Detail rozhodnutí

29 Cdo 2483/2019

Soud: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.2483.2019.1
Datum: 21. 12. 2020
Stav textu: plný text dostupný

29 Cdo 2483/2019-203 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Hynka Zoubka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobců a) B. S. , narozené XY, zemřelé dne 2. března 2020, posledně bytem XY, b) T. K. , narozeného XY, bytem XY, c) M. A. E. K. , narozené XY, bytem XY, d) M. P. K. , narozeného XY, bytem XY, všech zastoupených Vratislavem Pěchotou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Mánesova 1645/87, PSČ 120 00, e) J.

H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, se sídlem v Brně, Jaselská 202/19, PSČ 602 00, proti žalovanému Incanto, a. s. , se sídlem v Brně, Jandáskova 1957/24, PSČ 621 00, identifikační číslo osoby 26934582, zastoupenému JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 94 C 75/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. března 2019, č. j.

19 Co 11/2019-139, takto: I. Namísto žalobkyně B. S., zemřelé 2. března 2020, bude v řízení pokračováno s Vratislavem Pěchotou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Mánesova 1645/87, PSČ 120 00, jako správcem pozůstalosti této žalobkyně. II. Dovolání se odmítá . III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a) až d) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 366 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce. IV. Ve vztahu mezi žalovaným a žalobcem e) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: [1] Rozsudkem ze dne 23. srpna 2018, č. j. 94 C 75/2016-114, Městský soud v Brně: 1/ Určil, že žalobkyně a) je vlastníkem id. 1/4, žalobce b) je vlastníkem id. 1/4, žalobkyně c) je vlastníkem id. 1/8, žalobce d) je vlastníkem id. 1/8 a žalobce e) je vlastníkem id. 1/4, pozemků p. č. XY, vše v k. ú. XY, zapsaných na listu vlastnictví číslo XY, a pozemku p. č. XY, k. ú. XY, zapsaného na listu vlastnictví číslo XY, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Brno-město (dále jen „pozemky“), s tím, že společnost MEGATECH, spol. s r. o. identifikační číslo osoby 13691333, která je mimo jiné dosud v katastru nemovitostí evidována jako vlastník pozemků, zanikla v důsledku fúze sloučením dne 5. dubna 2017 (tj. v průběhu soudního řízení), přičemž její právní nástupkyní se stal žalovaný (bod I. výroku).

2/ Rozhodl o nákladech řízení (body II. a III. výroku). [2] K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok). Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, na něž pro stručnost odkázal. Dále zmínil, že „v mezidobí byla vydána dovolacím soudem rozhodnutí mající přímý vliv i na věc projednávanou“, neboť v nich dovolací soud dospěl k závěru, že „převody pozemků z konkursní podstaty na třetí osoby byly absolutně neplatnými pro jejich rozpor se zákonem a absenci dobré víry“. [3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které směřoval proti všem jeho výrokům, v němž uplatňoval dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci a dále namítal, že je rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné.

Přípustnost dovolání spatřoval ve vyřešení otázky hmotného práva, která je dovolacím soudem řešena rozdílně, a otázky, která by dovolacím soudem měla být řešena jinak, a navrhoval, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [4] Žalobci a) až d) navrhli, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, popřípadě aby bylo zamítnuto a žalobcům byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobce e) se k dovolání nevyjádřil. [5] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. září 2017) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č.

293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. [6] V průběhu dovolacího řízení (dne 2. března 2020) zemřela žalobkyně a). Dovolací soud proto podle § 107 odst. 2, § 243b o. s. ř. rozhodl (výrokem pod bodem I), že namísto zemřelé žalobkyně a) bude v řízení pokračováno s jejím procesním nástupcem Vratislavem Pěchotou, který vstoupil do práv žalobkyně a), o něž v řízení jde.

Žalobkyně a) totiž povolala Vratislava Pěchotu správcem pozůstalosti listinou ze dne 16. května 2017 (notářským zápisem sepsaným notářem Mgr. Pavlem Bernardem, NZ 518/2017, N 375/2017, Z 25/2017), podle níž je ve vztahu ke spravované pozůstalosti na území České republiky oprávněn činit úkony a právní jednání v plném rozsahu, v jakém by byla oprávněna je činit žalobkyně a) sama (§ 1556 odst. 1, § 1677 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). [7] Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Dovolání proti druhému a třetímu výroku napadeného rozhodnutí, jakož i proti potvrzujícímu prvnímu výroku v části, v níž byly potvrzeny výroky II. a III. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, tak musí být jako objektivně nepřípustné odmítnuto. [8] Mezi týmiž účastníky (avšak v obráceném procesním postavení) a na základě téhož skutkového stavu, probíhalo u Městského soudu v Brně řízení pod sp. zn. 41 C 74/2012, v němž se žalobce (právní předchůdce žalovaného v tomto řízení) domáhal na žalovaných (v tomto řízení žalobcích) určení vlastnického práva k pozemkům.

Žaloba byla pravomocně zamítnuta, přičemž dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. února 2015, č. j. 44 Co 267/2014-215, Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 28. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 4716/2015. Výsledkem tohoto řízení (tedy výrokem, že dovolatel není vlastníkem pozemků) jsou soudy vázány (§ 159a odst. 3 o. s. ř.) i v nyní projednávané věci, kde se naopak žalobci domáhají určení svého vlastnického práva. Žalovaný přitom v dovolání uplatňuje shodné dovolací námitky jako ve svém dovolání v dříve projednávané věci, a proto lze na závěry obsažené v usnesení sp. zn.

29 Cdo 4716/2015 plně odkázat; zejména jde o hodnocení kupní smlouvy ze dne 17. listopadu 2003 – jíž správkyně konkursní podstaty úpadce Brněnské cihelny, státní podnik v likvidaci, prodala pozemky právnímu předchůdci žalobce – jako absolutně neplatné a o závěr, že právní předchůdce dovolatele při nabytí pozemků nebyl v dobré víře. Na těchto závěrech souladných s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu předestřenou v odůvodnění usnesení sp. zn. 29 Cdo 4716/2015 nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na podkladě nyní podaného dovolání. [9] Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, pak pomíjí, že k tzv. zmatečnostním vadám, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží dovolací soud pouze u přípustného dovolání (srov. § 242 odst.

3 věta druhá o. s. ř.). Vady řízení, které (jako v této věci) nezahrnují podmínku existence právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., přípustnost dovolání samy o sobě založit nemohou. V poměrech projednávané věci je navíc jednoznačné, že odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu nijak neznemožnilo uvést žalovanému v dovolání dovolací důvody a předestřít svou argumentaci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [10] Nejvyšší soud proto na základě všeho doposud uvedeného dovolání podle § 243c odst.

1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné. [11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243c odst. 3 větou první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto. Procesně úspěšní žalobci tak mají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žalobci e) však v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Náklady žalobců a) až d) sestávají z mimosmluvní odměny jejich advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 30. června 2019), která podle § 7 bodu 5., § 9 odst.

4 písm. b/, § 11 odst. 1 písm. k/ a § 12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí u každého z žalobců (po provedeném snížení o 20 %) částku 2 480 Kč, tj. celkem 9 920 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), což vše s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2 146 Kč představuje celkovou částku 12 366 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobcům a) až d) k rukám jejich advokáta.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. 12. 2020 Mgr. Milan Polášek předseda senátu