Detail rozhodnutí

IV.ÚS 153/98

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1998:4.US.153.98
Datum: 16. 6. 1998
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 153/98 ze dne 16. 6. 1998

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 153/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl dne 16. června 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti 1) F.S., 2) M.S., obou zastoupených JUDr. V.P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 1997, čj. 19 Co 376/95-110, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 11.

1995, čj.

4 C 85/91-65, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 19.

1997, čj.

4 C 85/91-99, stěžovatelé uvádějí, že obecné soudy měly před vydáním rozhodnutí nejdříve posoudit předběžnou otázku, zda jejich pohledávka vůči navrhovatelům existuje, a zda tedy mohlo dojít k započtení či nikoli, to však teprve na základě provedeného dokazování.

K takovému dokazování však v řízení před obecnými soudy nedošlo, neboť okresní soud zaujal stanovisko, že v projednávané věci jde o odlišný druh pohledávek účastníků vzniklých 2 IV.

ÚS 153/98 z různých titulů a že navíc k námitce započtení došlo teprve po splatnosti tvrzené pohledávky stěžovatelů, zatímco krajský soud se spokojil s konstatováním, že stěžovatelům se nepodařilo prokázat nejen pohledávku samu, ale ani včasnost reklamace vad.

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně bylo tedy porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelů, zakotvené v článku 36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod, a proto stěžovatelé navrhují, aby jejich ústavní stížnosti bylo vyhověno a napadené rozhodnutí bylo zrušeno.

Z obsahu spisu 4 C 85/91 Okresního soudu ve Vyškově Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozhodnutím tohoto soudu bylo stěžovatelům uloženo zaplatit navrhovatelům MUDr.

P. a M.K. částku Kč 40 000,-- s příslušenstvím, jakož i nahradit náklady řízení.

Okresní soud nevzal za prokázáno, že by navrhovatelé přijali od stěžovatelů, jak tito tvrdili, nedoplatek kupní ceny ve výši Kč 40 000,--, neboť podle jeho názoru se stěžovatelé v tomto směru ocitli v důkazní nouzi.

Okresní soud se dále zabýval tvrzenou pohledávkou stěžovatelů ve vztahu k navrhovatelům ve výši Kč 42 132,50 a dospěl k závěru, že důvod k započtení v daném případě není dán.

K odvolání stěžovatelů rozhodl Krajský soud v Brně již uvedeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně ve věci samé potvrdil, změnil jej pouze ve výroku, týkajícím se příslušenství pohledávky, jakož i ve výroku o nákladech řízení.

V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že k doplatku kupní ceny, tj. částky Kč 40 000,--, ze strany stěžovatelů nedošlo a že stěžovatelům se nepodařilo prokázat ani existenci jejich pohledávky, případně včasnost reklamace konkrétních vad prodávané nemovitosti.

Z uvedeného spisu je dále patrno, že usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6.

1992, čj.

4 C 85/91-26, byl vzájemný návrh stěžovatelů na zaplacení částky Kčs 42 132,50, zahrnující částky Kč 32 975,90 z titulu slevy kupní ceny, Kč 1 337,60 z důvodu nedostatku vlastnictví prodávaného pozemku, Kč 7 819,-- z titulu početní chyby znalce, vyloučen k samostatnému projednání a rozhodnutí a že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28.

12.

1992, čj.

19 Co 612/92-38, bylo odvolání stěžovatelů proti posléze uvedenému usnesení odmítnuto.

Okresní soud ve Vyškově vydal konečně dne 31.

1995 usnesení pod čj.

6 C 147/93-5, jímž, pokud jde o vzájemný návrh stěžovatelů na zaplacení částky Kč 42 132,50, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Šumperku.

Vzájemný návrh stěžovatelů je nyní projednáván u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn.

15 C 118/95.

Za tohoto stavu věci jeví se tedy ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, neboť směřuje proti důvodům napadeného rozhodnutí, postrádajícím jakoukoli právní relevanci.

3 IV.

ÚS 153/98 Obecné soudy vyhověly totiž žalobě na zaplacení částky Kč 40 000,-- v podstatě z toho důvodu, že stěžovatelé neprokázali zaplacení této částky představující nedoplatek kupní ceny.

Pokud jde o vzájemný návrh stěžovatelů na zaplacení částky Kč 42 132,50, byl vzájemný návrh stěžovatelů, jak již bylo konstatováno, vyloučen k samostatnému projednání a rozhodnutí a tento návrh nyní projednává Okresní soud v Šumperku, takže obecné soudy se jím ani nemohly relevantně zabývat.

Za situace, kdy o vzájemném návrhu stěžovatelů nebylo dosud rozhodnuto, lze tedy mít stěží za to, že došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv, takže Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst.

2 písm.a) zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. června 1998 JUDr.

Pavel Varvařovský předseda senátu