Detail rozhodnutí

IV.ÚS 356/97

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1998:4.US.356.97
Datum: 7. 1. 1998
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 356/97 ze dne 1. 7. 1998

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 356/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Evy Zarembové a JUDr. Vladimíra Čermáka o ústavní stížnosti H.P. a L.F., zastoupených advokátem JUDr. B.G., proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 6 To 324/97, ze dne 5. 8. 1997,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé se svou včas podanou ústavní stížností domáhají, s odvoláním na čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn.

3 T 137/96, ze dne 23.4.1997, byl druhý stěžovatel uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle ustanovení § 156 odst.

3 trestního zákona, přičemž soud současně upustil podle § 24 odst.

1 písm. a) trestního zákona od potrestání.

Písemné vyhotovení rozsudku neobsahuje odůvodnění, neboť druhý stěžovatel i státní zástupce se vzdali odvolání.

Ve lhůtě 8 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku obviněnému napadla tento rozsudek odvoláním první stěžovatelka, jakožto družka obviněného.

Městský soud v Praze však svým usnesením, sp. zn.

6 To 324/97, ze dne 5.8.1997, její odvolání zamítl z důvodu, že bylo podáno osobou neoprávněnou, neboť rozsudek již nabyl právní moci dnem 28.4.1997.

Stěžovatelé mají zato, že k zamítnutí odvolání nebyl dán zákonný důvod, neboť skutečnost, že se obviněný i státní zástupce vzdali práva odvolání, nezpůsobuje sama o sobě právní moc rozsudku a nezbavuje práva podat 2 IV.

ÚS 356/97 odvolání osoby uvedené v § 247 odst.

2 trestního řádu.

Protože odvolání podané první stěžovatelkou ve prospěch druhého stěžovatele bylo podáno ve lhůtě 8 dnů ode dne doručení rozsudku obviněnému, bylo podle názoru stěžovatelů rozhodnutím Městského soudu v Praze dotčenu jejich základní právo na spravedlivé projednání věci zaručené v čl.

6 odst.

1 Úmluvy a právo na soudní ochranu podle čl.

36 odst.

I Listiny.

Stěžovatelé proto navrhují, aby Ústavní soud stížností napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn.

3 'I' 137/96.

Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a připojeného soudního spisu dospěl Ústavní soud k závěru, že Ústavní stížnost není opodstatněná.

Jak Ústavní soud z připojeného soudního spisu zjistil, obžalovaný se do protokolu o hlavním líčení vzdal právu odvolání s tím, že si nepřeje odvolání osob uvedených v § 247 odst.

2 trestního řádu (č. l.

204).

Státní zástupkyně se vzdala odvolání dne 28.4.1997, a to v průběhu lhůty stanovené jí soudem (§ 314d odst.

2 trestního řádu).

V návaznosti na tyto skutečnosti považoval Městský soud v Praze daný rozsudek za pravomocný dnem 28.4.1997 a odvolání první stěžovatelky, jako družky odsouzeného, zamítl, neboť toto odvolání bylo padle jeho názoru podáno osobou neoprávněnou.

Odvoláním jako opravným prostředkem lze napadnout pouze dosud nepravomocný rozsudek soudu, který o věci rozhodoval v prvním stupni.

Městský soud v Praze, jako soud II. stupně, který v dané věci rozhodoval o odvolání první stěžovatelky, vyšel z ustanovení § 139 odst.

1 trestního řádu, jež stanoví, že rozsudek je pravomocný podle písm. b) uvedeného ustanovení také tehdy, jestliže se oprávněné osoby odvolání výslovně vzdaly neboje výslovně vzaly zpět.

Oprávněnými osobami k podání odvolání jsou i osoby uvedené v ustanovení § 247 odst.

2 trestního řádu, které mohou rozsudek napadnout ve prospěch obžalovaného.

Nemohou tak však učinit proti vůli obžalovaného, která však musí být projevena způsobem nevzbuzujícím pochybnost.

V případech, kdy obžalovaný výslovně prohlásí, že si nepřeje, aby kterákoliv osoba z osob uvedených v § 247 odst.

2 trestního řádu podala proti rozsudku odvolání, a i obžalovaný sám a státní zástupce se odvolání vzdali, jak se v daném případě i stalo, nastává právní moc okamžikem vzdání se odvolání, neboť v takovém případě k uvedenému okamžiku zde již není žádná osoba oprávněná odvolání podal a zároveň také není v běhu žádné odvolání.

Z tohoto právního názoru vycházel ve svém rozhodnutí i Městský soud v Praze, v jehož postupu a rozhodnutí tak nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo tomu, že stížností napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze došlo k tvrzenému zásahu do ústavně zaručených základních práv stěžovatelů.

Z uvedených důvodů byla proto Ústavní stížnost podle § 43 odst.

2 písni. a) zákona č.

182/1993 Sb., ve znění zákona č.

77/1998 Sb., odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. července 1998 JUDr.

Pavel Varvařovský předseda senátu