Detail rozhodnutí

I.ÚS 272/95

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1996:1.US.272.95
Datum: 19. 8. 1996
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 272/95 ze dne 19. 8. 1996

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu I.ÚS 272/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatele JP, a. s., zastoupeného advokátem JUDr.

R.D., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn.

6 Co 1019/95, ze dne 25.9.1995, o stanovení povinnosti provést záznam do katastru nemovitostí, za účasti Krajského soudu České Budějovice jako účastníka řízení a vedlejšího účastníka Katastrálního úřadu v B., t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í: Svou ústavní stížností navrhovatel napadá rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn.

6 Co 1019/95, ze dne 25.

1995, jímž bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Okresního soudu České Budějovice ze dne 6.

1994, sp. zn.

17C 258/94, o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu k vydání rozhodnutí o povinnosti Katastrálního úřadu B., provést záznam do katastru nemovitostí.

1 Navrhovatel tvrdí, že citovanými rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení čl.

11 věta 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, tedy k porušení práva vlastnit majetek.

Současně tvrdí navrhovatel porušení čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v argumentaci prezentované navrhovatelem již v řízení před obecnými soudy.

Tedy ve skutečnosti, že byl schválen privatizační projekt P., s. p., dne 14.

1992 a majetek, který byl v držení P., s. p., byl vložen ke dni 1.

1992 do akciové společnosti JP.

Navrhovatel tvrdí, že součástí schváleného privatizačního projektu byly i parcely č.

1575, 1573/2, 1573/3 a 1573/1 zapsané na LV č.

3486 pro k. ú.

Podle navrhovatele ve smyslu § 19 odst.

3 zák.

210/1993 Sb. přešlo vlastnické právo k věcem zprivatizovaného majetku na akciovou společnost dnem vzniku této akciové společnosti.

Proto nejpozději dnem 1.

1992 se navrhovatel stal vlastníkem mimo jiné i shora citovaných parcel.

Navrhovatel se obrátil na Katastrální úřad v B., s žádostí o provedení záznamu vlastnického práva k předmětným parcelám do katastru nemovitostí.

Katastrální úřad záznam ohledně shora citovaných parcel neprovedl, protože podle jeho názoru se jednalo o majetek BB, n. p.

Navrhovatel proto vyvolal soudní spor o stanovení povinnosti katastrálnímu úřadu provést záznam do katastru nemovitostí.

Soud prvého stupně se věcí meritorně nezabýval a řízení zastavil pro nedanost procesní podmínky řízení na straně soudu, a to pravomoci soudu.

Apelační soud pak toto prvostupňové rozhodnutí potvrdil s tím, že nelze cestou soudního 2 řízení nutit katastrální úřad k provedení záznamu do katastru nemovitostí, neboť zákon tuto možnost nedává.

Soudnímu přezkumu podléhá pouze správní rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení vkladu do katastru nemovitostí, k čemuž v dané věci nedošlo.

V písemném vyjádření k ústavní stížnosti navrhl Krajský soud České Budějovice její zamítnutí.

Zdůraznil, že pokud zákon katastrálnímu úřadu přiznává oprávnění určitou listinu nezapsat a vrátit, pak nelze dovodit, že soud má oprávnění donucovat katastrální úřad k chování jinému, tj. obsah listiny zapsat a listinu nevracet.

Vedlejší účastník, Katastrální úřad B., se rovněž písemně vyjádřil k ústavní stížnosti s návrhem na její zamítnutí.

Uvedl, že soupis nemovitostí předložený navrhovatelem k provedení zápisu vykazoval řadu vad a byl proto ve smyslu ustanovení § 8 odst.

2 zák.

265/1992 Sb. celý předkladateli vrácen s výzvou k odstranění vad.

Při osobním jednání bylo dohodnuto s navrhovatelem, že ohledně sporných parcel předloží stanovisko zakladatele, tj.

Ministerstva zemědělství ČR a Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci.

Stanovisky všech zainteresovaných centrálních orgánů bylo prokázáno, že sporné parcely tvoří integrální součást majetku BB, n. p.

Proto nemohl být proveden záznam vlastnického práva k těmto parcelám ve prospěch navrhovatele.

Z obsahu připojeného spisu Okresního soudu České Budějovice, sp. zn.

17C 258/94, je zřejmé z přípisu Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR, ze dne 1.

1995, že sporné parcely nebyly součástí P., s. p., ale patřily do majetku n. p.

BB.

Při ověřování správnosti údajů v privatizačním projektu zakladatel přehlédl, že do privatizovaného majetku P, s. p., byl zařazen majetek BB, n. p.

Proto rozhodnutím 3 Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci z 8.

1995 byly vyčleněny sporné parcely z privatizačního projektu č.

2780 a zůstávají nadále v majetku BB, n. p.

Z obsahu vlastní ústavní stížnosti je zřejmé, že navrhovatel pouze opakuje námitky, které vznášel již v řízení před obecnými soudy.

Vlastní závěry ústavní stížnosti jsou pouhou polemikou s právními závěry obecných soudů.

Navrhovatelem blíže neodůvodněné odkazy na čl.

11 odst.

1 a 2 a čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod nemohou obstát.

Čl.

11 odst.

1 Listiny uvažuje o ochraně vlastnického práva jako takového, tedy vlastnického práva již konstituovaného, a tedy již existujícího.

V dané kauze však zcela prokazatelně vlastníkem sporných nemovitostí není navrhovatel, nýbrž n. p.

BB a navrhovatel pouze tvrdí nárok vlastnického práva.

Nelze dovodit ani rozpor s č1.

36 Listiny, neboť obecné soudy neodmítly navrhovateli soudní ochranu, pouze posoudily procesní podmínky řízení, za nichž lze v civilním procesu jednat.

Přitom dovodily nedostatek pravomoci soudu a v důsledku toho s poukazem na ustanovení § 104 odst.

1 o. s. ř. řízení zastavily.

Tento postup je zcela v souladu i s § 7 občanského soudního řádu.

Pokud listina, na jejímž základě měl být proveden záznam v katastru nemovitostí, nebyla způsobilá k provedení takového záznamu, pak byl pouze státní orgán, který ji vydal, kompetentní uvést ji do stavu, aby nebylo pochybností o jejím obsahu.

To se také v dané věci stalo.

Jak již bylo shora uvedeno, podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry obecných soudů.

Zde Ústavnímu soudu nezbývá než přisvědčit správnosti závěrů dotčeného orgánu veřejné moci (Krajského soudu České Budějovice), totiž že jde o námitky uplatněné již v řízení před obecnými soudy, jimiž se odvolací soud zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí se s nimi také vypořádal.

4 Vzhledem k tomu, že v dané věci rozhodovaly obecné soudy zcela v souladu s občanským soudním řádem i zákonem o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem a respektovaly i zásady obsažené v článcích 36, 37 a 38 Listiny základních práv a svobod, nelze ani z tohoto hlediska než zjistit, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a na základě § 43 odst.

1 písm. c) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jej odmítnout.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.

V Brně 19. srpna 1996 JUDr.

Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu