Detail rozhodnutí

Pl.ÚS 19/95

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1995:Pl.US.19.95
Datum: 8. 11. 1995
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu Pl.ÚS 19/95 ze dne 11. 8. 1995

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu P.V., zastoupeného JUDr.

K.P., o návrhu na zrušení ustanovení § 31 odst.

1 zák. č.

141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, t a k t o: Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel podal spolu s ústavní stížností proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14.

1995, sp. zn.

12 To 1/95, kterým byl uznán vinným trestnými činy dle § 250 odst.

1; 4 a § 257 odst.

1 tr. zák., návrh na zrušení § 31 odst.

1 zák. č.

141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů s odůvodněním, že toto ustanovení je v rozporu s právem na projednání záležitosti nestranným soudem tak, jak je zakotveno v čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; čl.

14 odst.

1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jakož i čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod.

V této souvislosti dále uvedl, že řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo, trpělo vadami, spočívajícími v porušení práva vyslýchat jak svědky ve svůj prospěch, tak i proti sobě, dále v porušení práva na spravedlivý proces a to zkreslující protokolací, jednostranným hodnocením důkazů, dále v tomto směru uváděl, že soud odmítl provést výslech celé řady svědků a znemožnil klást jim otázky, to vše při porušení zásady presumpce neviny.

Všechny tyto skutečnosti založily jeho pochybnost o nestrannosti členů senátu, který ve věci v prvém stupni rozhodovala proto vznesl vůči nim námitku podjatosti, o níž bylo právě za použití napadené právní úpravy, obsažené v § 31 odst.

1 cit. zák.rozhodnuto.

Dle ustanovení § 64 odst.

1 písm. d) zák. č.

182/1993 Sb., návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek, uvedených v § 74 tohoto zákona.

Dle ustanovení § 74 cit. zák. spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu a nebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. l0 Ústavy, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.

Dle ustanovení § 30 odst.

1 zák. č.

141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jiném orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.

Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.

Dle ustanovení § 30 odst.

2 cit. zákona soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, vyšetřovatel, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného.

Po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba.

Dle ustanovení § 30 odst.

3 cit. zákona z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně a naopak.

Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil a nebo dal k němu souhlas a nebo pokyn.

Dle ustanovení § 31 odst.

1 cit. zákona o vyloučení z důvodů uvedených v § 30 rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu.

O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát.

Jak vyplývá ze shora citovaného ustanovení § 30 zák. č.

141/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nejsou vady řízení, spočívající v zkreslující protokolaci, ve znemožnění klást svědkům otázky, v jednostranném hodnocení důkazů, v odmítnutí provést výslech celé řady svědků, důvodem pro vyloučení soudců resp. pro rozhodnutí dle § 31 odst.

1 cit. zák., ale naopak tyto vady se vztahují k napadenému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14.

1995, sp. zn.

12To 1/95.

Za této situace se nemůže navrhovatel domáhat zrušení § 31 odst.

1 cit. zákona, neboť aplikací § 31 odst.

1 nenastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti (srov. § 74 zák. č.

182/1993 Sb.), tou je totiž rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14.

1995, sp. zn.

12To 1/95, resp. vady řízení, které mu předcházely.

Jinými slovy, jestliže navrhovatel nenapadá ústavní stížností rozhodnutí o vyloučení soudců a dokonce ani netvrdí jejich poměr k věci, osobám atd. (srov. § 30 cit. zák.), nemůže se domáhat zrušení § 31 odst.

1 cit. zák., neboť jen v tomto případě by bylo lze dovodit splnění podmínky dle § 74 zák. č.

182/1993 Sb., totiž, že aplikováním § 31 odst.

1 cit. zák. nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti.

S ohledem na shora uvedené nezbylo než návrh na zrušení ustanovení § 31 odst.

1 cit. zák. odmítnout dle ustanovení § 43 odst.

1 písm. d) zák. č.

182/1993 Sb., jako návrh podaný osobou neoprávněnou.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr.

Iva Brožová V Brně dne 11.

1995 soudce zpravodaj