Detail rozhodnutí

20 Ncu 90/2020

Soud: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2020:20.NCU.90.2020.1
Datum: 15. 9. 2020
Stav textu: plný text dostupný

20 Ncu 90/2020-10 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovateli 1) P. M. , narozeným dne XY, bytem XY, a 2) K. R. L. , narozeným dne XY, bytem tamtéž, zastoupenými Mgr. Petrem Kallou, advokátem se sídlem v Praze 6, Slavíčkova č. 372/2, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, vedeném u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn.

20 Ncu 90/2020, t a k t o: I. O návrhu na uznání rozhodnutí Vrchního soudu New Jersey, Rodinné oddělení Bergen, stát New Jersey, Spojené státy americké, ze dne 18. června 2010, č. j. FA-02-236-10, číslo případu 16.366, jímž bylo rozhodnuto o osvojení nezletilých dětí AAAAA (pseudonym), narozeného dne XY a BBBBB (pseudonym), narozeného dne XY, jsou příslušné rozhodovat okresní soudy. II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Nymburce. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelé podali u Nejvyššího soudu České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) návrh, aby rozhodnutí Vrchního soudu New Jersey, Rodinné oddělení Bergen, č. j.

FA -02-236-10, č. případu 16.366 ze dne 18. června 2010, jímž bylo rozhodnuto o osvojení nezletilých AAAAA, narozeného dne XY, a BBBBB, narozeného dne XY, oba bytem XY, bylo na území České republiky uznáno ve výroku o určení rodičovství P. M., narozeného dne XY, bytem XY, a rodičovství K. R. L., narozeného dne XY, bytem tamtéž. Podle ustanovení § 63 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZMPS“), jestliže v době osvojení byl osvojitel, některý z osvojitelů nebo osvojenec státním občanem České republiky, uznávají se cizí rozhodnutí o osvojení v České republice, jestliže se to nepříčí veřejnému pořádku a nebrání tomu výlučná pravomoc českých soudů a osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva.

Pro řízení o uznání platí ustanovení § 16 odst. 2. Podle ustanovení § 16 odst. 2 ZMPS cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají na základě zvláštního rozhodnutí, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení. I v případě, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení, lze je na návrh uznat zvláštním rozhodnutím. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud , který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, jestliže zákon nestanoví něco jiného.

Soud o uznání rozhoduje rozsudkem; jednání nemusí nařizovat. Z výše uvedeného vyplývá, že ve věcech uznávání cizích rozhodnutí o osvojení Nejvyšší soud jako soud prvého stupně nerozhoduje, a není tak oprávněn rozhodnout o předmětném návrhu, který mu byl podán jako soudu věcně nepříslušnému. Podle ustanovení § 104a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (dále též jen „o. s. ř.“), bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu, rozhodne tento soud, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.

Ve smyslu § 104a odst. 6 o. s. ř. současně uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 105 o. s. ř. tím není dotčeno. Podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale.

Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel , popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Vzhledem k trvalému pobytu obou navrhovatelů ve Spojených státech amerických nelze stanovit místní příslušnost soudu podle ustanovení § 85 odst.

1 o. s. ř. Nejvyšší soud proto v souladu s ustanovením § 16 odst. 2 ZMPS zkoumal, v obvodu kterého okresního soudu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam. Jelikož z návrhu vyplývá, že navrhovatelé usilují o uznání rozhodnutí o osvojení nezletilých dětí na území České republiky z důvodu častých návštěv u matky navrhovatele 1), J. M., bytem XY, okres XY, a u otce navrhovatele 1), P. M., bytem XY, okres XY, jeví se Nejvyššímu soudu jako vhodné postoupit věc Okresnímu soudu v Nymburce k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud s ohledem k tomu, že sám není v dané věci věcně příslušný, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné okresní soudy a současně s odkazem na § 16 odst. 2 ZMPS rozhodl, že věc bude postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Nymburce. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. 9. 2020 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu