Detail rozhodnutí

29 Nd 156/2019

Soud: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2019:29.ND.156.2019.1
Datum: 30. 4. 2019
Stav textu: plný text dostupný

29 Nd 156/2019-1774 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně I. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Hynkem Applem, advokátem, se sídlem v Přerově, Jiráskova 994/9, PSČ 750 02, proti žalovanému J. A. , narozenému XY, bytem XY, za účasti Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o náhradu škody, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. dubna 2016, č. j.

44 Co 79/2016-1449, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 26. května 2016, č. j. 44 Co 79/2016-1457, a proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. června 2015, č. j. 7 C 115/2002-1202, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 44 Co 79/2016, o návrhu žalovaného na vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci, takto: Soudkyně Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jana Maiová, JUDr. Lenka Kyprá a JUDr. Vladimíra Straková, nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn.

7 Co 12/2019. Odůvodnění: [1] Žalovaný podal 23. září 2016 žalobu proti v záhlaví označeným rozhodnutím Okresního soudu v Prostějově (dále jen „okresní soud“) a Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) [ č. l. 1696 až 1703 ] . [2] V rámci odvolání z 28. ledna 2019 (č. l. 1750 až 1752), které podal proti usnesení ze dne 9. ledna 2019, č. j. 44 Co 79/2016-1744, jímž krajský soud žalobu pro zmatečnost zamítl, a které doplnil podáním z 6. března 2019 (č. l.

1760-1762), namítl žalovaný podjatost předsedkyně senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jany Maiové (dále jen „J. M.“) a soudkyň JUDr. Lenky Kypré (dále jen „L. K.“) a JUDr. Vladimíry Strakové (dále jen „V. S.“), jež mají o jeho odvolání rozhodovat ve věci vedené u odvolacího soudu pod sp. zn. 7 Co 12/2019. [3] Ve vztahu k J. M. žalovaný namítá, že jmenovaná má blízký přátelský vztah se svědkyní T. V. (dále jen „T. V.“), jejíž svědectví v jeho věci nebylo nestranné a objektivní (jmenovaná má zájem na úspěchu žalobkyně).

T. V. i J. M. mají být též blízkými přítelkyněmi E. V. (dále jen „E. V.“), advokátky, která je „pravděpodobně“ manželkou soudce okresního soudu V. V. (dále jen „V. V.“), jehož prostřednictvím může rovněž docházet k ovlivňování J. M. a jenž byl v nedávné době bez zákonného důvodu v kontaktu s předsedou senátu krajského soudu P. B. za účelem konzultace ve věci žalovaným zaplaceného soudního poplatku, jakož i v kontaktu s předsedou senátu krajského soudu J. R., jenž ve věci sp. zn.

7 C 115/2002 také rozhodoval (v neprospěch žalovaného) a osobně se znal s J. M., na kterou mohl v dané věci také působit. Uvedenému podle žalovaného svědčí i to, že T. V., E. V. i V. V. bydlí v XY, advokátní kanceláře T. V. a E. V. sídlí na stejné adrese a všechny spojují „navzájem blízké přátelské osobní vztahy“. [4] Možnou podjatost soudkyň L. K. a V. S. odůvodňuje žalovaný tím, že nezná jejich osobní vztahy k zástupcům žalobkyně Z.

Š. (dále jen „Z. Š.“) a H. A. (dále jen „H. A.), námitku však vznáší proto, že takové vztahy „mohou existovat“. [5] Soudkyně J. M. ve vyjádření k námitce podjatosti (z 27. března 2019) uvedla, že k žádnému z účastníků ani k zástupci žalobkyně nemá osobní vztah, advokáty Z. Š. a H. A. zná pouze z úředního styku a není jí znám žádný důvod, pro který by měla být vyloučena z rozhodování předmětné odvolací věci. V. V. byl v době jejího působení u okresního soudu (do roku 1995) jejím kolegou, po jejím odchodu z okresního soudu však spolu nejsou v kontaktu.

T. V. a E. V. osobně zná, v době jejího působení u okresního soudu se setkávaly pracovně. S žádnou z nich však neudržovala a neudržuje osobní přátelské vztahy a není s nimi v kontaktu. [6] Soudkyně L. K. a V. S. ve vyjádřeních k námitce podjatosti (z 27. března 2019) shodně uvedly, že k účastníkům, ani k jejich zástupcům, nemají žádný vztah a advokáty Z. Š. a H. A. znají pouze z úředního styku. Nemají též žádný vztah k projednávané věci a nejsou jim známy žádné skutečnosti, jež by mohly odůvodňovat pochybnosti o jejich nepodjatosti. [7] Podle ustanovení § 14 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1).

U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4). [8] Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl.

38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. [9] Ke kriteriím, z nichž může vyplývat soudcův poměr k věci, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 85/2012“) [ které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ]. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce.

Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. [10] V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudkyň. Ve vztahu k L. K. a V. S. má námitka žalovaného povahu pouhé spekulativní domněnky; sám žalovaný ve vztahu k těmto soudkyním ani nenamítá, žádné konkrétní vztahy, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, jen spekuluje, že takové vztahy „mohou existovat“ (a jmenované soudkyně existenci takového důvodu vylučují).

Existenci jakéhokoli důvodu pro své vyloučení popírá i J. M., včetně toho, že by měla jakékoli jiné než pracovní vazby na osoby, s nimiž má být podle žalovaného v přátelských vztazích. [11] Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku označené soudkyně Vrchního soudu v Olomouci nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování označené odvolací věci. Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud (Nejvyšší soud) o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. dubna 2019 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu