Detail rozhodnutí

IV.ÚS 20/95

Soud

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:1995:4.US.20.95

Datum

27. 4. 1995

Stav textu

plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 20/95 ze dne 27. 4. 1995

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu ČESKÁ REPUBLIKA IV. ÚS 20/95

Usnesení

Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl ve věci H.S., I.P., t a k t o Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í : Ústavní soud ČR obdržel dne 26.

1.

1995 podání navrhovatelek, které nemá formální náležitosti požadované zákonem č.

182/1993 Sb. pro návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem a z jehož obsahu lze dovodit, že navrhovatelky nesouhlasí s rozhodnutími obecných soudů, a to s usnesením Okresního soudu v Příbrami, čj.

7 C 108/89-455, ze dne 31.

3.

1993, rozsudkem uvedeného soudu, čj.

7 C 108/89-459, rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28.

9.

1993, sp. zn.

10 Co 329/93, a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20.

10.

1994, sp. zn.

4 Cdo 14/94, a domáhají se jejich zrušení.

Podle § 72 odst.

2 zákona č.

182/1993 Sb., lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů.

Tato lhůta počíná dnem, tedy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst.

1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

2 - IV.

ÚS 20/95 Podle § 75 odst.

1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Ze spisu Okresního soudu v Příbrami, sp. zn.

7 C 108/89, který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že v dané věci byl předmětem řízení návrh M.H. na zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitostem - rodinného domku se stavební plochou č.

117 a zahradou č.

208/1, zapsaným pro obec a katastrální území K., na listu vlastnictví č.

490 u Katastrálního úřadu v B., jejichž spoluvlastnicemi byly také navrhovatelky H.S. a I.P.

V průběhu uvedeného řízení vydal Okresní soud v Příbrami předběžné opatření, a to usnesením ze dne 31.3.1993, čj.

7 C 108/89-455, v němž oběma navrhovatelkám zakázal dispozici s jejich majetkovými podíly na uvedených nemovitostech.

Toto usnesení bylo, jak je patrno z připojené doručenky P.ú. v P., doručeno zástupci navrhovatelek JUDr.

J.H., dne 8.

4.

1993, opravný prostředek proti tomuto usnesení nebyl žádným z účastníků sporu podán.

Ve věci samé pak bylo Okresním soudem v Příbrami rozsudkem, čj.

7 C 108/89-459, ze dne 1.

4.

1993 rozhodnuto tak, že podílové spoluvlastnictví M.H., I.P. a H.S. k předmětným nemovitostem bylo zrušeno, tyto nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví M.H., kterému byla stanovena povinnost vyplatit I.P. částku 80.074,70 Kč a H.S. tutéž částku, oběma ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.

Tento rozsudek byl pak odvolacím soudem - Krajským soudem v Praze - potvrzen, a to jeho rozsudkem, sp. zn.

10 Co 329/93, ze dne 28.

9.

1993, který nabyl právní moci dne 14.

10.

1993.

1993.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podaly H.S. a I.P. dovolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením, sp. zn.

4 Cdo 14/94, ze dne 20.

10.

1994, tak, že dovolání bylo odmítnuto a toto usnesení Vrchního soudu v Praze nabylo právní moci dne 9.11.1994.

Tímto dnem tedy ve smyslu shora - 3 - IV.

ÚS 20/95 citovaného ustanovení počala navrhovatelkám běžet zákonná 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti.

Jestliže tedy podání navrhovatelek bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 26.

1.

1995 (P.ú. v H., jak je patrno z razítka tohoto p.ú., bylo předáno dne 24.

1.

1995), stalo se tak po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem a Ústavní soud proto musel podáni navrhovatelek podle § 43 odst.

1 písm. b) zákona č.

182/1993 Sb. odmítnout, aniž by navrhovatelky dále vyzýval k odstranění formálních vad jejich podání.

Pro úplnost je třeba uvést, že ve vztahu k usnesení Okresního soudu v Příbrami, čj.

7 C 108/89-455, ze dne 31.

3.

1993, kterým bylo vydáno předběžné opatření, je ústavní stížnost nepřípustná ve smyslu shora citovaného ustanovení § 75 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb. s ohledem na to, že proti uvedenému usnesení nebyl podán opravný prostředek, nehledě k tomu, že předběžné opatření již zaniklo ve smyslu ustanovení § 77 odst.

1 písm. c) občanského soudního řádu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. dubna 1995 JUDr.

Eva Zarembová soudce zpravodaj