Detail rozhodnutí

I.ÚS 519/98

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1999:1.US.519.98
Datum: 2. 9. 1999
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 519/98 ze dne 9. 2. 1999

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 519/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele M. Ch., o ústavní stížnosti na postup soudů ve věci přezkumu schváleného transformačního projektu, resp. ve věci, týkající se majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v zemědělském družstvu, takto, Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel si ve svém návrhu stěžuje na postup soudů při projednávání jeho věci, týkající se majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v zemědělském družstvu. Po přezkoumání návrhu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví. Navrhovatel neuvedl, které jeho základní právo nebo svoboda byly postupem soudu porušeny (§ 72 odst. 1 cit. zák.), v návrhu nebyly označeny důkazy, jichž se navrhovatel dovolává, nebylo zřejmé, čeho se navrhovatel domáhá a návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu stejnopisů (§ 34 cit. zák.). Navrhovatel dále nebyl zastoupen advokátem (§ 30 cit. zák.) a nepředložil doklad 1

I. ÚS 519/98

o doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Na základě uvedených skutečností soud navrhovatele o vadách návrhu vyrozuměl a stanovil mu lhůtu k jejich odstranění. Navrhovatel ve stanovené lhůtě nedostatky návrhu neodstranil a požádal Ústavní soud o prodloužení lhůty. Třebaže navrhovatel nepředložil doklad o doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, z listinných příloh zaslaných v souvislosti s návrhem vyplývá, že stížnost nebyla podána v zákonem stanovené lhůtě (§ 72 odst. 2 ve vazbě na § 75 odst. 1 cit. zák.). Z tohoto důvodu považoval Ústavní soud za irelevantní dále navrhovateli prodlužovat lhůtu. S přihlédnutím ke skutečnosti, že návrh byl podán zjevně po lhůtě stanovené pro jeho podání citovaným zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl. Poučení, Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 9. února 1999 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu