Detail rozhodnutí

26 Cdo 1741/2022

Soud: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.1741.2022.1
Datum: 16. 8. 2022
Stav textu: plný text dostupný

26 Cdo 1741/2022-156 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně J. H. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem se sídlem ve Svinařově, Hlavní 241, proti žalované V. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Lukešem, advokátem se sídlem v Praze, Vršovická 7/27, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn.

16 C 216/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2022, č. j. 72 Co 386/2021-136, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 12. 1. 2022, č. j. 72 Co 386/2021-136, jímž potvrdil výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 26. 8. 2021, č. j.

16 C 216/2019-110, kterým určil, že výpověď ze dne 18. 9. 2019 z nájmu tam blíže vymezeného bytu je neoprávněná, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné. Předně je třeba zdůraznit, že námitkami, jimiž dovolatelka zpochybnila správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování (zejména závěr, že důvodem předmětné výpovědi z nájmu bytu byla snaha o zvýšení nájemného), zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem (soudem prvního stupně) prostřednictvím skutkových námitek a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst.

1 o. s. ř. Dovolání v části, v níž dovolatelka namítá, že soudy vycházely z důkazů navržených žalobkyní až poté, co již bylo řízení koncentrováno, neobsahuje řádné vymezení předpokladů jeho přípustnosti (§ 241a odst. 2, 3 o. s. ř.); dovolatelka ve skutečnosti nevymezuje žádnou právní otázku procesního práva, ale pouze soudům vytýká, že řízení zatížily vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné (§ 237-238a o. s. ř.), samy o sobě – i kdyby byly dány – přípustnost dovolání nezakládají.

Závěr odvolacího soudu (soudu prvního stupně) o neoprávněnosti výpovědi, který dovolatelka zpochybnila prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu (nesprávné právní posouzení), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích vyslovil a odůvodnil závěr, že má-li byt, jehož nájem je vypovídán, užívat pronajímatel, je výpovědní důvod podle § 2288 odst. 2 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), naplněn bez dalšího; pro posouzení oprávněnosti výpovědi z nájmu není významná intenzita pronajímatelovy potřeby bydlení, ani to, zda je jeho potřeba bydlení již plně saturována jinak; zpravidla přitom postačí, aby pronajímatelem zamýšlené užívání vypovídaného bytu bylo alespoň relativně trvalého rázu (srovnej např. rozsudek ze dne 22.

11. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1454/2016, uveřejněný pod č. 61/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „R 61/2018“, nebo rozsudek ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 26 Cdo 3670/2020). Zároveň však také z těchto rozhodnutí vyplývá, že nájemce, který má za to, že pronajímatel tento výpovědní důvod zneužil, nemusí vyčkávat až nájem skončí a poté postupovat podle § 2289 o. z., zneužití výpovědního důvodu upraveného v § 2288 odst. 2 písm. a) o. z. se může rovněž bránit postupem podle § 2290 o. z., tedy žalobou na přezkoumání (ne)oprávněnosti výpovědi.

K tomu, aby byl nájemce, který s výpovědí z nájmu podle § 2288 odst. 2 písm. a) o. z. nesouhlasí, v řízení o žalobě na neoprávněnost výpovědi podle § 2290 o. z. úspěšný, je nutné, aby tvrdil a prokázal okolnosti, jimiž existenci uplatněného výpovědního důvodu vyvrátí, tedy takové (konkrétní) okolnosti, z nichž bude možné usoudit, že prohlášení pronajímatele o záměru (vůli) využít byt pro sebe (k vlastnímu bydlení) není pravdivé (viz R 61/2018). Namítá-li dovolatelka, že rozhodnutí odvolacího soudu (resp. soudu prvního stupně), je s těmito právními závěry dovolacího soudu v rozporu, přehlíží, že dovoláním napadené rozhodnutí je založeno na skutkovém závěru (jímž je dovolací soud vázán), že jejím cílem nebylo výpovědí získat předmětný byt pro sebe, ale přimět žalobkyni k uzavření nové nájemní smlouvy, jež by stanovila mnohem vyšší nájemné, než to, které si účastnice řízení sjednaly v nyní platné nájemní smlouvě ze dne 25.

8. 2005. Jinými slovy, v řízení bylo prokázáno, že vůlí dovolatelky (pronajímatelky) nebylo využít byt pro sebe; existence uplatněného výpovědního důvody tedy byla vyvrácena. Dovolání proti výrokům o náhradě nákladů řízení, které ostatně dovolatelka napadá pouze jako výroky akcesorické, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16.

8. 2022 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu