Detail rozhodnutí

IV.ÚS 95/96

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1996:4.US.95.96
Datum: 6. 10. 1996
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 95/96 ze dne 10. 6. 1996 N 45/5 SbNU 375 K pojmu "tísně" podle zákona o půdě

Česká republika

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 10. června 1996 v senátě ve věci ústavní stížnosti 1) J. B., 2) ing. F. B., obou zastoupených advokátem JUDr. L. P. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 1996, čj. 30 Ca 374/94-13, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a vedlejších účastníků 1) Okresního úřadu v Kroměříži, okresního pozemkového úřadu, 2) města Kroměříž t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 1996, čj. 30 Ca 374/94-3, se z r u š u j e . O d ů v o d n ě n í Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně, potvrzujícímu rozhodnutí Okresního úřadu Kroměříž, okresního pozemkového úřadu, ze dne 18.

10. 1994, čj. PÚ 1262/92/2-HL, o tom, že stěžovatelé nejsou vlastníky nemovitostí v k. ú. Kroměříž, ve výroku tohoto rozhodnutí blíže uvedených, stěžovatelé uvádějí, že napadeným rozsudkem došlo k porušení článku 36 odst. 1, článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále článku 90 Ústavy ČR. Ačkoli totiž stěžovatelé v předmětném restitučním řízení opírali restituční titul o ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl krajský soud, aniž by nařídil jednání. Krajský soud dospěl, mimo jiné, k závěru, že stěžovatelé neuvedli žádné konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možno usoudit na stav tísně, tento závěr však nemá oporu v obsahu správního spisu. Stav tísně totiž stěžovatelé podrobně rozvedli v písemném podání ze dne 17.

1994 a právě s ohledem na toto jejich vyjádření jim v rámci ústního jednání před krajským soudem měla být poskytnuta možnost prokazovat i fakt jejich politické perzekuce a situaci, v níž předmětná kupní smlouva byla uzavírána.

Z uvedených důvodů navrhují proto stěžovatelé zrušení napadeného rozhodnutí.

Účastník Krajský soud v Brně ve vyjádření předsedy senátu uvedl, že je nepochybné, že správní orgán vycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, a protože šlo jen o posouzení právní otázky, postupoval krajský soud v souladu s ustanovením § 250f o. s. ř., rozhodl-li o žalobě bez jednání.

Z uvedených důvodů navrhl proto zamítnutí ústavní stížnosti.

Vedlejší účastník Okresní úřad v Kroměříži, okresní pozemkový úřad, uvedl, že se ztotožňuje s napadeným rozhodnutím krajského soudu.

Vedlejší účastník město Kroměříž uvedl, že vzhledem k tomu, že stěžovatelé neuplatnili v řízení před správním orgánem a ani v návrhu na přezkoumání správního rozhodnutí žádné nové důkazy, týkající se prokázání tísně, která společně s nevýhodnými podmínkami musí být současně splněna pro posouzení neplatnosti kupní smlouvy, rozhodoval krajský soud v dané věci oprávněně bez nařízení jednání.

Vedlejší účastník Pozemkový fond ČR se postavení vedlejšího účastníka vzdal.

Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny.

V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu 30 Ca 374/94 Krajského soudu v Brně, že tento soud se zabýval otázkou tísně ve smyslu ustanovení § 6 odst.

1 písm. k) zákona č.

229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a ve svém rozhodnutí poukázal na to, že navrhovatelé neuvedli žádné konkrétní okolnosti, z nichž by okresní pozemkový úřad mohl dovozovat, že kupní smlouva byla uzavřena v tísni, a proto nepovažoval za nutné prováděti k tomuto bodu potřebné dokazování.

Okresnímu pozemkovému úřadu nelze tedy vytknout nedostatky ve zjišťování skutečného stavu věci, a také krajský soud je shodného názoru, že v projednávané věci stav tísně při uzavírání kupní smlouvy zjištěn nebyl.

Z obsahu spisu Okresního úřadu v Kroměříži, okresního pozemkového úřadu, sp. zn.

PÚ 1262/92/2, je však patrno, že již v řízení před správním orgánem se stěžovatelé stavu tísně s odkazem na konkrétní okolnosti dovolávali.

Tato skutečnost vyplývá z jejich podání ze dne 17.

1994, v němž tvrdí, že ještě před uzavřením kupní smlouvy OSP vstoupil naprosto neprávním způsobem na jejich pozemek, neboť buldozerem zničil plot i zbývající část zahrady, a to v situaci, kdy stěžovatelka J.

B. již nemohla projevit "občanskou statečnost" a nepodepsat smlouvu, protože statečnost, jakou projevila při nátlaku ke vstupu do strany, vedla k tomu, že po odmítnutí podpisu přihlášky s ní byl rozvázán pracovní poměr.

V obdobné situaci byl i stěžovatel ing.

B., kterému bylo zakázáno publikovat vědecké práce i výjezd do ciziny.

Tato tvrzení stěžovatelů správní orgán vůbec nezkoumal, a již proto lze stěží mít za to, že vycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu.

Jak správní orgán, tak i krajský soud, sice interpretovaly pojem tísně, nicméně nikoli způsobem, který by reflektoval specifickou povahu restitučních předpisů.

Jak totiž Ústavní soud konstatoval již ve svém nálezu z 24.

1994, publikovaném pod č.

131/1994 Sb., protiprávnost, vedoucí k restituci, nutno interpretovat výlučně v návaznosti na účel zákona, a proto i pojem tísně je třeba vykládat v souvislosti s politickým nátlakem, spojeným s obdobím let 1948 - 1989.

Jakkoli je tedy nepochybné, že v uvedeném období byl uzavřen nespočet smluv zcela se vymykajících z rámce restitučních předpisů, třeba moment tísně zkoumat i z výše uvedeného pohledu, vnášejícího otázku, zda k uzavření kupní smlouvy došlo i v projednávané věci za okolností, obvyklých v každém právním státě.

Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno, šlo tedy stěží o jednoduchý případ, opravňující krajský soud k rozhodnutí bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 250f o. s. ř. (Obdobně uvažoval Ústavní soud i v nálezu sp. zn.

II.

ÚS 75/94 , uveřejněném pod č.

48 ve svazku 2 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR.) Protože tedy rozhodnutím krajského soudu došlo k porušení článku 36 odst.

1, článku 38 odst.

2 Listiny, jakož i článku 90 Ústavy ČR, Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst.

3 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zrušil.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 10. června 1996