Detail rozhodnutí

II.ÚS 124/93

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1994:2.US.124.93
Datum: 23. 2. 1994
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 124/93 ze dne 23. 2. 1994 N 8/1 SbNU 55 K vydání majetku konfiskovaného dle dekreta republiky č.108/1945 Sb.

Česká republika

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 23.

1994 v senátě ve věci ústavní stížnosti proti rozhodnutí Okresního soudu v Mostě ze dne 13.

1993 sp. zn.

8 C 2924/91 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8.

1993 sp. zn.

10 Co 329/93, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení a Městského podniku bytového bytového hospodářství jako vedlejšího účastníka řízení t a k t o : N á v r h s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ust. § 72 odst.

1, písm. a) z. č.

182/93 Sb. podal E.

O. proti rozhodnutí Krajského soudu Ústí nad Labem jako účastníku řízení.

Stěžovatel se návrhem k OS v Mostě, ve smyslu z. č.

87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, domáhal proti odpůrci, Městskému podniku bytového hospodářství v Litvínově, vydání těchto nemovitostí: 1/2 domu, čp.

575 a parcelu č.

331, zapsané na LV č.

1 pro k. ú.

L., obec L.

Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 13.

1993 sp. zn.

8 C 2924/91 žalobu na vydání nemovitostí zamítl.

Odvolací soud v Ústí nad Labem rozsudek napadený odvoláním stěžovatele prozkoumal a v plném rozsahu jej potvrdil svým rozhodnutím ze dne 8.

1993 sp. zn.

10 Co 329/93.

Stěžovatel podal v zákonné 60-ti denní lhůtě dne 4.

11.

1993 k Ústavnímu soudu ČR stížnost podle § 72 odst.

1 písm. a) zák.č.

182/93 Sb. a poukazuje na porušení čl.

11 odst.

1 a 4 Listiny základních práv a svobod.

Ke stížnosti přiložil plnou moc své právní zástupkyně a rozsudek KS v Ústí nad Labem sp. zn.

10 Co 329/93.

Stížnost, která směřuje proti rozhodnutí KS v Ústí nad Labem, jako soudu odvolacího, odůvodnil tím, že se domnívá, že pravomocným rozhodnutím bylo v řízení, jehož byl účastníkem, porušeno jeho základní právo ve smyslu čl.

11 odst.

1 a 4 Listiny základních práv a svobod a navrhuje zrušení citovaného rozsudku.

Posledními vlastníky shora uvedených nemovitostí byli rodiče navrhovatele, a to každý z jedné poloviny.

Ideální 1/2, náležející otci navrhovatele, byla v prosinci 1946 konfiskována na základě dekretu presidenta republiky č.

108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.

Ohledně majetku matky stěžovatele konkrétní konfiskační výměr nebyl vydán.

Z této skutečnosti navrhovatel dovozuje, že přechod vlastnictví z ideální 1/2 nemovitostí na stát, na základě dekretu č.

108/1945 Sb.- tj. ex lege, nenastal.

Jak uvádí, existence konfiskačního výměru je předpokladem pro možnost použití opravných prostředků, (lze se odvolat k Zemskému národnímu výboru v Praze), s uvedením konkretizace rozsahu provedené konfiskace.

Státní orgány v roce 1951 odepřely matce navrhovatele možnost vykonávat vlastnická práva k 1/2 nemovitostí.

Tímto postupem došlo k převzetí 1/2 nemovitostí státem bez právního důvodu.

Stěžovatel dále namítá, že v případě, že všechny úkony spojené s osobami státně nespolehlivými učiněné v době nesvobody jsou právně neplatné, je takováto argumentace v přímém rozporu jak s dekretem presidenta republiky č.

5/1945 Sb., tak i se zákonem č.

128/1946 Sb.

Nadto pak odvolací soud podle názoru stěžovatele pochybil v tom, že mu nebylo povoleno dovolání, ačkoli ve věcech restitučních, podle názoru bývalého Ústavního soudu ČSFR, jde o takový zásah do práv občana, že by povolení dovolání bylo na místě.

Stěžovatel se domnívá, že pravomocným rozhodnutím bylo v řízení, jehož byl účastníkem, porušeno jeho základní právo.

Navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako soudu odvolacího, zrušil.

Ústavní soud si vyžádal k projednávání spis vedený v předmětné věci u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn.

2924/91.

Ze spisového materiálu bylo zjištěno následující: Obytný dům čp.

575 s parcelou č.

331 k. ú.

L., získali do vlastnictví na základě kupní smlouvy dne 10.

1941 rodiče stěžovatele, a to každý 1/2.

Oba rodiče byli německé národnosti, otec padl jako německý voják v roce 1944.

Konfiskačním výměrem vydaným okresním Národním výborem v Mostě ze dne 20.

12.

1946 č.j.

33489/46-XII-20- b) o 16 došlo ke konfiskaci majetku E.

O., na základě dekretu presidenta republiky č.

108/1945.

Kromě domu byla konfiskována i obchodní jednotka v domě, včetně skladiště zboží a peněžitý vklad.

Navrhovatel požádal ve smyslu § 6 odst.

2 zák. č.

87/1991 Sb.- povinnou osobu - Městský podnik bytového hospodářství Litvínov, o vydání nemovitostí.

Žádost Městský podnik bytového hospodářství odmítl s tím, že nemovitosti vydat nelze s ohledem na důvod konfiskace (dekret č.

108/45 Sb.).

Stěžovatel proto podal k OS v Mostě návrh na vydání 1/2 čp.

575 s parc. č.

331. k. ú.

L. proti shora uvedenému odpůrci, neboť jak uvádí, jedná se o majetek po matce, která zemřela 27.

1975.

V průběhu řízení navrhovatel rozšířil svůj návrh ve smyslu ust. § 2 odst.

1 z.č.

243/1992 Sb. i na 1/2 nemovitosti po zemřelém otci.

Sdělením Okresního úřadu v Mostě - finančního referátu - bylo potvrzeno, že dům čp.

575 s parcelou č.

331 k.ú.

L. byl konfiskován, jako majetek otce stěžovatele, výměrem ONV v Mostě ze dne 20.

12.1946 č.j.

33489/46-XII-20-b/0-16, který se však ve spise nenachází.

Odvolání na zrušení konfiskace podané v roce 1948 matkou stěžovatele bylo Zemským národním výborem v Praze zamítnuto.

Zamítnutí žádosti bylo roce 1951 Krajským národním výborem v Ústí nad Labem potvrzeno.

V roce 1975 opětovně žádala matka stěžovatele o vrácení id. poloviny majetku.

Sdělením SKNV v Ústí nad Labem č.j. fin.

7968/74/La ze dne 12.

1975 byla žádost zamítnuta s odůvodněním, že žadatelka je hlášena od roku 1939 až do doby skončení okupace jako osoba německé národnosti, s řečí německou, a proto došlo ke konfiskaci jejího majetku podle dekretu presidenta republiky č.

108/1945 Sb. ex lege.

Tato skutečnost je dále potvrzena sdělením Stát. notářství v Mostě, ke spisu č.j.

D 464/46.a č.j.D 156/75 ze dne 15.

1992, které dále uvádí, že na LV č.

1 obce L., v k.ú.

L. je důvod přechodu vlastnictví na stát u obou manželů O. totožný, tj. konfiskace majetku podle dekretu presidenta republiky č.

108/1945 Sb.

O vydání výměru nelze pochybovat, neboť skutečnosti uvedené ve výměru potvrzuje vyhláška ONV v Mostě č.j.

33489 ze dne 6.

1947, založená v materiálech OÚ v Mostě.

V průběhu řízení před OS v Mostě navrhovatel omezil svůj doplňující návrh v tom směru, že žádá vydání pouze id.

1/2 nem. po zemřelé matce.

Rozsudkem OS v Mostě č.j.

8 C 2924/91-30 ze dne 13.

1993 byl návrh navrhovatele v plném rozsahu zamítnut.

V odůvodnění soud uvedl, že ve smyslu § 4 odst.

1 z.č.

87/91 Sb. je nepochybně odpůrce osobou povinnou a navrhovatel dle § 5 odst.

2 zák.č.

87/91 Sb. včas vyzval odpůrce k vydání nemovitostí.

Soud vyvozuje z předložených listinných důkazů, že majetek, po rodičích stěžovatele byl konfiskován celý, neboť oba rodiče splňovali podmínky konfiskace podle § 1 cit. dekretu, i když u matky navrhovatele nedošlo ke konkrétnímu vydání konfiskačního výměru.

V případě otce stěžovatele se jedná o osobu, která splňuje podmínky § 1 dekretu presidenta republiky č.

33/1945 Sb.

Občanství matce stěžovatele, bylo vráceno v prosinci 1945.

V případě nároků na vrácení nemovitého majetku lze užít pouze zákona č.

87/91 Sb., neboť i když část zastavěné parcely č.331 je vedena jako zahrada, není možná aplikace zákona č.

229/91 Sb. a zákona č.

243/92 Sb., protože nejde o zemědělskou půdu využívanou k zemědělské výrobě (ust. § 1 odst.4 uvedeného zákona).

Jako rozhodující otázku si soud vytkl posoudit, zda nabytí majetku státem na základě konfiskace ( dekretem č.

108/45 Sb.), je právně významným faktem z hlediska jediného rozhodného zákona, a to zákona č.

87/91 Sb., tj., zda se tento zákon může dotýkat i případných následků některých majetkových a jiných křivd (§ 1) konfiskačním výměrem založených.

Zákon č.

87/91 Sb. uvádí jako rozhodné období pro posouzení restitučních nároků dobu od 25.

1948 do 1.

1990.

Pro oblast občansko-právních vztahů je dále významné ustanovení § 6 odst.1-2 z.č.87/91 Sb. (tj., kdy nastupuje povinnost věc vydat ve vztahu k důvodu přechodu vlastnictví na stát).

Použití § 6 odst.

1 písm. a-h z. č.

87/91 Sb. není možné, neboť nelze hovořit v dané věci ani o znárodnění ani o vyvlastnění za náhradu.

Další možností je použití § § 6 odst.2 zákona ve vztahu k ustanovení § 2 odst.1 písm. c), tj. povinnost věc vydat a dále případy převzetí majetku státem bez uvedení právního důvodu.

Politickou perzekucí uvedenou v zákoně je nutno vyloučit společně s postupy porušujícími obecně uznávaná lidská práva a svobody, neboť právním důvodem odnětí majetku je konfiskace na základě dekretu prezidenta republiky č.

108/1945 Sb.

Pokud by bylo možno spojovat konfiskaci nikoli ex lege, ale pouze v souvislosti se správním rozhodnutím ve smyslu ust. § 1 odst.4 dekretu, pak by se včetně časového posunu v takových majetkových důsledcích mohlo jednat o majetkové důvody ve smyslu § 2 odst.

1 z. č.

87/91 Sb.

Správní akt - konfiskační výměr k polovině nemovitostí vydán nebyl, ale přesto neodpadl zákonný důvod k převzetí takového majetku, jak uvádí dekret presidenta republiky č.

108/45 Sb.

Rozhodnutí správního orgánu mohlo pouze identifikovat majetek podléhající konfiskaci z hlediska evidenčního a poskytnout možnost vyvinit se osobě německé nebo maďarské národnosti dle § 1 - 2 dekretu č.

108/45 Sb.

Této možnosti, jak vyplývá z listinných důkazů, matka stěžovatele využila, ale bez úspěchu.

Osvědčení o nabytí československého občanství získala matka stěžovatele až

13. 12. 1945, tj. po nabytí účinnosti shora uvedeného dekretu (účinný ke dni vyhlášení, tj. k 30. 10. 1945). Je tedy třeba dovodit, že vydání případného výměru o konfiskaci majetku by nic nezměnilo na skutečnosti, že konfiskace celé nemovitosti proběhla již ze zákona ke dni jeho účinnosti, tj. k 30. 10. 1945, tedy mimo rozhodné období uvedené v zákoně č. 87/91 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Soud s ohledem na tyto úvahy návrh jako nedůvodný v celém rozsahu zamítl. Navrhovatel podal proti citovanému rozsudku odvolání. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu 1. stupně v tom, že konfiskace majetku nastávala ex lege, aniž by byla konkretizována tzv. konfiskačním dekretem. Krajský soud po přezkoumání napadeného rozsudku OS a předchozího řízení v Mostě tento rozsudek v plném rozsahu potvrdil. V odůvodnění se ztotožnil s hodnocením důkazů OS v Mostě a dále uvedl, že navrhovatel není osobou oprávněnou ve smyslu ust. § 3 z. č. 87/91 Sb., naproti tomu zdůraznil, že podle § 1 odst. 1 čl. 2 dekretu presidenta republiky č. 108/1945 se s konečnou platností a bez náhrady konfiskoval veškerý movitý a nemovitý majetek, jenž byl ve vlastnictví všech osob německé nebo maďarské národnosti, bez ohledu na státní příslušnost. Je tedy nutné dovodit, že konfiskace vyplývala přímo z citovaného právního předpisu a ve správním řízení byly řešeny pouze připadné výjimky z konfiskace. Ústavní soud ČR při hodnocení případu dospěl k závěru, že obecně platí a existuje rovina dekretů, zákonů a rovina správních aktů, ale tuto problematiku není důvodu aktualizovat, protože může nastat situace, že správní akt (tak, jak se s ním počítá v § 1 z.č. 87/91 Sb.) bude spadat i do období rozhodného z hlediska zákona č. 87/91 Sb. k únoru 1948 - až listopadu 1989. Zákonodárce proto na tyto případy pamatoval a výslovně se jich dotkl v § 1 odst. 5 z. č. 87/91 Sb. tím, že stanovil, že zákon č. 87/91 Sb. nelze použít pro případy, kdy byl majetek získán v době nesvobody osobami státně nespolehlivými nebo v důsledku rasové persekuce. Sám zákon tedy problematiku přechodu vlastnictví ze zákona nebo až v souvislosti se správním aktem řeší a to tím, když upravuje předmět úpravy v § 1 odst. 5 z.č. 87/91 Sb. tak, jak bylo již konstatováno shora, totiž, že zákon č.87/91 Sb. nelze použít, když byl majetek získán v době nesvobody. Předmětná nemovitost byla nabyta osobou státně nespolehlivou a v době nesvobody. Protože navrhovatel neprokázal, že jeho matka, je osobou spadající pod výjimku osob dle § 1 odst. 2 dekretu č. 108/45 Sb., nelze v daném případě aplikovat zákon č. 87/91 Sb. Proto není návrh navrhovatele důvodný a byl zcela správně soudy obou stupňů zamítnut. Nedošlo rovněž k porušení lidských práv a svobod ve smyslu Listiny základních práv a svobod. Poučení: Proti tomuto nálezu se nelze odvolat. V Brně dne 23. 2. 1994