Detail rozhodnutí

I.ÚS 14/99

Soud

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:1999:1.US.14.99

Datum

31. 12. 1999

Stav textu

plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 14/99 ze dne 31. 12. 1999

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele B. V., zastoupeného JUDr. P. C., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 1998, čj. 19 Co 65/98 - 51,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížnost stěžovatele ze dne 8. 1. 1999 napadá v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 31. 10. 1997, čj. 10 C 119/97 - 37, v napadených výrocích I. a IV. tak, že žaloba, aby žalovaný ing. J. T. byl povinen žalobci - navrhovateli - zaplatit Kč 48 003,40 se 17% úrokem od 1. 3. 1994 do zaplacení, byla zamítnuta s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel má za to, že soud I. stupně, který vyhověl jeho žalobě, na rozdíl od soudu odvolacího, věc posoudil po právní stránce správně. K převzetí práv a závazků žalovaného společností T. L., s. r. o., dle stěžovatele nedošlo ani na základě společenské smlouvy a nevyplývá ani z předávacího protokolu ze dne 18. 12. 1994. Stěžovatel dovodil, že napadený rozsudek je v rozporu s články 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článkem 90 Ústavy ČR. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel vytýká krajskému soudu nesprávné právní posouzení věci a že v rozporu s ustanovením § 157 o. s. ř. nepostihl celou skutkovou podstatu převzetí dluhu. Vesměs opakuje argumenty, které uplatnil v průběhu odvolacího řízení. Ústavní soud při projednávání návrhu stěžovatele vycházel z toho, že není součástí soustavy obecných soudů a nevykonává přezkumné pravomoci v tom smyslu, že by byl další instancí v systému všeobecného soudnictví. Jeho pravomoc je zaměřena na zjištění, zda napadeným rozhodnutím byla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Z rozhodnutí krajského soudu však z poučení zjistil, že proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 8. 10. 1998 měl stěžovatel možnost podat dovolání a že této možnosti nevyužil. Ústavní soud tak musel dospět k závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.,o Ústavním soudu. Soudce zpravodaj byl proto nucen považovat návrh ústavní stížnosti za nepřípustný, a proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 31. prosince 1999 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu