Detail rozhodnutí

II.ÚS 47/99

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1999:2.US.47.99
Datum: 15. 4. 1999
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 47/99 ze dne 15. 4. 1999

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojtěcha Cepla v právní věci navrhovatele Š.

P., zastoupeného advokátkou JUDr.

V., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn.

20 Co 443/98, ze dne 12.

11.

1998, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel se s odvoláním na porušení práva na spravedlivé projednání věci, chráněného Listinou základních práv a svobod, domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn.

20 Co 443/98, ze dne 12.

11.

1998, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně o zastavení řízení, neboť přestože krajský soud poskytl navrhovateli lhůtu k odstranění vad návrhu do 16.

11.

1998, již dne 12.

11.

1998 - tedy v době trvání poskytnuté lhůty, vydal ve věci konečné rozhodnutí, ačkoliv měl doloženo tvrzení právní zástupkyně o její pracovní neschopnosti a hospitalizaci, ukončené až dne 1.

12.

1998.

Z připojeného spisu Městského soudu v Brně, sp. zn.

34 C 227/95, Ústavní soud zjistil, že navrhovatel, zastoupený JUDr.

V., uplatnil u Městského soudu v Brně dne 26.

10.

1995 žalobou svůj restituční nárok.

U jednání, konaného dne 3.

1998, zástupkyně navrhovatele konstatovala, že dosud není schopna přesně identifikovat požadované pozemky podle aktuálního zápisu v katastru nemovitostí a jednání proto bylo za účelem upřesnění žaloby odročeno na neurčito.

Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 17.

1998, čj.

34 C 227/95-20, doručeným zástupkyni navrhovatele dne 2.

1998, byl navrhovatel vyzván v 60 denní lhůtě k doplnění údajů ohledně žalovaných osob, upřesnění žalobního petitu a ke specifikaci nemovitostí.

Usnesením ze dne 26.

1998, čj.

34 C 227/95-22, bylo řízení dle § 43 odst.

5 o.s.ř. zastaveno, neboť vady návrhu nebyly ve lhůtě odstraněny.

K odvolání navrhovatele krajský soud poskytl přípisem, doručeným zástupkyni navrhovatele dne 28.

1998, 10 denní lhůtu, ve které rovněž požadoval označení okruhu žalovaných, specifikaci požadovaných pozemků a konkretizaci, ohledně kterých žalovaných je požadováno vydání kterých pozemků.

Poslední den lhůty - 8.

10.

1998 - právní zástupkyně faxem sdělila, že návrh dosud nemůže specifikovat, že se však k požadavkům soudu vyjádří 12.

10.

1998.

Přípisem ze dne 15.

10.

1998, soudu doručeným dne 16.

10.

1998, pak požádala o další poskytnutí lhůty v délce 1 měsíce z důvodů pracovní neschopnosti a následné hospitalizace.

Krajský soud přípisem ze dne 19.

10.

1998 vyzval navrhovatelku, aby do 5 dnů zaslala soudu potvrzení o pracovní neschopnosti a následné hospitalizaci v době lhůty dané ve výzvě s tím, že za splnění této podmínky se lhůta pro splnění výzvy prodlužuje do 16.

11.

1998, současně byla upozorněna, že pokud pracovní neschopnost a hospitalizace v době lhůty dané ve výzvě nebudou soudu doloženy, její žádosti o prodloužení lhůty se nevyhovuje.

Právní zástupkyně předložila soudu potvrzení o pracovní neschopnosti, dle které byla od 15.

10.

1998 práce neschopná.

Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně bylo dne 12.

11.

1998 rozhodnutí soudu prvého stupně o zastavení řízení potvrzeno s odůvodněním, že právní zástupkyně neprokázala, že v době lhůty pro odstranění vady, poskytnuté krajským soudem, byla v pracovní neschopnosti.

Na základě těchto prokázaných skutečností shledal Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, neboť obecné soudy postupovaly v souladu s příslušnými ustanoveními o.s.ř. (§ 42 odst.

4, § 79 odst.

1, § 43).

Soud prvého stupně poskytl dostatečně dlouhou 60 denní lhůtu k odstranění vad návrhu, ve které zůstala právní zástupkyně nečinná, jak pokud jde o odstraňování vad návrhu, tak pokud jde o žádost o další prodloužení lhůty.

Rovněž krajský soud následně v souvislosti s podaným odvoláním proti zastavujícímu usnesení soudu prvého stupně poskytl stěžovatelce další lhůtu, a to 10 denní, která běžela ode dne doručení, tj. od 28.

1998 do 8.

10.

1998.

Během této lhůty opět nejenže vytýkané vady právní zástupkyně neodstranila, ale opětovně ani nepožádala o její prodloužení.

Konečně stejně tak nedoložila k výzvě soudu ze dne 16.

10.

1998, reagující na její žádost, došlou téhož dne, tj. po uplynutí 10 denní lhůty, doklad o tom, že v odstranění vad návrhu v 10 denní lhůtě (28.

1998 do 8.

10.

1998) jí zabránila pracovní neschopnost, neboť dle dokladu jí předloženého práce neschopna byla až od 15.

10.

1998.

Vzhledem k těmto skutečnostem se Ústavní soud ztotožňuje se závěry obecných soudů o tom, že žalobci byl od uplatnění nároku, tj. od 26.

10.

1995, poskytnut dostatečný prostor pro upřesnění návrhu tak, aby splňoval náležitosti dle §§ 79 a 42 odst.

4 o.s.ř., a navíc má za to, že procesní nečinnost před obecnými soudy nelze dohnat v řízení o ústavní stížnosti, a proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb. odmítnout jako zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr.

Antonín Procházka V Brně dne 15.

1999 předseda senátu Ústavního soudu