Detail rozhodnutí

8 Tz 22/2021

Soud: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2021:8.TZ.22.2021.1
Datum: 25. 8. 2021
Stav textu: plný text dostupný

8 Tz 22/2021-278 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2021 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a Mgr. Pavla Götha stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. Š. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, adresa určená pro účely doručování XY, proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 11.

6. 2020, sp. zn. 1 ZT 19/2020, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 1 ZT 19/2020, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného P. Š. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, oddělení obecné kriminality, ze dne 15. 1. 2020, č. j. KRPA-159097-52/TČ-2019-001471, bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného P. Š. (dále též jen „obviněný“) pro skutek kvalifikovaný jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst.

1 tr. zákoníku, spáchaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Dozorová státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 dne 17. 2. 2020 pod sp. zn. 1 ZT 19/2020 vrátila věc policejnímu orgánu k došetření a uložila mu, aby obviněného upozornil na změnu právní kvalifikace skutku na zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a dále aby bylo podle § 160 odst. 1, 5 tr. ř. rozšířeno trestní stíhání i na jednání nesoucí znaky skutkové podstaty vydírání podle § 175 odst.

1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. 3. Usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, oddělení obecné kriminality, ze dne 8. 4. 2020, č. j. KRPA-159097-68/TČ-2019-001471, bylo podle § 160 odst. 1, 5 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného P. Š. pro zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a zločin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se měl dopustit skutkem popsaným v tomto usnesení.

4. Proti usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 8. 4. 2020, sp. zn. KRPA-159097-68/TČ-2019-001471, podal obviněný stížnost, o níž rozhodla dozorová státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 usnesením ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 1 ZT 19/2020, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítla jako nedůvodnou. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 5. Proti usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 11.

6. 2020, sp. zn. 1 ZT 19/2020, podala ministryně spravedlnosti (dále též „stěžovatelka“) ve prospěch obviněného P. Š. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministryně spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon, a to v § 146 odst. 2 písm. a) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. 6. Ministryně spravedlnosti po rekapitulaci dosavadního řízení konstatovala, že státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 nebyla oprávněna k rozhodnutí o stížnosti obviněného proti usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 8.

4. 2020, č. j. KRPA-159097-68/TČ-2019-001471, neboť k němu dala tato státní zástupkyně dne 17. 2. 2020 pokyn. Uvedla, že stížnost obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, která byla podána v zákonné lhůtě, měla být v souladu s § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. předložena k rozhodnutí státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze. Měla za to, že pokud státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 stížnost nadřízenému státnímu zástupci nepředložila a usnesením ze dne 11.

6. 2020, sp. zn. 1 ZT 19/2020, sama rozhodla tak, že stížnost obviněného jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítla, porušila tím zákon v neprospěch obviněného v § 146 odst. 2 písm. a) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť k tomuto rozhodnutí nebyla ze zákona oprávněna, a zároveň svým postupem obviněného zbavila práva na nestranné a objektivní posouzení jeho opravného prostředku nadřízeným orgánem. 7. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst.

2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 1 ZT 19/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. Š. v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst.

1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze, aby věc projednal a rozhodl. 8. Intervenující státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve veřejném zasedání označil stížnost pro porušení zákona za důvodnou a učinil konečný návrh ve shodě s návrhem obsaženým v mimořádném opravném prostředku. 9. Obhájce obviněného se taktéž ztotožnil s důvody zevrubně popsanými ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i návrhem zde učiněným. III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona 10. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst.

3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, a dospěl k závěru, že zákon byl v neprospěch obviněného P. Š. porušen. 11. Ustanovení § 146 tr. ř. upravuje postup orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje. Podle jeho prvního odstavce orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může opravnému prostředku sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení, a jde-li o usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce.

V případě, že lhůta k podání stížnosti uplynula všem oprávněným osobám a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. ukládá policejnímu orgánu, aby věc předložil k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci. 12. V ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je tak vymezen zvláštní důvod pro vyloučení státního zástupce z rozhodování o opravném prostředku.

Svou povahou je toto ustanovení speciálním k obecnému ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. o vyloučení orgánů činných v trestním řízení (v daném případě k alternativě, že z vykonávání úkonů je vyloučen státní zástupce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nemůže nestranně rozhodovat). To, že je v odstavci 2 písm. a) § 146 tr. ř. výslovně uvedeno, za jakých okolností nemůže státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, o jemu předložené stížnosti proti usnesení sám rozhodnout, znamená, že tím, že dal státní zástupce souhlas nebo pokyn k vydání usnesení, je již vyloučen z rozhodování o této stížnosti jako stížnostní orgán.

Porušení kogentního ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. požadujícího, aby policejní orgán předložil stížnost podanou proti usnesení, k němuž dal souhlas nebo pokyn státní zástupce, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci, je třeba z ústavněprávního hlediska chápat jako porušení principu spravedlivého procesu, garantovaného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“). Je tím porušeno rovněž základní právo garantované článkem 8 odst. 2 Listiny, podle něhož „nikdo nesmí být stíhán... jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon“. (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 9.

10. 2014, sp. zn. III. ÚS 2520/14, ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. I. ÚS 661/05, aj.). 13. Z dikce tohoto ustanovení je patrné, že zásadně není vyloučeno, aby státní zástupce sám rozhodl o stížnosti, která mu byla policejním orgánem předložena, avšak může tak učinit jen tehdy, pokud k vydání tohoto unesení nedal sám souhlas nebo pokyn. 14. Výkladu ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. se opakovaně věnoval ve své judikatuře Nejvyšší soud. Již v rozhodnutí uveřejněném pod č.

14/1973 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud konstatoval, že o stížnosti proti usnesení vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu, k němuž dal pokyn nebo souhlas prokurátor (nyní státní zástupce), který vykonává nad přípravným řízením dozor, nerozhoduje tento prokurátor, nýbrž prokurátor jemu nadřízený. V dalším publikovaném rozhodnutí pod č. 7/2010 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokyn k zahájení trestního stíhání může být dán i v rámci odůvodnění usnesení, jímž státní zástupce vykonávající dozor zruší usnesení policejního orgánu o odložení věci podle § 159a odst.

1 tr. ř. a v němž současně uvede, že jediným možným a správným postupem v předmětné věci je zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř.; i když takový názor byl obsažen jen v odůvodnění usnesení a nebyl výslovně označen jako pokyn například ve smyslu § 174 odst. 2 písm. a), d) tr. ř., jde o takový pokyn, jaký předpokládá i ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., takže o stížnosti podané proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání vydanému z podnětu uvedeného pokynu nemůže rozhodnout dozorující státní zástupce, nýbrž jemu nadřízený státní zástupce.

V tomto rozhodnutí tak Nejvyšší soud vyjádřil, že není rozhodující forma pokynu, nýbrž je třeba v konkrétním případě posoudit, zda jde o pokyn z hlediska materiálního, a nikoli formálního. Na to Nejvyšší soud navázal i v dalším publikovaném rozhodnutí pod č. 8/2013 Sb. rozh. tr., v němž dokonce vyslovil názor, že z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je podle § 30 odst. 3 tr. ř. vyloučen státní zástupce, který vykonával dohled ve smyslu § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státním zastupitelství“) nejen tehdy, jestliže dal k napadenému usnesení výslovně písemný pokyn podle § 12d odst.

1 zákona o státním zastupitelství, ale i tehdy, jestliže smyslem jeho přípisů, byť takto výslovně neoznačených, bylo usměrnit postup státního zástupce nejblíže nižšího státního zastupitelství, který vykonával dozor v přípravném řízení, tak, aby bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro konkrétní trestný čin včetně toho, jak má být popsán skutek, neboť jde o postup, jehož význam je fakticky stejný jako pokyn podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Z posledně dvou uvedených publikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že je třeba posuzovat vždy individuálně, nakolik svým postupem státní zástupce vykonávající dozor, příp. dokonce i dohled, ovlivnil rozhodnutí policejního orgánu.

Je tedy třeba na činnost takového státního zástupce nahlížet materiálně a nerozhoduje, zda procesní postup policejního orgánu ovlivnil formálně správným postupem, tedy zda tak učinil písemně přípisem označeným jako pokyn k zahájení trestního stíhání či jinak. 15. Ve smyslu zásady uvedené v § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je státní zástupce, který dal pokyn k vydání usnesení, proti němuž stížnost směřuje, povinen postupovat tak, že tuto věc k rozhodnutí o stížnosti předloží nadřízenému státnímu zástupci. Pokud takto uvedený státní zástupce nepostupuje a sám ve věci o takové stížnosti rozhodne, jde o porušení zákona v ustanovení § 146 odst.

2 písm. a) tr. ř., a takto vydané rozhodnutí nemůže obstát, protože rozhodnutí vydané státním zástupcem v druhém stupni se stává pravomocným. Může být zrušeno pouze na základě mimořádného opravného prostředku, protože řádný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí není podle § 141 odst. 2 tr. ř. přípustný. 16. S ohledem na výše uvedená ustanovení trestního řádu, která jasným způsobem upravují postup orgánů činných v trestním řízení v případě rozhodování o stížnosti jako řádného opravného prostředku proti usnesení, je nepochybné, že v posuzované trestní věci zákonná pravidla v rozsahu vymezeném v mimořádném opravném prostředku respektována nebyla.

Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu trestního spisu na podkladě stížnosti pro porušení zákona podané ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného zjistil, že v posuzované trestní věci došlo k porušení zákona, přičemž se ztotožnil i s důvody uvedenými ve výstižně zpracovaném mimořádném opravném prostředku. O stížnosti obviněného proti usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, oddělení obecné kriminality, ze dne 8. 4. 2020, sp. zn. KRPA-159097-68/TČ-2019-001471, rozhodla dozorová státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 touto stížností pro porušení zákona napadaným rozhodnutím ze dne 11.

6. 2020, sp. zn. 1 ZT 19/2020, aniž vzala v potaz, že k vydání usnesení ze dne 8. 4. 2020 dala sama dne 17. 2. 2020 závazný písemný pokyn. Z uvedeného plyne, že označeným usnesením dozorová státní zástupkyně rozhodla o stížnosti, která měla být předložena v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. nadřízenému státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze k rozhodnutí. Pakliže takto dozorová státní zástupkyně nepostupovala a sama o stížnosti obviněného rozhodla, porušila zákon primárně v ustanovení § 146 odst.

2 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch obviněného. Zda skutečně došlo tako k porušení ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož nadřízený orgán zamítne stížnost, není-li důvodná, je až sekundární problém, jehož řešení je závislé na tom, zda o stížnosti rozhodl kompetentní nadřízený orgán. 17. Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 11.

6. 2020, sp. zn. 1 ZT 19/2020, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného P. Š. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

Znamená to, že o stížnosti obviněného proti označenému usnesení o zahájení trestního stíhání bude muset nově rozhodnout. Při tomto svém rozhodování bude podle § 270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem Nejvyššího soudu a bude povinen provést jím nařízené procesní úkony. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. 8. 2021 JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu