Detail rozhodnutí

27 Cdo 3102/2024

Soud: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:27.CDO.3102.2024.1
Datum: 28. 1. 2026
Stav textu: plný text dostupný

27 Cdo 3102/2024-527 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně AIS Automotive Interior Systems Lany s. r. o. , se sídlem v Lánech, Zámecká 763, PSČ 270 61, identifikační číslo osoby 27462153, zastoupené Mgr. Václavem Zelenkou, advokátem, se sídlem v Praze 3, Velehradská 88/1, PSČ 130 00, proti žalovanému Ing. Františku Jílkovi, zastoupenému JUDr. Martinem Zikmundem, advokátem, se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, PSČ 301 00, o zaplacení 177.060 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn.

49 Cm 358/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2024, č. j. 2 Cmo 187/2023-506, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: [1] Žalobou ze dne 15. 10. 2013 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 177.060 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, kterou jí měl žalovaný (jenž v době od 1. 5. 2009 do 30. 6. 2012 zastával funkci jednatele žalobkyně) způsobit tím, že na základě uzavřené smlouvy o dílo ze dne 21.

6. 2011 převzal dílo dokončené pouze z poloviny, tuto vadu u zhotovitele neuplatnil a nechal zhotoviteli proplatit cenu díla v plné výši. Tímto (tvrzeným) porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře měla žalobkyni vzniknout škoda ve výši poloviny ceny díla. [2] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 10. 2023, č. j. 49 Cm 358/2013-456, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 177.060 Kč s příslušenstvím (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok III.). [3] Jde přitom již o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

První rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2016, č. j. 49 Cm 358/2013-122, kterým soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 177.060 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.), k odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 12. 2016, č. j. 8 Cmo 162/2016-143, potvrdil v části, jíž byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni 177.060 Kč [písmeno a) výroku], zrušil jej ve zbývající části výroku I. a ve výroku II. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení [písmeno b) výroku].

Nejvyšší soud k dovolání žalovaného rozsudkem ze dne 15. 11. 2017, č. j. 27 Cdo 1878/2017-166, rozsudek odvolacího soudu v části písmene a) výroku, jakož i rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v části, jíž byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni 177.060 Kč, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Druhý rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2021, č. j. 49 Cm 358/2013-342, kterým soud prvního stupně opětovně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 177.060 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok III.), k odvolání žalobkyně i žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16.

5. 2022, č. j. 2 Cmo 230/2021-383, ve výrocích I. a III. potvrdil (první výrok), změnil jej ve výroku II. (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). Nejvyšší soud k dovolání žalovaného rozsudkem ze dne 21. 6. 2023, č. j. 27 Cdo 2608/2022-408, rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [4] Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [5] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst.

1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [6] Dovolatel v dovolání (podle obsahu) namítá, že soudy nižších stupňů neodstranily „rozpory v závěrech znaleckých posudků, a tudíž mělo být přistoupeno ke zhotovení revizního znaleckého posudku“. [7] Z judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu § 127 a § 127a o. s. ř. k hodnocení znaleckých posudků se podává, že: 1) Znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají.

Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. 2) Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru.

3) Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce.

4) Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí.

Jinými slovy, o přezkoumání dvou vzájemně rozporných znaleckých posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, lze rozhodnout jen tehdy, neodstraní-li tento rozpor soud sám po slyšení obou znalců. K tomu viz za mnohá rozhodnutí například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, či ze dne 16.

10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, či ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1054/13. [8] Nejvyšší soud nemá pochyb o tom, že soudy nižších stupňů v projednávané věci při dokazování znaleckými posudky a následně při hodnocení těchto důkazů závěry plynoucí z judikatury Nejvyššího soudu plně respektovaly a nepominuly žádné okolnosti, jež v průběhu řízení vyšly najevo.

Soud prvního stupně provedl (opakovaný) výslech obou znalců a přesvědčivě pak vysvětlil, z jakých důvodů vyšel z oponentního znaleckého posudku Ing. Petra Hlásného, CSc., nikoli z posudku Ing. Zdeňka Němce. Nesouhlas dovolatele s tímto hodnocením nepředstavuje přípustný dovolací důvod. [9] Tento závěr ostatně Nejvyšší soud přijal již ve svém předchozím kasačním rozhodnutí (sp. zn. 27 Cdo 2608/2022). Odůvodnění soudů ohledně toho, proč vyšly ze znaleckého posudku Ing. Petra Hlásného, CSc., je téměř totožné a nezměnila na něm ničeho ani skutečnost, že soud prvního stupně (v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu) předložil oběma znalcům k posouzení cenové nabídky společností EKOSYS - RODINNÉ DOMY s. r. o., SBS group s. r. o. a Stavební společnosti SIPA s. r. o. s tím, zda mohou ovlivnit jejich závěr o výši obvyklé ceny provedených prací.

Znalec Ing. Petr Hlásný, CSc. (z jehož posudku soud prvního stupně vyšel), uvedl, že předložené nabídky „nemohly ... ovlivnit jeho závěr o výši obvyklé ceny provedených prací“. Znalec Ing. Zdeněk Němec uvedl, že cenové nabídky jsou „uvnitř jeho cenového rozpětí“, kromě cenové nabídky EKOSYS - RODINNÉ DOMY s. r. o., jež se pohybuje „pod dolní mezí jeho znaleckého posudku ... ve výši jednoho promile“, přičemž tento rozdíl označil za „zanedbatelný“. Závěry obou znalců tedy nedoznaly oproti předchozímu rozhodnutí soudů nižších stupňů žádných změn. [10] Přípustnost dovolání nezakládá ani nesouhlas dovolatele s tím, že soud prvního stupně nepřipustil vyjádření znalce Ing.

Petra Hlásného, CSc., k výpovědi znalce Ing. Zdeňka Němce. Ač zákon konfrontaci znalců nezapovídá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2217/2017), postačí, pokud soud k odstranění rozporů mezi znaleckými posudky oba znalce vyslechne a odůvodní, proč vyšel z daného znaleckého posudku (viz výše). [11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28.

1. 2026 JUDr. Marek Doležal předseda senátu