Detail rozhodnutí

28 Cdo 975/2023

Soud: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.975.2023.1
Datum: 26. 4. 2023
Stav textu: plný text dostupný

28 Cdo 975/2023-498 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) H. S. , narozené XY, bytem XY, b) I. M. , narozeného XY, bytem XY, c) L. K. , narozené XY, bytem XY, všech zastoupených JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, a d) M. P. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3 – Žižkov, Husinecká 1024/11a, o převodu jiného zemědělského pozemku oprávněným osobám, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn.

12 C 168/2018, o dovolání žalobců a) až c) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 5. 2022, č. j. 10 Co 6/2020-430, takto: I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 5. 2022, č. j. 10 Co 6/2020-430, se mění tak, že namísto původní žalobkyně b) A. P., narozené XY, zemřelé dne 19. 12. 2020, naposledy bytem XY, bude v řízení pokračováno s L. K., narozenou XY, v bytem XY. II. Žalobce d) nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í : 1. Usnesením ze dne 17. 5. 2022, č. j. 10 Co 6/2020-430, Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl o procesním nástupnictví na žalující straně (§ 107 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) tak, že namísto původní žalobkyně b) A. P. [narozené XY, naposledy bytem XY] bude – vedle dosavadních žalobců H. S. a I.

M. – v řízení pokračováno s L. K., narozenou XY, bytem XY, a M. P., narozeným XY, bytem XY. 2. Krajský soud v Ústí nad Labem tak rozhodl jako soud odvolací ve věci, v níž žalobci uplatňují právo na převod jiného (náhradního) zemědělského pozemku podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, v situaci, kdy vyšlo najevo, že původní žalobkyně b) A. P. v průběhu odvolacího řízení (jehož předmětem byl přezkum rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 15.

8. 2019, č. j. 12 C 168/2018-287), zemřela. 3. Povaha věci, jejímž předmětem je majetkový nárok přecházející na dědice, podle odvolacího soudu umožňuje v řízení pokračovat a procesními nástupci za odvolacího řízení (dne 19. 12. 2020) zemřelé žalobkyně b) A.

P. (jež ztratila způsobilost být účastnicí řízení; § 19 o. s. ř.) jsou podle § 107 odst. 2 o. s. ř. všichni její dědici, dcera zůstavitelky L. K. a zůstavitelčin syn M. P., jimž bylo potvrzeno nabytí dědictví – usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 9. 2021, č. j. 34 D 346/2021-92, kterým byla schválena dědici uzavřená dohoda o rozdělení pozůstalosti. 4. Usnesení odvolacího soudu o procesním nástupnictví napadli dovoláním žalobci a) až c). Nesprávnost rozhodnutí spatřují v tom, že soud – navzdory učiněným zjištěním, jež se podávají z rozhodnutí soudu o schválení dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti a potvrzení nabytí dědictví, dle kterého převzala právo na poskytnutí náhradních zemědělských pozemků toliko pozůstalá dcera L.

K. – povolal do řízení jako procesní nástupce v rozporu s ustanovením § 107 odst. 2 o. s. ř. oba dědice zemřelé žalobkyně A. P. Proto žalobci navrhují, aby zmíněné pochybení bylo reparováno změnou napadeného usnesení (v tom směru, že v řízení bude pokračováno toliko s L. K. coby procesní nástupkyní původní žalobkyně b/), případně jeho zrušením a vrácením věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 5. Se závěry obsaženými v napadeném usnesení, v němž je označován za dalšího procesního nástupce zemřelé žalobkyně b), nesouhlasí ani M.

P. (jak plyne i z obsahu jeho podání z 22. 8. 2002, v němž požaduje ukončení své účasti v řízení s ohledem na výsledky pozůstalostního řízení). 6. Žalovaná proti usnesení o procesním nástupnictví námitky nevznáší. 7. Dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (žalobci, o jejichž právech a povinnostech má být jednáno), zastoupenými advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje povinné náležitosti podle § 241a odst.

2 o. s. ř. 8. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a o. s. ř., neboť jím bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka. 9. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. 10. Podle ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat.

Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. 11. Podle ustanovení § 107 odst. 2 o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. 12. Podle ustanovení § 1670 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nabytí dědictví potvrzuje soud.

Soud potvrdí nabytí dědictví osobě, jejíž dědické právo bylo prokázáno. 13. Povahou věci se z hlediska ustanovení § 107 odst. 1 věty první o. s. ř. rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení a spočívá v posouzení, zda práva a povinnosti, o něž v řízení jde, přešla (mohla přejít) podle hmotného práva ze zaniklého účastníka na někoho jiného. Umožňuje-li povaha věci pokračování v řízení, soud dále posoudí, zda v řízení je možné pokračovat ihned nebo zda řízení musí být přerušeno. Okolnost, zda je možné v řízení ihned pokračovat, se odvíjí od povahy předmětu řízení a od osoby, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě též od stavu řízení, v němž jsou zjišťováni její právní nástupci.

14. Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde; usnesení o tom, s kým bude v řízení pokračováno na místě zemřelé fyzické osoby jako s dědicem, soud přijímá s výhradou změny poměrů (přiměřeně srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 220/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.

12. 2014, sp. zn. 31 Cdo 1170/2012). 15. Podává-li se z odvolacím soudem učiněných zjištění, že v době jeho rozhodování o procesním nástupnictví žalobkyně A. P. (ztrativší úmrtím dne 19. 12. 2020 způsobilost být účastnicí řízení; § 19 o. s. ř.) již zde bylo pravomocné rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví podle současně schválené dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti (dle obsahu spisu rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 9. 2021), podle níž právo na poskytnutí náhrady za nevydané pozemky z rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu ze dne 10.

10. 2002, č. j. PÚ 580/02, nabývá výlučně dcera zůstavitelky L. K. (jež tak sama vstoupila do práva žalobkyně A. P., o které v tomto řízení jde), neobstojí v konfrontaci s uvedeným odvolacím soudem přijatý závěr, že procesními nástupci žalobkyně ve smyslu § 107 odst. 2 o. s. ř. jsou oba její dědici, tedy vedle L. K. i syn zůstavitelky M. P. 16. Protože napadené usnesení odvolacího soudu není správné a protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí [§ 243d písm. b) o. s. ř.].

17. V situaci, kdy pro žalobce d) je usnesení dovolacího soudu rozhodnutím, jímž se pro něj řízení končí, v poměru k němu bylo rozhodováno i o nákladech dovolacího řízení a jemu předcházejícího odvolacího řízení (srov. § 142 odst. 1, § 151 odst. 1 věta první, § 224 odst. 1 a 2, § 243c odst. 3 věta první o. s. ř.); vycházeje z obsahu spisu však tomuto žalobci ani žalované žádné účelně vynaložené náklady (o jejichž náhradě by bylo lze uvažovat) nevznikly.

V případě ostatních účastníků lze o nákladech řízení rozhodnout v rozhodnutí, kterým se řízení končí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 4. 2023 Mgr. Petr Kraus předseda senátu