Detail rozhodnutí

IV.ÚS 216/98

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1998:4.US.216.98
Datum: 28. 9. 1998
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 216/98 ze dne 28. 9. 1998

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu ČESKÁ REPUBLIKA IV.ÚS 216/98

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl dne 28. září 1998 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti J.F., zastoupeného JUDr. J.K., proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 2. 1998, čj. 1 T 183/97-87, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 4. 1998, čj. 10 To 144/98-125, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů, zamítajícím stěžovatelovu žádost o propuštění z vazby na svobodu, stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími bylo porušeno ustanovení článku 8 Listiny základních práv a svobod zaručující právo na osobní svobodu.

Uvalená vazba totiž již netrvá dobu nezbytně nutnou, neboť dochází ke zbytečným průtahům neúměrně prodlužujícím uvedenou dobu.

Délka vazby je rovněž v současné době nepřiměřená očekávanému trestu.

Stěžovatel proto z těchto, jakož i z dalších, důvodů navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.

2 IV.

ÚS 216/98 Z obsahu spisu 1 T 183/97 Okresního soudu v Kladně Ústavní soud zjistil, že již uvedeným usnesením Okresního soudu v Kladně byla zamítnuta stěžovatelova žádost o propuštění z vazby podaná podle ustanovení § 72 odst.

2 trestního řádu.

K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Praze napadeným usnesením tak, že stěžovatelovu stížnost zamítl.

V důvodech napadeného rozhodnutí uvedl krajský soud, že stěžovatel je důvodně trestně stíhán pro trestný čin krádeže podle ustanovení § 247 odst.

1 písm. a), c), d) a e) trestního zákona, jehož se navíc měl dopustit ve zkušební době podmíněného propuštění, což již samo o sobě zakládá důvodnou obavu z pokračování v trestné činnosti.

Obžalovaný se majetkové trestné činnosti dopustil opakovaně, není vázán ke konkrétnímu místu bydliště ani pracoviště, je ve stálém pohybu a jeho údaje o tom, kde se zdržuje, jsou rozporné.

Oba vazební důvody podle ustanovení § 67 písm. a) a c) trestního řádu tedy u stěžovatele i nadále trvají.

Z obsahu uvedeného spisu je dále patrno, že rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 28.

1998, čj.

1 T 183/97-229, byl stěžovatel uznán vinným trestným činem krádeže podle již citovaného ustanovení a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku se zařazením do věznice s ostrahou.

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 17.

1998, čj.

11 To 418/98-252, bylo pak vyhověno stěžovatelově stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 7.

1998, čj.

1 T 183/97-203, zamítajícímu stěžovatelovu žádost o propuštění z vazby, toto usnesení bylo zrušeno a stěžovatel byl podle ustanovení § 72 odst.

2 trestního řádu propuštěn z vazby na svobodu.

V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že předchozí potrestání stěžovatele za majetkovou trestnou činnost, stejně jako skutečnost, že se v místě trvalého bydliště nezdržoval a z pracovních důvodů byl v pohybu (přičemž jeho údaje o tom byly rozporné), zavdávaly v předchozích stádiích trestního stíhání důvody k obavám, vyjádřeným v § 67 písm. a) a c) trestního řádu.

V současné době, kdy vazba ve věci skutkově jednoduché o trestném činu s trestní sazbou trestu odnětí svobody do dvou let trvá téměř jedenáct měsíců, nelze již upřít důvodnost stěžovatelově námitce, že překračuje dobu nezbytně nutnou (§ 71 odst.

2 věta prvá trestního řádu).

Ze spisu nelze zjistit, jak se stalo, že soud prvého stupně nevěděl o totožnosti svědka Z.K., vyslechnutého při hlavním líčení dne 26.

1998, se svědkem A.N., vyslechnutým již v přípravném řízení pod smyšleným jménem a dlouhou dobu a prakticky až do posledního hlavního líčení po něm pátral, nicméně tato skutečnost nemůže jít k tíži stěžovatele, jenž nemůže být odsouzen k delšímu než ročnímu trestu odnětí svobody, neboť odvolání podal pouze sám.

Podle názoru krajského soudu, vyjádřeném v tomto rozhodnutí, 3 IV.

ÚS 216 / 98 délka trvání vazby přesáhla u stěžovatele dobu nezbytně nutnou, když současně její délka značně oslabuje i obavy, které u stěžovatele zakládaly výše zmíněné vazební důvody.

Při posuzování důvodnosti stěžovatelovy ústavní stížnosti není pro Ústavní soud sama o sobě relevantní ta skutečnost, že stěžovatel po svém dosud nepravomocném odsouzení již konstatovaným rozsudkem Okresního soudu v Kladně byl výše uvedeným rozhodnutím Krajského soudu v Praze propuštěn z vazby, a to z pouhého důvodu, že důvody vazby nemusely existovat již v době vydání napadených rozhodnutí.

Obecné soudy nicméně v těchto rozhodnutích přesvědčivým způsobem dovodily, proč v době jejich rozhodování konkrétně existovaly již konstatované vazební důvody podle ustanovení § 67 odst.

1 písm. a) a c) trestního řádu, když poukázaly na skutečnost, že stěžovatel nebyl vázán k určitému místu bydliště ani pracoviště, a že navíc se již před tím dopustil majetkové trestné činnosti a byl ve zkušební době pouze podmíněně propuštěn.

Teprve uplynutí dalších několika měsíců posunulo předmětnou věc do roviny, kdy by případně bylo možno uvažovat o porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv, nicméně v současné době, i když stěžovatel byl dosud nepravomocně odsouzen, bylo již na uvedenou časovou dimenzi adekvátně reagováno jeho propuštěním na svobodu.

Všechny uvedené skutečnosti a závěry se tedy Ústavnímu soudu jeví natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č.

77/1998 Sb., odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 28. září 1998 JUDr.

Pavel Varvařovský předseda senátu