Detail rozhodnutí

IV.ÚS 251/95

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1996:4.US.251.95
Datum: 15. 2. 1996
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 251/95 ze dne 15. 2. 1996 N 11/5 SbNU 75 K místní příslušnosti soudu podle o.s.ř. z hlediska čl. 38 odst. 1 Listiny

Česká republika

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J. D. proti usnesením Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. 4 C 158/95, ze dne 12.7.1995, a Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 18 Co 634/95, ze dne 14.9.1995, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení,

takto :

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 18 Co 634/95, ze dne 14.9.1995, a usnesení Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. 4 C 158/95, ze dne 12.7.1995, se zrušují.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení shora označených soudních rozhodnutí, v podstatě s odůvodněním, že jimi byla porušena jeho práva, vyplývající z čl.

38 odst. l a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny).

Ze spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn.

16 C 297/95, jehož obsahem jsou ústavní stížností napadená usnesení, bylo zjištěno, že stěžovatel dne 24.3.1995 podal žalobu o náhradu škody v částce 2.624,50 Kč s příslušenstvím proti JUDr.

D., jeho bývalé manželce, a to u Okresního soudu v Trutnově, jako soudu místně příslušného, když z údajů v žalobě uvedených plyne, že žalovaná v době podání žaloby bydlela v Trutnově, kde také pracovala na okresním soudu.

Vzhledem k tomu, že všichni soudci Okresního soudu v Trutnově, u kterého oba účastníci řízení v té době působili jako soudci z povolání, se cítili podjati, byli ve smyslu § 14 odst. l o.s.ř. všichni vyloučeni z projednání a rozhodování označené věci, a proto Krajský soud v Hradci Králové, kterému byl spis předložen k rozhodnutí podle § 16 odst. l o.s.ř., rozhodl tak, že s odkazem na ustanovení § 12 odst. l a 3 o.s.ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Náchodě.

Tento soud však svým usnesením ze dne 12.7.1995, sp. zn.

4 C 158/95, vyslovil ve věci svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci jeho usnesení bude věc postoupena soudu místně příslušnému, za který považoval Okresní soud v Českých Budějovicích.

Proti tomuto rozhodnutí Okresního soudu v Náchodě podal stěžovatel odvolání, v němž upozornil mimo jiné i na nesprávné údaje, uvedené v usnesení soudu I. stupně, a to, že předmětná žaloba byla podána nikoliv u Okresního soudu v Náchodě, ale u Okresního soudu v Trutnově, jehož všichni soudci byli pro poměr k účastníkům řízení z projednání a rozhodnutí ve věci vyloučeni.

O tomto odvolání stěžovatele pak rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14.9.1995, sp. zn.

18 Co 634/95, jímž usnesení soudu I. stupně potvrdil, s odvoláním na ustanovení § 84 a 85 občanského soudního řádu.

Proti těmto usnesením soudů obou stupňů směřuje ústavní stížnost stěžovatele, který, kromě namítaného rozporu napadených usnesení s čl.

38 odst. l Listiny, v důvodech dále uvádí, že by sám Ústavní soud v této věci nezatěžoval, kdyby odnětí zákonnému soudci mu nepřivodilo nemalé potíže.

U Okresního soudu v Českých Budějovicích se totiž marně, jak tvrdí, domáhá svých práv v ostatních věcech, napadlých již po odstěhování bývalé manželky z obvodu Okresního soudu v Trutnově a po jejím nástupu k Okresnímu soudu v Českém Krumlově, zatímco tato úspěšně maří realizaci pravomocného rozhodnutí soudu ohledně úpravy styku s jejich nezletilou dcerou a soud v Českých Budějovicích je nečinný.

Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření k obsahu ústavní stížnosti uvedl, že tuto považuje za důvodnou.

JUDr.

D. se svého postavení vedlejšího účastníka tohoto řízení ve smyslu § 28 odst.

2 zákona č.

182/1993 Sb. vzdala.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn.

16 C 297/95, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Článek 38 odst. l Listiny stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.

Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.

Zákonem stanovícím příslušnost soudů v občanskoprávním řízení je občanský soudní řád, podle jehož ustanovení § 11 odst. l se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný.

Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.

Také místní příslušnost soudu se tedy určuje podle okolností, které tu jsou v době zahájení řízení a trvá až do jeho skončení.

Uvedené ustanovení tak vyjadřuje zásadu perpetuatio fori - trvání soudní příslušnosti jednou určené až do skončení řízení bez ohledu na pozdější změny okolností, které jsou jinak pro určení příslušnosti rozhodné.

Jednu z výjimek z této zásady pak upravuje ustanovení § 12 o.s.ř., podle něhož je možno z důvodů tam uvedených přikázat věc k projednání jinému než soudu příslušnému.

V daném případě pak, jak plyne z údajů obsažených v žalobě stěžovatele ze dne 23.

1995, adresované Okresnímu soudu v Trutnově, přicházela v úvahu místní příslušnost uvedeného soudu, ve smyslu ustanovení § 85 odst. l o.s.ř., když žalovaná měla bydliště v obvodu uvedeného soudu, avšak i kdyby otázka jejího bydliště v době podání žaloby byla sporná, byla dána místní příslušnost tohoto soudu, když žalovaná měla nepochybně v obvodu tohoto soudu své stálé pracoviště a žalobce tím, že žalobu adresoval Okresnímu soudu v Trutnově, dal najevo, že příslušnost tohoto soudu volil podle § 87 písm. a) o.s.ř.

S ohledem na následné vyloučení všech soudců uvedeného soudu pro jejich poměr k účastníkům řízení byla věc delegována z důvodu nutnosti (§ 12 odst. l o.s.ř.) Okresnímu soudu v Náchodě.

Usnesením o přikázání věci k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Náchodě byla tak zákonným způsobem změněna místní příslušnost soudu a tento soud, jemuž věc byla nikoliv postoupena, ale přikázána, již nemohl žádným způsobem svoji takto založenou příslušnost zkoumat, neboť mu to žádné procesní ustanovení neumožňuje.

Pokud tak učinil a postoupil věc Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, a jeho usnesení o tom pak potvrdil i odvolací soud, nezbývá, než přisvědčit stěžovateli v tom, že tento postup soudů obou stupňů je v rozporu s čl.

38 odst. l Listiny.

Z uvedených důvodů bylo proto ústavní stížnosti stěžovatele vyhověno a napadená rozhodnutí pro rozpor s citovaným článkem Listiny zrušena (§ 82 odst.

1, odst.

2 písm. a, odst.

3 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb.).

Stěžovatelem namítané porušení čl.

38 odst.

2 Listiny v dané věci shledáno nebylo.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné V Brně dne 15. února 1996