Detail rozhodnutí

29 Cdo 3753/2023; 29 Cdo 3754/2023

Soud: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.3753.2023.1
Datum: 22. 12. 2023
Stav textu: plný text dostupný

29 Cdo 3753, 3754/2023-186 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce P. R. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 195 417 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. dubna 2021, č. j. 11 Co 136/2021-34, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Co 136/2021, o dovolání žalobce proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2021, č. j.

11 Co 136/2021-42, a ze dne 18. února 2022, č. j. 11 Co 136/2021-43q, a proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. ledna 2022, č. j. 4 Co 300/2021-43g, a ze dne 22. srpna 2022, č. j. 4 Co 91/2022-43ad, takto: I. Dovolací řízení vedená u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 3753/2023 a 29 Cdo 3754/2023 se spojují ke společnému řízení. II. Dovolací řízení se zastavuje . III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění: 1. Žalobce (P. R.) se žalobou podanou dne 20. července 2020 domáhá vůči žalované (České republice – Ministerstvu spravedlnosti) zaplacení částky 195 417 Kč s příslušenstvím. Řízení je (po rozhodnutí o věcné příslušnosti) vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 223/2020. 2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. března 2021, č. j. 17 C 223/2020-26, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 22. dubna 2021, č. j.

11 Co 136/2021-34, byla pravomocně zamítnuta žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků. Proti těmto rozhodnutím podal žalobce dne 7. července 2021 žalobu pro zmatečnost a zároveň podal žádost o osvobození od soudních poplatků. Po vyloučení části věci k samostatnému řízení se u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Co 136/2021 nadále vede řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. dubna 2021, č. j. 11 Co 136/2021-34, z důvodů uvedených v § 229 odst.

3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). 3. Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 Co 136/2021-42 , zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků (bod I. výroku), zamítl návrh žalobce na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (bod II. výroku) a vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč za řízení o žalobě pro zmatečnost (bod III. výroku). 4.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. ledna 2022, č. j. 4 Co 300/2021-43g , potvrdil usnesení soudu prvního stupně v bodech I. a II. výroku (první výrok) a odmítl odvolání proti bodu III. výroku soudu prvního stupně (druhý výrok). 5. Proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2021 a Vrchního soudu v Praze ze dne 5. ledna 2022 podal žalobce dovolání datované dne 14. března 2022; s oučástí dovolání byla mimo jiné nová (další) žádost o osvobození od soudních poplatků.

Dovolací řízení je vedeno u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 3753/2023. 6. V reakci na opakovanou výzvu ze dne 17. ledna 2022 k zaplacení soudního poplatku za řízení o žalobě pro zmatečnost žalobce podal (novou) další žádost o osvobození od soudních poplatků. Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. února 2022, č. j. 11 Co 136/2021-43q, řízení o opakované žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků zastavil (bod I. výroku), zamítl žádost o ustanovení zástupce (bod II. výroku), zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost (bod III. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod IV. výroku).

7. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. srpna 2022, č. j. 4 Co 91/2022-43ad, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud se ztotožnil s posouzením věci soudem prvního stupně, zejména pak se závěrem, že řízení o žalobě pro zmatečnost musí být pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 8. Proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2022 a Vrchního soudu v Praze ze dne 22. srpna 2022 podal žalobce dovolání datované dne 26. října 2022; s oučástí dovolání byla mimo jiné nová (další) žádost o osvobození od soudních poplatků.

Dovolací řízení je vedeno u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 3754/2023. 9. Městský soud v Praze vyzval žalobce k zaplacení soudních poplatků za uvedená dovolací řízení usneseními ze dne 12. září 2022, č. j. 11 Co 136/2021-43ag, a ze dne 6. prosince 2022, č. j. 11 Co 136/2021-43al. Žalobce soudní poplatky splatné podáním dovolání nezaplatil, místo toho podal novou (další) žádost o osvobození od soudních poplatků datovanou dne 27. prosince 2022. 10. Při předložení věci k rozhodnutí o podaných dovoláních Městský soud v Praze uvedl, že nepřistoupil k zastavení dovolacích řízení pro nezaplacení soudního poplatku, protože by se tím řízení „zacyklilo donekonečna“.

11. Nejvyšší soud spojil dovolací řízení vedená pod sp. zn. 29 Cdo 3753/2023 a 29 Cdo 3754/2023 ke společnému řízení (§ 112 odst. 1, § 243b o. s. ř.). 12. Dovolání výslovně směřují i proti usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. srpna 2021 a 18. února 2022. K projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně však není dána funkční příslušnost soudu; Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ v tomto rozsahu bez dalšího zastavil podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn.

29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i judikaturu na něj navazující, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2021, sp. zn. 27 Cdo 851/2021, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2023, sp. zn. 27 Cdo 3132/2022, jež byla p ř ijata ve v ě ci téhož dovolatele). 13. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší.

Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle odst. 2 téhož ustanovení zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem. 14. Nejvyšší soud souhlasí s procesním postupem soudu prvního stupně, který po podání dovolání vyzval dovolatele k zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení, avšak o jeho dalších opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků již nerozhodoval. N ejvyššímu soudu je totiž z ú ř ední č innosti známo, že žalobce dlouhodob ě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neur č itých, pop ř ípad ě ned ů vodných žalob, p ř i č emž po zahájení ř ízení podává mimo ř ádné množství vesm ě s neod ů vodn ě ných procesních podání, v č etn ě opakovan ě zamítaných návrh ů na osvobození od soudních poplatk ů a ustanovení zástupce, jakož i opravných prost ř edk ů v č etn ě opravných prost ř edk ů nep ř ípustných (srov. též záznam ze dne 25. března 2022, č. l.

155). Takové dlouhodobé a cílené po č ínání žalobce lze jednozna č n ě ozna č it za obstruk č ní a sudi č ské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, č i ze dne 27. ř íjna 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. zá ř í 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. zá ř í 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 4. b ř ezna 2021, sp. zn.

27 Cdo 46/2021, nebo ze dne13. zá ř í 2022, sp. zn. 30 Cdo 2424/2022). 15. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podávání opakovaných nedůvodných žádostí o osvobození od soudních poplatků je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle § 41 odst.

3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016). O žádostech dovolatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (z řad advokátů) podle § 30 a § 138 o. s. ř., bylo obecnými soudy v souvislosti s jednotlivými podáními dovolatele již mnohokrát rozhodováno, a to i v rámci tohoto řízení, když proti pravomocnému rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků (č. l. 42 a 43g) není dovolání (objektivně) přípustné ve smyslu § 238 odst.

1 písm. i/ o. s. ř. Dovolatel pak v souvislosti s nyní projednávanými dovoláními nijak nedoložil změnu majetkových poměrů, jež by osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 o. s. ř. odůvodňovala. 16. Nejvyšší soud proto (spojená) dovolací řízení zastavil podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích, přičemž tak v souladu s § 243f odst. 2 o. s. ř. učinil předseda senátu. 17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá) 18.

Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. 12. 2023 Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu