Detail rozhodnutí

30 Cdo 903/2024

Soud: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.903.2024.1
Datum: 24. 4. 2024
Stav textu: plný text dostupný

30 Cdo 903/2024-356 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně TEAM OF PASSION s.r.o. , IČO 05047226, se sídlem v Českém Těšíně, Alšova 1937/27, zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Českobratrská 1403/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 1 323 306,15 PLN, 26 383,84 EUR a 62 722,76 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn.

14 C 137/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2023, č. j. 91 Co 117/2023-319, takto: I. Řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 12. 2022, č. j. 14 C 137/2021-270, se zastavuje . II. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2023, č. j. 91 Co 117/2023-319, se odmítá . III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala náhrady škody ve výši 1 323 306,15 PLN, 26 383,84 EUR a 62 722,76 Kč s příslušenstvím, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem Krajského státního zastupitelství v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 1 KZN 4188/2016 a nezákonným rozhodnutím Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 14. 3. 2018, č. j. 8 VZN 288/2017-24, podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č.

358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Škoda představovala zajištěné peněžní prostředky žalobkyně, které byly v důsledku nesprávného úředního postupu Krajského státního zastupitelství v Ostravě poukázány z účtů žalobkyně u bankovních institucí v České republice na účty polské prokuratury v Katowicích. K podané ústavní stížnosti Ústavní soud v nálezu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1355/18, konstatoval, že zásahem Krajského státního zastupitelství v Ostravě spočívajícím v udělení pokynu peněžnímu ústavu k převedení zajištěných peněžních prostředků z účtu žalobkyně a vyrozuměním Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 14.

3. 2018, č. j. 8 VZN 288/2017-24, byla porušena základní práva žalobkyně zaručená v čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 12. 2022, č. j. 14 C 137/2021-270, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částky 1 323 306,15 PLN, 26 383,84 EUR a 62 722,76 CZK s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p. a. z jistiny od 12.

1. 2018 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 4. Rozsudek soudu prvního stupně i rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, které Nejvyšší soud posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.

1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 5. V posuzované věci žalobkyně dovoláním napadla nejen rozhodnutí odvolacího soudu, ale výslovně též rozhodnutí soudu prvního stupně (č. l. 326), které v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje).

Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 6. Dovolání do celého rozsahu rozsudku odvolacího soudu pak Nejvyšší soud podle § 243c odst.

1 o. s. ř. odmítl. 7. Otázka, zda protiprávní poukázání finančních prostředků českým orgánem činným v trestním řízení prostřednictvím bankovní instituce do cizí země a mimo kontrolu českých orgánů představuje zmenšení majetku na straně žalobkyně a zda takové zmenšení majetku představuje škodu na straně žalobkyně, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že tvrzená majetková újma žalobkyni dosud nevznikla, neboť nenastalo žádné zmenšení jejího majetku, byť s danými prostředky žalobkyně nemůže volně disponovat.

Peněžní prostředky žalobkyně se nadále nachází na účtech polské prokuratury, přičemž trestní řízení před polskými orgány není skončeno a jeho výsledek nelze předjímat. Nelze tedy vyloučit ani možnost, že tyto prostředky budou, ať již v průběhu trestního řízení nebo po jeho skončení s ohledem na jeho výsledek, vráceny žalobkyni (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2023, sp. zn. 30 Cdo 1613/2023, vydané ve skutkově obdobné věci, nebo např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2003, sp. zn.

25 Cdo 803/2003, uveřejněný pod č. 6/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1536/2003, a ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010, uveřejněný pod č. 48/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, týkající se sice neuspokojení nároku při likvidaci nebo v konkursním řízení, jak namítá v dovolání žalobkyně, avšak stojící shodně jako posouzení odvolacího soudu v této věci na závěru, že vznik škody na straně poškozeného je jedním ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu podle hmotného práva a že škoda musí existovat nejpozději v době, kdy soud o uplatněném nároku rozhoduje, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.

10. 2011, sp. zn. 28 Cdo 841/2011, týkající se věci vydané podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1249/2014, ve kterém dovolací soud judikoval, že škoda při neoprávněném zadržování věci vzniká teprve okamžikem ztráty či zničení věci, nebo přechodem vlastnického práva k věci na třetí osobu, nikoli okamžikem odcizení věci). 8. Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu také ve výroku I, kterým odvolací soud potvrdil nákladový výrok II rozsudku soudu prvního stupně, a ve výroku II o nákladech odvolacího řízení, podle § 238 odst.

1 písm. h) o. s. ř. však není dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení přípustné. Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu dovolání žalobkyně odmítl jako objektivně nepřípustné. 9. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). 10. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 4. 2024 JUDr. Pavel Simon předseda senátu