žalobě stěžovatelka uvedla, že přestože doručila Katastrálnímu úřadu v Břeclavi před jeho rozhodnutím o povolení vkladu návrh na přerušení řízení, odůvodněný tím, že u Okresního soudu v Břeclavi podala žalobou, kterou se domáhá vyslovení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 1.

1998, katastrální úřad řízení nepřerušil a vydal rozhodnutí.

S tímto postupem stěžovatelka nesouhlasila a navrhla, aby soud rozhodnutí katastrálního úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že žaloba směřovala proti rozhodnutí o povolení vkladu, krajský soud řízení zastavil s odůvodněním, že rozhodnutí o povolení vkladu je vyloučeno z přezkoumání soudem ve správním soudnictví vzhledem ke znění věty druhé § 5 odst.

3 zákona č.

265/1992 Sb., podle které není proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, přípustný žádný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví.

Protože napadené usnesení Krajského soudu v Brně se opírá o ustanovení, jež nebylo shledáno neústavním, krajský soud nepochybil, když řízení zastavil.

Ústavněprávní argumentace stěžovatelky tak postrádá vůči napadenému usnesení opodstatněnost.

Námitkou směřující vůči postupu Katastrálního úřadu v Břeclavi, a to v tom směru, že řízení o povolení vkladu mělo být u něj vzhledem ke shora uvedenému podání žaloby přerušeno, nemohl se pak Ústavní soud zabývat z pouhého důvodu, že ústavní stížnost směřovala jen proti napadenému rozhodnutí krajského soudu.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č.

77/1998 Sb.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 8. července 1999 JUDr.

Eva Zarembová předsedkyně senátu